Pějme píseň dohola

Tak to je to nejlepší scénář, co kdy vyšel z péra scénáristické dvojce Jarchovský x Hřebejk. Na štěstí to Hřebejk netočil, protože ten by z toho udělal zas nějakou slátaninu. Tohle aspoň působilo úplně civilně, reálně a většina neznámých hereckých tváří k tomu jen a jedině přispívala. Takhle každej zavzpomíná na svý zážitky z takovejch pionýrskejch táborů smrti a dýchne na něho atmosféra. Postavy filmu představují klasické archetypy osob vyskytujících se na táborech, takže každej v nich může srovnávat s těma svýma. Pokud někdo uznává Sněženky a machry, tak tohle hraje na stejnou notu. Několik fakt skvělejch situací, úsměvnejch situací i situací k smíchu. Podtrhuju herecké výkony, i když pro někoho amatérské, pro mě však na nic si nehrající, což je základ hraní. Za zmínku stojí, že koláže dělal kultovní představitel divadla Sklep, akademický architekt David Vávra, asi kamoš režiséra Trojana, kterej je taky ze Sklepa. (03.07.2010)

Ať si kdo chce co chce říká, pro mě kultovní komedie pánů Hřebejka a Jarchovského, pod režií Ondřeje Trojana. Zajímavé herecké obsazení, krásné archetypy lidí (tupý silák, kráska, šéfka uklízečka, naivní mladíček, zatrpklý mladík, hipík - nejsem žádný soudruh - a další), silné zážitky z tábora a konec socialismu. Opravu vtipný film, který je ze života. Kdo zažil pionýrské tábory a trochu chce, v postavách filmu si sám sebe najde. (05.12.2010)

Doba vzniku se podepsala na nekonzistenci celého filmu, který si zřejmě chtěl dělat srandu ze socialismu, ale ten v době uvedení už nebyl aktuální, takže velký prostor dostaly klasické problémy dospívajících exotů. Budoucí velká jména za kamerou a několik hvězdiček na place z toho udělaly bizarní kult, který nejde brát vůbec vážně. Zajímavější než snímek je návštěva původního tábora v Miřetíně, kde je i tabule odkazující na natáčení. (01.12.2022)

Paráda. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že i na začátku devadesátek to chodilo na pyonýrákách takhle. Stezka odvahy, didžina, dvoudení výlet, vojenské cvičení, táborák, olympiáda a drbání hlavy. A to mi ještě kámoš zpětně říkal , že viděl herce, který zřejmě "vrozeným" talentem zahrál postavu BOBA, v pořadu peříčko Sáry Saudkové, kde obhajoval své zaměstnání striptéra. :D. (08.06.2009)

Narozdíl od té hromady uživatelů zde mi nepřipadá, že by film obsahoval "sklepovskou poetiku". Kromě režiséra a jedné scénky o dřevěném kašpárku Matěje Kopeckého to se sklepem nemělo nic společného, vždyť i scénář napsal Hřebejk s Jarchovským. Hlavním problémem snímku je natáčení z dálky, a to jak doslova, tak přeneseně. Kvůli tomu "doslova" není většině postav rozumět co říkají, zvláště bobo či jak se ta gorila jmenovala v tomto ohledu vyniká. A co se týče "přeneseně", režisér sleduje osud většiny postav pouze mozaikovitě, takže si k nim člověk nevytvoří žádný vztah. Tím např. zcela vyšumí jedna ze závěrečných scén, kdy si děcka přísahají, že se opět sejdou... Kdyby si ty děcka divák oblíbil, určitě by ho to dojalo, ale takhle to v jeho mysli nezanechá žádnou emoci kromě leknutí, že snad Trojan myslel na natočení druhého dílu. Člověk by taky po slibném začátku čekal, že Strach bude mít větší roli, ale on se tam právě mihne pouze na začátku a pak na konci ve scéně pro zuřivého katolíka zcela nepřístojné. Aňa Geislerová tam taky celou dobu jen přicmrndává a důvod jejího obsazení se zjeví až v úplném závěru, patrně jako jediná prokázala zvláštní předpoklady pro roli v konkurzu před natáčením, totiž že měla vši. Jediný, kdo se vyskytuje v záběrech pravda častěji, je Chalupův hlavní hrdina, ale ten je zase tak nepřitažlivý, že se s ním člověk při nejlepší vůli identifikovat nemůže, ačkoli jinak má obludky rád. Ale abych jen nepomlouval, scéna se zpětným zasazováním stromu a hra na houkanou nemá chybu. (01.06.2013)