451° Fahrenheita

Svérázná, co svérázná, osobitá Truffautova adaptace Bradburyho vize současnosti. Aspoň já mám ten pocit, vždyť se stačí rozhlédnout kolik lidí čte a případně co čtou. Vše se zjednodušuje tak moc, že nejsme daleko od stádia, kdy nebudou nikde žádné nápisy. A to ani úvodní titulky k filmům (mimochodem puntičkářská stylizace světa bez jediného písmenka se Truffautovi povedla na jedničku s hvězdičkou, ostatně vůbec celá atmosféra "chladné strohosti"). Na druhou stranu se zbavíme všech těch bulvárních výkřiků kolem nás plných x-desítek vykřičníků za každou pomluvou. Takže se nedivte, že si jdu rozdělat svých 451 fahrenheitových stupňů. Začnu u dnešního Blesku (!!), včerejšího Paparazzi (!!!) a plynule přejdu k archivním číslům Hromu (!!!!!!!!). Truffaut jako tvůrce tedy nezklamal. Ale jako člověk ano. Tolik krásných knih nechat shořet pouze kvůli mrzkým pohyblivým obrázkům. Na to nemá právo prostě nikdo... Ani geniální filmaři. Zvláště, když jednu z nich už roky neúspěšně sháním. To máš u mě François! (26.03.2008)

Dnes už víme, že není třeba knihy pálit, že samostatné myšlení lze vymítit i jinými, mnohem sofistikovanějšími metodami. Přesto nejen předloha, ale ani její adaptace v ničem neztratila na síle ani po padesáti letech. Je stejně chladná jako svět, ve kterém se odehrává, a pokud vyvolává nějaké emoce, pak nejsou vyvolány filmovými prostředky (od hereckých výkonů po hudbu), ale divákovou myslí, reagující na obsah. Děsivý je zejména svět bez písmenek (obrázkové noviny pobavily), kde záchrana sebevrahů je každodenní rutinou (stačí vyměnit krev a za půl hodinky vám manželku vrátíme jako novou), na každém rohu jsou bonzbudky a udávání je veřejně chváleno jako záslužný čin, svět kde všichni tupě zírají na telestěny, ve kterých běží seriály jejichž tupost dosáhla mezní hranice hlouposti, kde největší metou je mít telestěny dvě a kde všechno je tak jednoduché, že nikdo nemusí nad ničím přemýšlet. Vše navíc umocňují strohá výprava a toporné herecké výkony, které v některých případech nemají daleko k loutkám. Brrr. Ještě horší je, kdy si člověk uvědomí, jak moc se takhle děsivá dystopie v některých ohledech blíží současné realitě. (11.02.2015)

Dala by se vytknout strašná spousta věcí. Předloha je zhuštěná a mnohé se nevysvětlí, celý koncept se roubuje na doslovné vysvětlovací dialogy (něco jako falešný vypravěč), formát celovečerního filmu je hold neúprosný. Proto chápu dnešní časté kritické reakce, ač u mě to pozitivní několikanásobně převážilo. V první řadě se mi ohromně zamlouvá ta anglická půda v rukou hravého Francouze. Anglický film by byl příliš suchý na podobný projekt, přičemž pouhé jeho prostředí se naprosto hodí. Svěží režie je dostatečně rozumná, aby nevytvářela ostře přetechnizovaný svět, ty ve filmech stárnou nejrychleji. Až na stylově futuristické metro si vystačil jen s chladem prostředí a lidí, obstírajícím celý tento svět. Zbytkové detaily jako vícero televizí či vyhraněná móda víceméně vychází z vnímání šedesátých let (kdo má rád tehdejší styl bude nadšený). Co se týče samotného pálení, tak na můj vkus je to sugestivní dost. A opět -> velice hravé. Pálí se tu Aristoteles, Mein Kampf či dokonce Cahiers du cinéma. Zmíní se i Ray Bradbury. Je to film symbolů, ale žádná věc pro elitáře, vždyť hlavní hrdina prochází vlastně klasickým vývojem. Truffaut si pohrál i s řadou paradoxů, ale to není až tak podstatné. Vytvořil důstojnou adaptaci, u níž doba vzniku jde bezpečně poznat. (17.09.2010)

„SPÁLÍME JE NA POPEL A POTOM SPÁLÍME TEN POPEL.“ /// Film pro pamětníky, kteří pamatujou časy, ve kterých se city, vzrušení i vzdělanost hledali v knihách a kdy se dalo lehce zbavit nepohodlný osoby. Další starej film, kterej ve mně nebudí emoce, páč my mladší máme Equilibrium (který je na tom asi podobně). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej v roce 1953 napsal Raymond Douglas Bradbury, číst nebudu. 2.) Klukům na stanici neustále vopakuju, že hasič nemá požár hasit, ale zakládat. 3.) Umím nazpaměť knihu. 4.) Thx za titule „Bleemie“ a „majo0007“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (14.02.2016)

Čtvrtý film, který jsem od Truffauta viděl a doufal jsem, že by mě mohl hodně překvapit. Námět se doslova nabízel. Během sledování jsem si ale vcelku rychle uvědomil, že u námětu také víceméně zůstanu. Ostatně jak říká uživatel Enšpígl. Film je dost bez emocí. K hereckým postavám si nejde udělat vztah. A to je hodně těžké, protože já osobně bych ve světě plného fašistů potřeboval někoho, ke komu bych se upnul a doufal, že bude lépe. Tady jsem v těch 112ti minutách neviděl nic. Jenom jsem nahlédl do světa, ze kterého mi bylo zle. Ostatně stejně tak neosobní mi přišel i film 1984, který je na obdobné téma. (21.09.2014)