Boží ruka

Umírněný Sorrentino jak hudebně, tak obrazově...Sorrentino nesmělý a vzdávající hold - ženskosti, městu, klasikům...Pocitově a vypravěčsky vyznívá Boží ruka jako by Fellini potkal Homolkovy na spanilé jízdě pod Vesuvem...A pro rodilé a zemité Italy, kteří jsou pro celistvost a poetiku příběhu nenahraditelní, se zapomnělo dokonce i na obsazení černochů nebo Laponců...Jedinou exotikou je tady Argentinec v TV :) Zázrak, že by jeden políbil i hlavičku Malého mnicha... (16.12.2021)

Dospívání není nikdy jednoduché. Ani Fabietto v podání sympatického Filippa Scotti není výjimkou. Oceňuju natočení v jakémsi klasickém evropském formátu, bez zbytečných efektů. Filmu by prospělo lepší sestříhání, méně opatrná kamera a trochu rozumu při psaní scénáře (aby mi při určité v reálu těžko představitelné scéně nebylo na zvracení). (17.12.2021)

Velká nádhera mě uchvátila, seriál Mladý papež zaujal a film Oni a Silvio mě i přes několik výtek bavil… Paolo Sorrentino se tím stal jedním z mých nejoblíbenějších italských režisérů. Boží ruku jsem si tak nemohl nechat ujít. Hned z počátku je třeba říct, že to není film primárně určený fotbalovým fanouškům. Linka s Maradonou je jen příjemným podkresem. Sorrentino mě ale baví i bez něj. Jeho kompozice záběrů jsou stále úchvatné, obsazení skvělé, podivné postavy správnou mírou praštěné a dialogy místy zábavné a místy mrazivé. Scéna s rodinnou oslavou, kde se všichni dohadují a hašteří, v nás vyvolávala záchvaty smíchu. Zhruba v polovině se film překlopí do dramatické roviny a začne být vážnější a více zamyšlenější. Napadá mě jen jeden nedostatek, k vyššímu hodnocení mi chyběla hudba. Ta povětšinou není žádná. Přesto jde o stále velmi dobrý snímek, i když absolutní Velká nádhera to není. (12.01.2022)

(28/2022) / A to som sa tak tešil na nového Sorrentina. Ale už od začiatku som ťažko hľadal cestu k tým bizarným postavičkám. Často sa vyzdvihuje poetickosť jeho tvorby, ale v tomto prípade som ju takmer nevnímal, keďže je ukrytá pod nánosom až takmer karikatúrneho stvárnenia. A ani prostredie Neapola a zjavná autobiografickosť hlavného hrdinu na mňa nezapôsobili. Film zachraňuje druhá polka v ktorej sledujeme dozretejšieho hlavného hrdinu a vôbec aj celého filmu. Všetko je zrazu dospelejšie, vážnejšie. To mi sadlo viac. Niekde v pozadí chápem, že ten film je kvalitný, ale mne moc nesadol. (6/10) (28.02.2022)

Umírněný Sorrentino vzpomíná na své mládí. Milostný dopis Neapoli a osmdesátkám, který sází spíše na atmosféru daného času a místa než na vyprávění uceleného příběhu. Režisérovi fanoušci tak mohou lépe pochopit, z jakých kořenů vzešel; ale stačí to na dobrý film? Více zde. (01.01.2022)