Kapesné

,,Deti sú silné. O všetko sa otlčú, i život ich otĺka, ale sú pod ochranou a veľa toho vydržia." Tak som rád, že v rámci sledovania staršej európskej kinematografie natrafím i na nejaký ten zaujímavý film pre deti a mládež (naposledy náhodou objavený prastarý kúsok z Portugalska Aniki Bobó /1942/ a československé Hry a sny /1958/). Osobný prínos rozhodne nespočíva iba v objavení dobových či kultúrnych zaujímavostí (zatiaľ čo napríklad u nás na Slovensku žiaci recitujú naspamäť Chalupkovo "Mor ho" alebo v susednom Česku je to Máchov Máj, francúzske deti sa na literatúre takto naspamäť učia monológ z Moliérovho Lakomca :-)), ale v tomto prípade stojí za pozornosť aj zaujímavá konfrontácia sveta detí a sveta dospelých, ktorá k záverom vrcholí predovšetkým silným prejavom. ,,Keď je dospelý nešťastný, môže ísť inam a začať znovu. Nešťastné dieťa na to ani nemôže pomyslieť... Na světe je veľa nespravodlivosti, ale keď to stíha deti, je to najhanebnejšie!" Vzhľadom na žáner má snímka prekvapivo dlhú stopáž, ale aj napriek nudnejším momentom utečie táto mozaika úsmevných príhod (a k záveru aj jedného veľmi vážneho prípadu) rýchle a myslím, že osloví akúkoľvek vekovú kategóriu. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (05.06.2018)

Už si připadám trapně, jak se v případě filmů F. Truffauta opakuju... Kapesné je další snímek tohoto tvůrce, v němž s neskutečným pochopením, vhledem do duše a dokonalým citem pro realitu zobrazuje mezilidské vztahy - zde vztahy mezi nejmenšími. Truffaut je vyjimečný režisér, a to nejen proto, že ukočírovat takovou bandu dětí dalo jistě dost práce... Navíc se ani trochu nepřiblížil k tomu, co svádí mnoho jiných filmařů, jež děti ve svých filmech zneužívají jen pro to jejich roztomilé pitvoření a většinou pak vytvářejí sentimentální rodinné komedie. Truffaut tady zobrazuje svět dětí jako plnohodnotný spletenec vztahů, prvních problémů, lásek, rošťáren i komických okamžiků, na které se potom v dospělosti tak rádo vzpomíná. Film nemá nějaký jednotný příběh, není tu jeden konkrétní hrdina - tím je dětství jako takové. Truffaut sám měl problematické mládí, z čehož pak čerpal ve svých klenotech jako Nikdo mě nemá rád, z toho též vychází Doinelovská pentalogie. V Kapesném se k tomuto tématu vrátil a stvořil dokonalý portrét dětské duše. Krásný film! ***** (07.01.2007)

Kéž by dospělí uměli hrát jako děti. A kéž by všichni režiséři uměli točit jako Truffaut. Pohled na svět obyčejných dětí s obyčejnými problémy nám dává tento neobyčejný film. Příběh je sice o dětech, ale jejich peripetie mají mnoho paraler ve světě dospělých. Některé dětské příhody jsou veselé, některé spíše melancholické, ale všechny jsou nesmírně poutavé. Truffaut se také dotýká tématu týrání dětí, ale nijak tím citově nevydírá a vše zapadá do většího celku. Vrcholem filmu pro mě byla scéna z kina - dvě dívky, dva clapci, jeden nesmělý, druhý zkušený. Hodně se mi líbí takézvuková stránka filmu; francouzštině sice nerozumím ani zbla, ale strašně pěkně se mi poslouchá. (04.12.2008)

Stejně jako Americká noc na mne i tento film „o rodičích a dětech“ působil z nedefinovatelného důvodu neskutečně příjemně. Přitom jde „jenom“ o naoko náhodné řazení notně zjednodušených (bizarní pád dítěte) epizodek z městečka Thiers. Ale je toho v nich tolik! Lidská dobrota i zloba, výtržnictví úsměvné i vážnější, láska i nenávist – vše spojuje režisérův obdivuhodný humanismus, jeho víra v ty lepší stránky lidí, především dětí, a ochota jim naslouchat. Trochu Obecné školy, trochu Olivera Twista a hodně, hodně Truffauta. Krásný film bez sentimentu. 85% (21.12.2008)

Fantastická práce s tlupou dětí dělá z tohoto filmu jeden z Truffautových masterpieců. V podstatě žádný příběh, pouze děti v různých situacích – sami doma, ve škole, na černo v kině. Truffaut ignoruje dětskou škodolibost, sobeckost. „Jeho“ děti drží při sobě, život si jen užívají. Celé je to natočeno v podstatě z dětského pohledu, anebo možná z pohledu staršího člověka, který vzpomíná na to hezké, a špatné už dávno vytěsnil. Truffaut buduje svět, kde všechno je možné, a vše končí rozpustilým dětským smíchem. Za zmínku stojí neuvěřitelná scéna, v níž se malé dítě vyklání z okna až ... to musíte vidět na vlastní oči. (08.07.2006)