Slnko, seno a pár faciek

Ač tento film znám od svých desíti (tedy už přes dvacet let) nazpaměť, pořád mě dokáže nahlas rozesmát a ještě se stane, že objevím skrytý vtípek. Kelišová, Konopníková a Cecilka, nesmrtelná trojka, která mě fakt dostává. Jednoznačně nejlepší díl trilogie. A že to dávají pořád dokola? Nutí vás snad někdo dívat se na to pokaždý, když to dávaj? Stežuje si takhle někdo u filmů s Burianem? (10.04.2009)

"Ať se propadnu do Západního Německa, jestli kecám, velebnosti." Komando drben, jedinečně citlivý farář, první porno i sousedské vyřizování účtů mě opět pobavilo, ale kam se hrabe obyčejná nevěra na vědeckou metodu dojivosti krav v závislosti na kultuře prostředí. To se prostě nedá srovnat. Nicméně jsem se opět celkem pobavil a jelikož se na konci všichni jedinečně poprali, tak se za to zase tak moc nestydím. (14.07.2016)

První dvě "slunce sena" se IMHO Troškovi náramně povedla. Dost jim asi ubližuje fakt, že je do zblbnutí opakují v televizi - no a možná je zpětně poškozuje Troškova současná tvorba, která snad až na celkem ucházející první Princeznu ze mlejna a jakž takž koukatelnou Andělskou tvář opravdu stojí vesměs za vyliž. Ale "jahody" a "pár facek" klidně zařadím do zlatého fondu české kinematografie a s klidem se pod to podepíšu. Bez ironie. (27.08.2007)

Prestávka medzi oboma dielmi bola vcelku dosť dlhá, čo však neuškodilo celkovej atmosfére filmu, ktorý v mnohých ohľadoch prekonal jednotku. Troška sa pri výrobe Slunce, seno a pár facek ešte viac odviazal, čo vidieť na niektorých zaujímavých nápadoch ako sú rôzne vidiny a podobne. Druhý diel obsahuje tiež viacero legendárnych scénok, ako napríklad pozeranie porna na fare, akupunktúra so šípkami alebo samotná svadba na záver. Troška išiel podľa zaužívaného pravidla, ako sa má robiť každé pokračovanie, čiže zobrať látku prvého dielu a doplniť ju tak, aby sa nič zásadné nezmenilo, ale zábavnosť sa len zväčšila. 70% (12.09.2020)

Přelom 80. a 90. let jsem trávil mezi ostravskou galérkou v hospodě na nádraží Střed. Můj tamní přítel Tibor (jenž si na pivo vydělával prodejem triček s Havlem, která šla výborně na odbyt) mě jednoho dne požádal o malou službu. Šlo o to, že si sjednal rande s jednou holkou, ale něco mu do toho vlezlo - jestli bych s ní tedy nemohl zajít do kina, kam ona už zakoupila lístky. Když jsem se dozvěděl o jaký film jde, nebyl jsem věru nadšen. Nakonec mě Tibor přemluvil k nepříliš ochotnému souhlasu. Řeknu vám, každá zkušenost dobrá, ale tohle bylo peklo. Kdybyste si takovou dobu tříbili vkus pravidelným sledováním pořadu Kunst Stucke na rakouské televizi, jako jsem to coby mazák dělal na vojně já, a v civilu pak trávili volný čas např. četbou Buňuelovy autobiografie Do posledního dechu, taky by se vám to nelíbilo. Byl jsem mladým intelektuálem, seděl jsem v kině a zíral na Slunce, seno a pár facek. Každou z nich jsem přímo fyzicky cítil. To mě s gustem fackoval sám Troška za to, že se nesměju s ostatními. Trpěl jsem jako hovado, zatímco slečna dávala nepokrytě najevo, že by nebyla proti tomu, aby se náš "vztah" nějak více upevnil. Své záchvaty veselí prokládala udivenými dotazy, cože se mi to vlastně stalo. Byla to tortura, a já prosil všemohoucího ať už to skončí. Jakmile jsme spolu s davem spokojených a vysmátých diváků vyšli do mrazivého večera, rychle jsem se s ní rozloučil, skočil do první tramvaje, a jel do hospody na Střed zabít Tibora. (28.08.2007)