Z pekla šťastie

Nebylo to špatně natočené, ale byla to nuda s mdlými hereckými výkony, mizernou výpravou a špatnými efekty. Jinak příběh celkem ujde. Ale to víte, ty novodobé pohádky jsou nic moc. Z pohádek o čertech je jasně nejlepší S čerty nejsou žerty. Tohle si zaslouží maximálně 2 hvězdy. A to sem přimhouřil obě oči. (10.08.2010)

Zdeněk Troška tady už očividně a definitivně zahodil tu špetku talentu, kterou kdysi měl. Jeho pohádka tak, chudák, nemá žádné z pekla štěstí, protože postrádá nejen ono nedefinované pohádkové kouzlo, které diváka nutí se k ní vracet (jako jiné klasické pohádky), ale také jiskru, sympatie i humor, které by se postaraly alespoň o jednorázový příjemný zážitek. Takže spíš než vracet se divákovi možná bude chtít z. ívat. Z přepálené stopáže, toporných hereckých výkonů, nesympatických ukřičených figur, neodbytné nudy. (04.03.2012)

Jedna z nejhorších českých pohádek jaká kdy byla natočena.. Příšerně zdlouhavé, nudné a postrádá to takové to pohádkové kouzlo.. A to už nemluvím o příšerných hereckých výkonech, které jsou podle mne největší slabinou celého Troškova "výtvoru". Obsadit do filmu předního českého zpěváka možná zajistí dostatečnou reklamu, ale jak jsme se mohli přesvědčit, výsledek obvykle není dobrý.. (25.12.2005)

Z pekla smúla, že som dal tejto neo-rozprávke príležitosť. Našťastie to bolo ešte v 90tych rokoch. Zdenek Troška mal skončiť s filmom pri zmene režimu, podobne, ako Michal David s hudbou v rovnakom čase. Troška je bohužial už vyše dvadsať rokov kráľom tej najprimitívnejšej ľudovej zábavy a Z pekla šťastie jedným z jej "najvýraznejších" vzoriek. (31.08.2012)

Pohádková agitka jak ze začátku 50. let, stavějící na námětu prokomunistcického Jana Drdy, akcentuje Troškovo okázalé plebejství a zároveň také smutné dědictví komunistického režimu, když se 10 let po jeho konci točí pohádky, v nichž ozbrojený lid (vizuálně adorující husitskou tradici) násilně přejímá vládu a vyhání ze země zkaženou šlechtu (a buržoazii). Připočteme-li k tomu Troškovo režijní a především scenáristické diletantství (o hrůzně udělaných postsynchronech raději ani nemluvě) a skutečně šílený casting, kdy samozvaný plebejský režisér staví před kameru neuměly typu Hůlky či Laurinové, protože hrát dneska může už vlastně úplně každý, i když jeho jedinou průpravou je občasná účast ve VIP magazínech, máme tu naprosté umělecké dno a oslavu pokleslosti a úpadku světoznámé česko(slovenské) pohádkové školy, ale i české kinematografie jako takové... (24.12.2012)