K zemi hleď!

Adam McKay nám chce něco sdělit a dělá to (opět) velmi efektně. Ovšem co přesně to je, tím už si nejsem tak jistý. McKay se trefuje do post-faktické reality 21. století, za jejíž podobou jsou v lepším případě chladní byznysmeni, v horším do sebe zahledění vizionáři. Podobně jako v Sázce na nejistotu (a s o poznání svěžejším stylem, než jaký jsme viděli třeba v Soderberghově nedávném Pracím automatu) se v duchu přísné satiry dozvídáme, na čem naše společnost momentálně stojí. Výsledkem je vyhrocenější variance na Network o půl století později, která sice na spoustu problémů s nekompromisním humorem ukazuje, zároveň však trpí typicky dobovými problémy – rozklížeností, občasnou scenáristickou překotností a křičením hlasitých statementů bez vybudování dostatečného základu. První necelá hodina se pyšní skvěle úzkostnou atmosférou a kdyby v tomto duchu McKay pokračoval ještě chvíli, a pak film ukončil, výrazně by zamíchal kartami v mém žebříčku nejlepších letošních filmů. Od psychologicky relevantní připomínky toho, jak každodenně řešíme malichernosti, však uhne k rozmáchlejším tématům. Širší společenský pohled je pro téma satiry samozřejmě nezbytný, přesto v této fázi může být McKay rád, že sehnal tak početnou skvadru skvělých herců, kteří prodají i slepé příběhové linky. A tak snímek doklopýtá až k emociálně fungujícímu konci. Nakonec tedy převládá spokojenost, v lecčem i větší než u Sázky na nejistotu; nechybělo ale mnoho, ale mohli jsme řešit skutečně extrovní pecku. Více zde. (28.12.2021)

"Povězte mi, o co jde a pak řekněte, proč mi to říkáte." Optimismus americký prezidentky byl protivnej a  bavil mě. Kometa za půl roku zasáhne zemi a všichni zemřeme? Fajn. Takže nejdřív vyřešíme válku robotů, atak mimozemskejch civilizací a pak přijde na řadu kometa. Hned po volbách. Vždyť co to vlastně znamená, že bude zničená planeta? Zvedne se vlna tsunami, vybuchnou sopky a země exploduje? No a co? Hlavně že McDonald bude mít v akci velký hranolky za cenu středních. Nebude? Jak to? Ale o nic nejde, tak se budeme dívat na oblíbenej seriál, než ta blbost přejde. On nebude ani seriál? Tak já chci nový volby a prezidenta, kterej vlastníma rukama vychýlí kometu z kurzu. Stejně ji vypustili Rusové. Tady se demokracie ohrožovat nebude. Bronteroky na vás. Přeju každýmu, aby se u toho bavil stejně dobře jako já a aby mu neunikaly některý souvislosti, který evidentně unikly mě. (10.01.2022)

Tak nevím, po všech těch nadšených ohlasech by člověk čekal skoro až novodobého Dr. Divnolásku. A přitom je to taková jednoduše satirická komedie s očekávatelným humorem na jedno brdo. Škoda. Ze všeho nejvíce mi K zemi hleď! připomnělo Smrt roku 2020, kdyby ji někdo nesoudný natočil téměř dvouapůlhodinovou. (14.01.2022)

Příliš skutečné a rovněž příliš neskutečné. Uvidím, co si budu myslet, až se mi to trochu rozleží. Režisérův styl se nyní potvrzuje jako jedninečný a identifikovatelný, ale The Big Short mi připadal víc nenucený, tedy asi lepší? Rozhodně jsem po něm měla mnohem silnější pocit, že se lidstvo řítí do záhuby. Zde bylo příliš momentů "napodobování" reality tak nezajímavých, až jim to skoro ubralo ten satirický význam a byly jen nudné, konkrétně například postavu Ariany Grande mohla ztvárnit nějaká opravdová herečka, není-liž? Nelíbilo se mi ani jak profesionálové jako Meryl, Jonah, Mark nebo Cate pojali své role. (Abych to vyvážila: Jennifer, Leo, Rob, Melanie skvělí, Timothée možná taky, i když se mě zmocňuje pocit, že občas začíná hrávat ve filmech "sám sebe".) Tohle je spíš jako pokračování Idiocracy než cokoliv jiného. Což by samo o sobě teoreticky mohlo stačit, kdyby to byl záměr, ale myslím, že autor se pokoušel o něco sofistikovanějšího. TL;DR: Film jako takový se mi moc nelíbil, ale všechno to frustrované řvaní bylo velmi terapeutické. (06.01.2022)

Trefná a velmi povedená satira, ale zároveň jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem za poslední dobu viděl...je to takový filmový kompilát všeho, co devastuje západní společnost - všudepřítomná mělkost a povrchnost, zhoubný vliv sociálních sítí, bulvarizace zpravodajství i žurnalistiky obecně, navázání korporátu na politické elity, oligarchizace politiky, populismus, narcistní a neschopní politici, hluboké štěpení společnosti...vlastně jediné, co v západní společnosti funguje, jsou technologie ... V amerických reáliích je kritika jasně adresná (Trump a jeho elektorát), ale dobře to známe i tady u nás (Trumpovi republikány tu lze asociovat s voliči agenta StB Bureše a Pitomia), pod povrchem samozřejmě dříme klimatická krize a vlažný přístup k jejímu řešení. Dobrovolně se řítíme do záhuby, čehož je tahle satira příhodnou metaforou... (04.01.2022)