451° Fahrenheita

Truffautovi sa imho nepodarilo zobraziť práve tú najdokonalejšiu dystopickú budúcnosť, vzhľadom na objem informácii, ktoré nám o nej poskytol. Jej charakteristické črty a pravidlá, ktoré nám boli predstavené dostatočne zreteľne, by sa hádam dali spočítať na prstoch vlastných rúk. Atmosféra je tu však intenzívnejšia. Sýte farby vybavenia požiarnej stanice sú prevažne v kontraste so všetkým ostatným (s oblečením postáv, ich príbytkom a napríklad aj brezami vysadenými v okolí), čo vizuálu dodáva odtieň hierarchického usporiadania spoločnosti. No napriek tomu všetkému, najhlavnejším faktorom, vďaka ktorému ma Fahrenheit 451 oslovil, je moja láska ku knihám. A nezáleží ani tak na tom, v akom bizarnom kontexte vo filme vystupujú. Stačí mi, že tam sú. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň so sci-fi filmom). (10.08.2015)

Oskar Werner, jako požárník Montag, ve sci-fi snímku Francoise Truffauta - Fahrenheit 451, kde požárníci místo hašení, požáry zakládají. Jejich zlost je vylita na nevinných knihách, které jsou zakázány a jejich držení či dokonce čtení, je těžkým zločinem. Knihy dávají lidem pocity, sny, ideály, pomáhají jim při hledání své vlastní identity a proto jsou považovány za zlo a jasnou totalitní mocí (vládou) hromadně ničeny. Postupem času Montag začne knihám opět přicházet na chuť a postaví se proti režimu. Film, který by si neměl nechat ujít žádný milovník sci-fi žánru, režiséra Truffauta, či spisovatele Raye Bradburyho, který napsal knižní předlohu. Za zmínku stojí také hudba Bernarda Herrmanna, který se opravdu vyznamenal a jeho temné tóny skvěle doplňují napínavý děj. Je otázkou, zda je závěr filmu skutečným happyendem. Lidé stejně knihy pálí, ale než tak učiní, naučí se dokonale celé jejich znění, aby už jim je nemohl nikdo vzít. Myšlenka dobrá, i když mrazivá, ale těch pár závěrečných minut, kdy se skupina lidí po lesích bifluje texty knih, trochu sráží výsledný dojem z jinak výborného filmu. (13.10.2011)

Dala by se vytknout strašná spousta věcí. Předloha je zhuštěná a mnohé se nevysvětlí, celý koncept se roubuje na doslovné vysvětlovací dialogy (něco jako falešný vypravěč), formát celovečerního filmu je hold neúprosný. Proto chápu dnešní časté kritické reakce, ač u mě to pozitivní několikanásobně převážilo. V první řadě se mi ohromně zamlouvá ta anglická půda v rukou hravého Francouze. Anglický film by byl příliš suchý na podobný projekt, přičemž pouhé jeho prostředí se naprosto hodí. Svěží režie je dostatečně rozumná, aby nevytvářela ostře přetechnizovaný svět, ty ve filmech stárnou nejrychleji. Až na stylově futuristické metro si vystačil jen s chladem prostředí a lidí, obstírajícím celý tento svět. Zbytkové detaily jako vícero televizí či vyhraněná móda víceméně vychází z vnímání šedesátých let (kdo má rád tehdejší styl bude nadšený). Co se týče samotného pálení, tak na můj vkus je to sugestivní dost. A opět -> velice hravé. Pálí se tu Aristoteles, Mein Kampf či dokonce Cahiers du cinéma. Zmíní se i Ray Bradbury. Je to film symbolů, ale žádná věc pro elitáře, vždyť hlavní hrdina prochází vlastně klasickým vývojem. Truffaut si pohrál i s řadou paradoxů, ale to není až tak podstatné. Vytvořil důstojnou adaptaci, u níž doba vzniku jde bezpečně poznat. (17.09.2010)

Myslíte si, že 40 let stará sci-fi nemůže fungovat? Ale ano, protože tenhle film není založen na žádných velkých tricích ale na myšlence (ve které nemusí jít zdánlivě jen o knihy) a skvělé atmosféře postavené především na náznacích a obav z tušeného. Důkaz, že účinku může být dosaženo velmi jednoduchými prostředky, a že film si tak může daleko lépe uchovat svou působivost a nadčasovost. Ovšem bez vynikající hudby by možná měl jen polovinu z obojího. (15.10.2005)

Méně je někdy více. Truffaut to dobře věděl, a proto strohá architektura a jednoduché triky nejsou na škodu, naopak skvěle dokreslují pochmurnou atmosféru uniformované orwellovské společnosti. Jedinečná atmosféra, Truffautova invenční režie a Bradburyho předloha - tohle když se spojí, nemůže vzniknout nic jiného než působivé filmové dílo. (11.05.2003)