Rodinný krb

Zpočátku jsem měl pocit, že mě poprvé nějaká část ze série filmů o Donielovi nechytne, protože mi tu chybělo to kouzlo a vtip, který mají Ukradené polibky, ale naštěstí tenhle zklamaný dojem netrval dlouho. Ono kouzlo i vtip se v pořádné míře objevil i zde a já si tak mohl užít i tenhle díl, který umí být funkčně zároveň vtipný, vážný, realistický i poetický. Vůbec celou tuhle Truffautovu sérii se skvělým Leaudem v hlavní roli začínám mít čím dál tím radši a popravdě se už teď těším na závěrečný díl, ale spěchat na něj ještě nebudu a i když má ze všech dílů nejhorší hodnocení, budu si ho ještě šetřit. Stejně jako tahle série mě totiž baví i celá Truffautova tvorba. 4* (22.10.2022)

Čtvrtá epizoda volné pentalogie. Do života Antoina Doinela se vracíme o dva roky později od událostí zobrazených v Ukradených polibcích. Nyní je již ženatý s Christine a jejich manželství prochází prvními problémy a zkouškami. Žijí v činžovním domě a jsou obklopeni velmi netradičními sousedy. Setkáme se mimojiné se starými známými a v popředí toho všeho se špičkuje naše novomanželská dvojice. Výsledek je typicky "truffautovský" se vším co k tomu patří. Uvolněná atmosféra ze začátku je skvělá, ale od narození Alfonse to chtělo přejít na poněkud vážnější notu vyprávění, jelikož takto ne zcela vyniká ona krize co následuje. Na Truffanta je zde až příliš slabých míst, ale i tak to zvedne náladu a navíc potěší tradičně milá Claude Jade. Ovšem výsledek je skvělý, tak jako tak, byť tentokrát s několika výhradami. (26.01.2007)

Rodinný krb je velmi podobný předchozímu snímku doinelovského cyklu, totiž Ukradeným polibkům. A oběma je jim společné to, že se zdaleka nevyrovnají prvotnímu Nikdo mne nemá rád. Možná bylo chybou měnit žánr a z poeticky laděného dramatu se dopracovat k čisté komedii, ale hlavní problém tkví v tom, že pozdější doinelovky jsou příliš schématické, chaotické a zřejmě poměrně na rychlo spíchnuté. Přesto musím dát i Rodinnému krbu čtyři hvězdičky, protože některé gagy a scénky jsou kouzelné - a ač opět musím konstatovat, že i tento film patří k slabším Truffautům, zvednul mi náladu. (06.12.2005)

Stvrty Duanel, a rozhodne dalsi vyborny film. Jean-Pierre leaus /Porcile, La Nuit Americaine/ je pre mna vyborny herec. Aj v tomto filme ustupil dej, ale to tuna nevadi, lebo je to vyvazene vgybornou reziou, perfektnymi dialogmi a obdivuhodnymi hereckymi koncertami. Dobre, v strede nastupila na 5 minut nuda, ale to je vec tolerancie : 80 % (21.06.2016)

Francois Truffaut se pomalu stává mým nejmilejším režisérem. Jeho filmy dokáží člověka potěšit, obohatit o osvěžující filmový zážitek a zanechat v něm pocit, že život vlastně není tak bezcenný. Truffaut vypráví obyčejné příběhy způsobem inteligentním, osvěžujícím a v mnoha směrech přelomovým. Velmi často a rád využívá jednoduché vizuální metonymie, hraje si s kamerou, hraje si s žánrovými pravidly, hraje si rád a s elegancí sobě vlastní. Jeho filmy není těžké si zamilovat, ale teprve při bližším prozkoumání všech souvislostí vám dojde, o jak sofistikovaná díla jde. V Rodinném krbu jistě mnozí zaznamenají pidiroličku Jacquese Tatiho jako pana Hulota, drobnou reminiscenci na Loni v Marienbadu i stylovou podobnost s díly jiných nejen francouzských režisérů (zde předně Jeana Renoira). Pokud máte strach ze symboly přesycených klubových filmů, ale zároveň díly umělecky hodnotnějšími nepohrdáte, doporučuji vám sáhnout po Truffautovi, jehož filmy jsou přístupné skutečně všem. 85% (20.10.2006)