Slnko, seno a pár faciek

Druhá z trilogie Zdeňka Trošky o osudech lidí z jedné jihočeské vesničky. Jejich každodenní starosti naprosto přesně a s humorem vystihuje pan režisér ve všech dílech. Aby ne, vždyť je to jeho rodná víska a polovina obyvatel jsou jeho příbuzní. Ústředním motivem tohoto dílu je chystaná svatba Blaženy Škopkové. Je to humorné, ale ne každý má tento druh humoru rád. Já ano. (03.04.2003)

Prostřední díl hoštické lidové estrády se Troškovi drolí pod rukama zdaleka nejméně. Nejenže je zde dostatek zabijáckých gagů, které z úst dokonale přirozených herců zasáhnou terč opakovaně, ale tentokrát se jakž takž daří i rozvinout nějaký příběh a dodat tomu nezávaznému buranskému blbnutí nějaký směr. A skutečně, závěrečných pár minut to "rozsekne" opravdu svérázně a účinně. Ač to skoro nerad přiznávám, tahle upřímná fraška patří dle mého do zlatého fondu českých komedií - škoda ohyzdné Erotiky. (12.02.2020)

Nejlepší díl ze všech. Zaráží mě relativně nízké hodnocení filmu, ale nevadí. Film má dvojhodinovou stipáž což je dobře, furt se tu něco děje, film je bláznivější nže jednička, dokonalé herecké výkony má, tomuto filmu je opravdu málo co vytknout. Růžičková je opět dokonalá. Kaplanová co hrála starou babku se mi líbila víc, než ta co hrála v jedničce. Film nemá chybu a proto ho hodnotim na maximum, na 100% = ***** (25.10.2012)

Více srandy a méně řvaní a hysterických scén by prospělo... Režisér Troška byl vyzván aby natočil pokračování Slunce seno jahody, byl ale tak znechucen tím, že mu z filmu cenzoři vystřihali spousty scén že odmítl. Byl však dramaturgií přemluven s tím že je perestrojka  a že se střihat nebude.Režisér moc nevěřil, ale opravdu, z filmu nebyla vystřižena cenzory jediná scéna. Kvůli problémům s počasím měli 15.srpna natočeno pouhou půlku filmu, když se režisér Troška postěžoval Heleně Růžičkové že nestíhají, vzala papír začala počítat a řekla mu, že poslední klapka bude 1. září čemuž se režisér jen zasmál, protože to nebylo reálné, ale přesně tak se to stalo,1.9.proběhla poslední klapka. (08.09.2013)

Přelom 80. a 90. let jsem trávil mezi ostravskou galérkou v hospodě na nádraží Střed. Můj tamní přítel Tibor (jenž si na pivo vydělával prodejem triček s Havlem, která šla výborně na odbyt) mě jednoho dne požádal o malou službu. Šlo o to, že si sjednal rande s jednou holkou, ale něco mu do toho vlezlo - jestli bych s ní tedy nemohl zajít do kina, kam ona už zakoupila lístky. Když jsem se dozvěděl o jaký film jde, nebyl jsem věru nadšen. Nakonec mě Tibor přemluvil k nepříliš ochotnému souhlasu. Řeknu vám, každá zkušenost dobrá, ale tohle bylo peklo. Kdybyste si takovou dobu tříbili vkus pravidelným sledováním pořadu Kunst Stucke na rakouské televizi, jako jsem to coby mazák dělal na vojně já, a v civilu pak trávili volný čas např. četbou Buňuelovy autobiografie Do posledního dechu, taky by se vám to nelíbilo. Byl jsem mladým intelektuálem, seděl jsem v kině a zíral na Slunce, seno a pár facek. Každou z nich jsem přímo fyzicky cítil. To mě s gustem fackoval sám Troška za to, že se nesměju s ostatními. Trpěl jsem jako hovado, zatímco slečna dávala nepokrytě najevo, že by nebyla proti tomu, aby se náš "vztah" nějak více upevnil. Své záchvaty veselí prokládala udivenými dotazy, cože se mi to vlastně stalo. Byla to tortura, a já prosil všemohoucího ať už to skončí. Jakmile jsme spolu s davem spokojených a vysmátých diváků vyšli do mrazivého večera, rychle jsem se s ní rozloučil, skočil do první tramvaje, a jel do hospody na Střed zabít Tibora. (28.08.2007)