Bota jménem Melichar

Fíha, moja prvá štvorka pre Trošku. Povedzme si úprimne opäť to nie je nejaké veľdielo ale tentokrát aspoň neonanuje na starých ľuďoch. I keď zrejme tá babka kradoška bola pre neho zásadným bodom pre jeho budúcu tvorbu. Je to pohoda, nikoho to neurazí a človek sa pri tom občas aj zasmeje. Milujem to "húááhuááá huááá" z deviatej triedy a vlastne hlavne pre to rehotanie dávam aj štvorku. (21.04.2014)

Troška se toho filmu ujmul, protože nikdo jinej ho točit nechtěl. Však ani nenapsal scénář a možná právě proto se jedná o snesitelnou záležitost, která ovšem člověku v hlavě moc dlouho nezůstane a i těch 71 minut se zdá být dlouhých. 80.letá se tady projevují tím nejhorším způsobem. Petra Kotvalda si připomeneme Holkami z naší školky a pak nějakým pro mě neznámým (a ještě horším songem.) Fuj! No buďme rádi, že se to obešlo bez Míši Davida. (27.06.2019)

„Hofmanka, já padám!“ Rozhodně se neřadím do zástupu pseudointelektuálů, kteří vyráží do ulic s transparenty typu „už ani trošku Trošky“ nebo zděšeně vyhazují z okna televizní přijímače, když se TV Nova rozhodne podesáté v roce zopakovat sérii Slunce, seno a tak dále, ale ruku na srdce, nic lepšího než Botu jménem Melichar už Zdeněk Troška nezplodil a když si projedu jeho filmografii posledních deseti let, tak už asi ani nezplodí. Rodinná komedie, kterou můžete reprízovat v deset hodin dopoledne, kdy jsou před obrazovkou nastoupeni ti nejmenší, stejně tak jako v prime timu padesátiletému jeřábníkovy patří jistojistě do škatulky k filmům, jenž můžete vidět stokrát a vždycky vás popis Radima Dochleby, jak doma z pokoje do kuchyně chodí přes předsíň a ne přes náměstí, čímž si nenašlapou a neprší na ně, zaručeně shodí z gauče. Á propó, Radim Dochleba ztvárněný Davidem Rauchem (království a půl princezny tomu, kdo má prsty v jeho obsazení)……nevím, jestli mám litovat toho, že šlo o jeho osamocenou hereckou příležitost nebo si užívat jeho mladický koncert. A jim vyřčené hlášky a hlášky z úst jeho hereckých kolegů……ty dělají z „Boty“, co se týče této stránky, jeden z nejplodnějších tuzemských kousků, srovnatelný například se Sněženkami a machry. Pane Troško, princezny Janěnka a ze mlejna určitě patří k našim nekrásnějším pohádkám, bez vašich letních komedií si programový ředitelé už drahně let nedovedou představit své televize, ale Bota jménem Melichar byl vrchol a z vrcholu vede pouze jedna cesta………cesta dolů. (07.05.2013)

Uječený fakani ve filmu, kterej natočil Zdeněk Troška a naprosto ultimátní soundtrack k němu dodalo nechvalně známý duo Pochvald feat. Vložek. Má vůbec smysl se na tohle dílo podívat? No překvapivě to nebyla zase až taková sračka, jakou jsem očekával. Já jsem sice do školy chodil přecejenom o pár let později, ale některý ty věci jsem zažíval taky - buzerace s přezouvánim, neustálý naprosto nepochopitelný přesuny z jednoho konce areálu školy na druhej a učitelka fyziky ta snad byla naklonovaná, protože naprosto stejnou učitelku včetně těch hlášek (Já mám času dost...) jsem na ZŠ taky zažil. Film je sice dost o hovně, ale nějaký ty nostalgický vzpomínky to ve mně vyvolalo a vzhledem k tomu, že bez titulků to trvá cca 1 hodinu, tak se to dá přežít. Pokud by se z filmu vyházeli ty protivný prvňáci "Já to na tebeeee žeknu soušce učitelcééééé, bééééééé." a každý 3 minuty by tam nehrála písnička Holky z naší školky, bylo by to ještě o něco lepší. Ale i tak je to zřejmě nejlepší (nebo spíš nejmíň hroznej) film, kterej Troška natočil. (13.11.2011)

„Já počkám. Já mám času dost.“ Zase tolik času není. Vyučovací hodina má totiž 45 minut a během ní se musí stihnout spoustu věcí. Děcka se nejdříve musí vyřvat, najít si svoje místo a až potom se může začít učit fyzika nebo výtvarka s Hofmankou. Ta třída byla strašně fajn. Pobavil jsem se u zpívání pod okny, při smíchu Lamkové jsem vždycky měl výbuch smíchu a ta fronta na obědě byla přímo ukázková. Radima Dochlebu jsem měl úplně nejradši, protože v něm jsem se vždycky našel. „On má poslední číslo bot.“ - „Jak poslední?“ - „No, dál už začínají dětský lyže.“ /75%/ (18.11.2020)