Slnko, seno, jahody

Slunce, vesnice, pohodová atmosféra. Letní nestárnoucí komedie. Kouzlo venkovské bláznivé komedie se u mne trefilo do noty a mohlo by to bavit každého, kdo trávil, třeba jako dítě, letní prázdniny na klasické malé vesnici a vstával s kohoutím budíčkem. Jedna z nejlepších rolí Heleny Růžičkové. 90% (viděl jsem více než 10x) (21.01.2018)

Ach jo, nu ano, pane rejžisére. Když si naserete do postele, dá se to ještě zakrejt pod peřinou. Hotový podobenství! . . . Prapočátek následné stále více upadající série. Tehdy snad ještě pochopitelná >ideově< neškodná - takzvaná lidová zábava. Dvě hvězdičky tedy se zavřenýma očima, snad jen pro neporovnatelnou >kvalitu< ve srovnáním s dalšími >troškařicemi< . Škoda více slov. - - - P.S. (3.4.2009 při lehkém večerním nováckém repete...) To je ale bolest, číst tu ty stále přibývající zasvěceně adorantské komentáře s čtyř a pětihvězdičkovými hodnoceními. Pravda, je to zajímavý doklad kulturního myšlení po čtvrstoletí od natočení téhle >letní komedie< . A vlastně i tak trošku vysvětlení, proč dnešní český divák s takovou oblibou se rochní ve všech těch v současnosti vyráběných tuzemských sračkách... A ten Troška? Lze předpokládat, že nebýt pádu bolševika, dávno byl by z něj už >národní< umělec... Hotovej NÁROD SOBĚ!... :-/ (08.01.2006)

O Troškovi si můžeme myslet cokoli, ale touhle lidovou taškařicí se zkrátka trefil do černého. Celé to sice vypadá jako soustavná improvizace, do níž je vklíněná jakási snaha o zprostředkování primitivního děje, ale možná právě proto se film tak pohodově sleduje a určitě právě proto tak moc zlidověl. Je to bezpochyby věrný odraz české vesnické nátury, kde se nejde pro facku daleko, s lahváčem se leze i do postele a na tancovačkách vládnou korpulentní selky se srostlým obočím. Jako letní oddechovka neurážlivé a v podstatě ojedinělé - tohle nikdo jiný na světě rozhodně nenatočil a nenatočí.. (14.08.2018)

V osmdesátých letech minulého století vznikaly převážně komedie. A není se čemu divit, vždyť lidé se nepotřebovali v té době zabývat něčím vážným, ale raději se u televize v klidu pobavili. Není žádným tajemstvím, že české komedie z této éry nemám rád, ale na druhou stranu je považuji za velice povedené. I v Čechách totiž vznikaly kousky, které bychom mohli nazvat jako geniální, a pokud nic jiného, rozhodně je můžeme zařadit do zlatého fondu české kinematografie. Zvláštní osobou, která se proslavila právě v těchto letech, je Zdeněk Troška. Tento režisér má na svém kontě řadu veseloher, které mají všechny úspěch, neustále se vysílají v televizích a vydělávají. Přesto však existuje vysoké množství lidí, kteří nepřiznají, že se u Troškových filmu zasmějí, neboť je považují za mírně pokleslou zábavu. Ale vraťme se zpět k prvnímu dílu trilogie ''Slunce, seno...'' Jednalo se ve své době o nenáročný film, na který se dalo dívat několikrát za sebou. Docela dost se mi líbilo vykreslení života na vesnici, protože nějak podobně jsem to v té době cítil i já, ale jak čas plynul, mé nadšení pomalu mizelo. Nezmizelo však úplně a můžu konstatovat, že pokud nemám nic jiného na práci a chci se podívat na pěknou českou komedii, určitě sáhnu právě po Slunce, seno, jahody. Poslední dobou jsem si ale spíše zamiloval komediální filmy asijské (které se mi líbí více než ty asijská dramata a násilnické filmy), i když jsem jich zatím viděl jen pár. No a pak tu máme také velikou dodávku z Ameriky, která také nikdy nezklame (Táta v sukni je geniální). U jiných národů totiž není v komediích tolik dementností a trapných vtípků. (18.04.2006)

Mám sentimentální vztah zejména k prvnímu dílu. Jednak jsem jej viděl v klasickém venkovském kině na chmelové brigádě, jednak Hoštice mám coby kamenem dohodil, žijí tam moji dobří kamarádi a ještě k tomu často přes Hoštice jezdím vlakem, a to nejde nevzpomenout si větu: Hoštice, máme zpoždění, nezastavujem! A hlášky typu: toho králíka sníš, i kdybys tu měl sedět do rána, co by za to daly děti v Africe! či - jaký barvy si těm králíkům dal?ty jedovatý, ze školy, ale jen zelenou a modrou.... už také zlidověly. My se tenkrát v kině ohromně bavili a a netušili, že cenzura Troškovi přes deset minut vystřihala, a on proto na tenhle díl zanevřel. A kdo se občas na vsi pohyboval, či tam dokonce žil/žije, vám řekne, jak pravdivý obraz českého venkova Troška vykreslil. Soudruzi ovšem byli toho mínění, že naše spoluobčany z vesnice zesměšňuje...a mimochodem - ta scéna s hořícím lesem se opravdu stala, tehdejší skutečná Keliška běžela burcovat hasiče do hospody, ale ti, narozdíl od filmu, pravdu poznali a Kelišce se vysmáli. Ona totiž prý měla vždy nařízený budík na noc, kdy se lidi například vraceli ze zábav, aby mohla kontrolovat kdo, kde, s kým.... (05.08.2010)