Bílé peklo
So weit die Füße tragen
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(viac)Videá (1)
Recenzie (334)
To, že sa záver bol ako z telenovely, pár nedotiahnutých scén ma nedokázalo odradiť z pocitu, že som videl napätím, emóciami a kvalitným dobrodružným spracovaním nabitý, strhujúci snímok o ceste, ktorú treba vidieť. A určite sa k nemu rád vrátim. Navyše aj herecké podanie Bernharda Bettermanna ma zaujalo, čo sa pri nemeckých výkonoch nestáva často. 85%. ()
Mám moc rád vězeňské filmy s útěky. Tady bylo všeho dost. Film začíná rychlým skokem z odvodu do války a loučení se s rodinou do transportu německých válečných zajatců na Sibiř v nelidských podmínkách, kde vojácí umrzají v hladu a žízni. Celá válka je naprosto ignorována, což si myslím, že by za nějakou tu půlhodinku navíc ještě stálo. V pracovním táboře se odehrává přesně to, co známe ze všech ostatních válečně-zajateckých filmů, akorát s tím rozdílem, že Němci jsou tentokrát na druhé straně. Pak ale přijde Forellův útěk a film dostává naprosto jiný a neuvěřitelně zajímavý nádech. Forell na svém putování prožívá spoustu různých, většinou útrpných situací a setkání a film je v této své části naprosto fascinující. Při setkání e Eskymáky sice přímo do očí bije kopií Motýlka a jeho setkání s indiány, ale to vůbec nevadí, já v tu chvíli film přímo hltal. A konec? Akorát, nevím co se vám tu na něm nelíbilo. Dle mě to bylo zakončené výborně. Je to velice dlouhý film, ale nenudil jsem se opravdu ani chvilku a přišlo mi, že to skončilo nějak rychle Klidně by to mohlo být ještě o takovou půlhodinku delší. Německá kinematografie občas vyplivne skutečnou lahůdku! ()
Nehci nijak shazovat skutečnost, podle níž film vznikl, ale pietní uznání by si ten člověk zasloužil mnohem výraznější. Bauerovu předlohu nepovažuji za nijak dokonalou. Je to pouze literárně velmi jednoduchá (tudíž pro řadového konzumenta velmi čtivá) vyprávěnka o jednom nadlidském výkonu. Jenže tam, kde spisovatel boduje poutavým popisem extrémních situací, do nichž se Clemes Forrell dostává, tam absolutně vynechává scénárista, popř. kolabuje režisér. Z děje, totálně vykastrovaného o ty nejnapínavější, a divácky relativně atraktivní, momenty, nevycucal režisér v krutě přepálené stopáži více, než jednotlivé obrázky, bez emocionálnějších pojítek. Forrell putuje, zažívá chvíle napětí, strachu, akce, ale celkově se zasekává v kolovrátkovém efektu, jež směřuje k jedinému možnému konci. Ten se navíc (počínaje přechodem mostu) stává i přes svou podlézavou kýčovitost jediným opravdovým momentem, z nějž nepadá chlad a jejž je možno uvěřit. Na německý produkt s nálepkou velkofilm si tak divácká obec musela chvilku počkat až do Der Untergang. ()
Tenhle film bohužel nemůžu brát vážně ani po notné dávce legálních drog. To první a poslední chvályhodné na tomhle kousku je snaha zachytit jednu poměrně zajímavou historickou epizodu. Avšak zbytek nemohli tvůrci ani v nejmenším myslet vážně?! Herci notně ochotnicky přehrávají už tak hloupoučký scénář, který obsahuje všechna možná klišé z válečných filmů, což nepochopil ani netalentovaný režisér se značné naivním rukopisem. Jeho styl je až nechutně doslovný, povrchní a pozérský. Celé toto utrpení dokresluje otravná hudba oplývající s brilantní schopností lézt na nervy již po první polovině filmu. Tenhle pokus byl opravdovým výstřelem do prázdna. Pro příště bych snad všem zúčastněným poradil, aby si při natáčení jejich dalšího kousku konečně uvědomili žánr filmu a nevyrobili další nechtěnou parodii na snímek samotný. ()
Vhodné shlédnout, když venku zuří třicetistupňová vedra a vy se koupete ve vlastním potu. Tohle je tak mrazivý film, že vás to až přikove. První hodina byla neskutečně napínavá, podmínky v zajateckém táboře, pokus o útěk, to vše naprosto skvěle podtrženo dokonalou orchestrální hudbou. Po útěku film mohutně ztrácí na napínavosti a začíná se rozlézat. Jestli tvůrci chtěli popsat řadu let strávenou na útěku tím, že prostě do každého políčka musí nacpat alespon kousek děje, tak se jim to prostě nepovedlo. Některé dějové zvraty (s dvěma lovci) tam vůbec být nemusely, dějová linka s idylickou vesničkou v Německu je tam zbytečná taktéž, nebo předělat. Zbytek filmu je vytvořen mistrovsky a někdy jsem byl tak napnutej, že jsem pomalu ani nedýchal. Závěr na mostě je pak dovršením. Druhý závěr u kterého ukápne slza drahé polovičce se my "drsní" chlapi můžeme jenom zasmát. I tak s chutí doporučuji! 75% ()
Galéria (43)
Fotka © Angel Falls Filmverleih GmbH
Zaujímavosti (16)
- V roce 2010 němečtí vědci prozkoumávali podrobněji Rostův příběh a k jejich překvapení v něm nalezli mezery tak hluboké a data tak fundamentálně chybná, že uznali, že jeho strastiplná cesta ze Sibiře do Německa se zkrátka nemohla uskutečnit. Bauerova kniha je tudíž od té doby považována za dílo fikce. (Candice)
- Když hlavní hrdina chce vystřelit po tuleňovi, tak v jednom záběru natáhne pistoli Tokarev, která je čistá. V následujícím záběru je však celá od sněhu. (Marsu88)
- Film je natočen na motivy stejnojmenné knihy, kterou napsal Josef Martin Bauer. Kniha vyšla i v ČR pod názvem „Kam až mě nohy donesou“. (Dragoni)
Reklama