Divoké dítě

Truffaut spravil s týmto filmom vyslovený výsmech všetkým tarzanovským príbehom, ktoré pri tejto neskutočne pôsobivej dráme o výchove a výuke hluchonemého, analfabetického dieťaťa, ostávajú len lacnou popcornovkou. Takmer dokonale autentický pohľad na skutočnú udalosť, o ktorej by som radil pred filmom nečítať a nehľadať informácie, zážitok bude o to silnejší. Truffaut exceluje na každej svojej pozícii, réžia, scenár, herecké prevedenie, to posledné však takmer zatienil mladý predstaviteľ divocha Jean-Pierre Cargol. Navyše môžem až teraz, po piatom filme povedať, že ma 'pán červený' konečne dostal, no na plné hodnotenie si bude musieť ešte počkať. 85%. (31.10.2008)

Osvícený lékař měl divokého žáka jednoho, spoustu času na jeho výchovu a vzdělání, a přesto se dostavovala frustrace a roztrpčení. Co mají dělat učitelé a vychovatelé dnes, když podobných „hyperaktivních divochů“ jsou ve škole tucty (navíc umějí mluvit a jak!), času málo a „chytrých“ poradců (rodičů) celé zástupy? (02.11.2008)

Hodně netypický a až dokumentaristický Truffaut. Skutečný příběh vlčího dítěte a jeho mentora je natočen s citem (černobílá tomu velmi sluší), bez jakéhokoli emočního vydírání či vypjatých srdceryvných scén. Ten klučina by si zaloužil klidně i Oscara a pan režisér klidně také, kdyby příběh pořádně rozvedl. Pane Francoisi, alespoň 100 minut by vás nezabilo, ne? Ale stejně je to nadprůměrné dílko. 80% (08.11.2008)

>Pravdivý< příběh "Lesního divocha z Aveyronu" dle monsieura F.T. . . . Film vyniká zvláštní atmosférou jakéhosi vlídného >dokumentu< , bohužel však d.m.s.n. až příliš poetického, což celému příběhu jako takovému ubírá trošku na autenticitě. Vše ovšem naopak napravuje vydařeně zobrazená realita dobového prostředí, životního stylu i výchovných metod a chování postav vůbec, podpořeno pak výtečně zakomponovanou hudbou mistra Vivaldiho. Nu, nakonec snad i přes otevřený konec (filmu, ne skutečného příběhu, že...) se panu doktorovi podařilo (jak píše ve svých záznamech) "...divocha přerodit na člověka mravního..." a snad si i v posledním záběru uvědomil, že k civilizované bytosti nepatří jen poslušnost, způsoby, inteligence, učení a dril, ale i ono lidské pouto, které vytvoří si člověk i díky největšímu možnému množství citu a lásky mu poskytnuté (o což se v mezích možností snaží ta dobrá paní Guerinová), které nakonec i sám malý Victor svým návratem >domů< svým poručníkům projevil... Poctivé čtyři hvězdičky, i díky citlivému - a výbornému(!) - hereckému výkonu Jean-Pierra Cargola v roli malého nalezence Victora... - - - - - (Poprvé viděno 29.10.2008 na ČT2, komentář zde jako čtvrtý - 29.10.2008) (29.10.2008)

Je pozoruhodné, že mé první setkání s Truffautem proběhlo právě v době, kdy jsem se začal zajímat o francouzskou Novou vlnu. ČT připravila v rámci Filmového klubu sérii Truffautových filmů, za což jsem hodně vděčný. Jak tedy první setkání dopadlo? Jsem mírně zklamán. Film samotný byl velmi příjemnou záležitostí (až na příšernou barokní hudbu, která ho doprovázela), nicméně prozatím Nové vlny vnímám hlavně jako koncept inovace formy. Potvrdili mi to jak čeští zástupci, tak i Jean-Luc Godard. V Divokém dítě jsem ale žádný radikálně nový prostředek vyprávění nevnímal. Asi budu muset nastudovat víc a dozvědět se, jak se to s Truffautem má. Ale už se těším na příští setkání... (17.09.2009)