Pějme píseň dohola

„Neponižuj se, oni se bojí víc než my!“ Obrovský potenciál a možnost stát se kultovním do jisté míry hatí nevyrovnanost. Těch jak by řekl Bob „takových perfektních fórů“ (u mě vládla Vendy, neb žádná jiná žena neumí sofistikovaněji říct, že sex nebude), stejně jako vtipných situací (např. skládací romantika, táborák, flaška, vracení stromu atd.) je tam spousta, ale bohužel se tu a tam objeví i nějaká ta hlušší scéna, u které není tak úplně jasné, co tím chtěl Trojan a kolektiv říci. Ti se však, stejně jako začínající herci nebo přímo neherci (vysoká koncentrace), teprve učili. A já se i přes ty tápavé momenty převážně bavil, což mi brání jít pod slabší, nicméně přece jen ještě 4*. „Víš, to je normální, že jsi zpočátku myslel pouze na sex. Pohlavní pud je mocná čarodějka. Jako prudká horská bystřina. Krásný, strhující, skrývá v sobě velikou moc. Tok horké bystřiny využitý hydroelektrárnou se stává zdrojem elektrické energie. Dává světlo. Usnadňuje a obohacuje život. Ale když bystřina prorazí hráz, zalije pole. Zničí úrodu. Přinese neštěstí a zkázu…“ (07.07.2018)

Myslím, že Hřebejk není tak špatný režisér a Jarchovský tak špatný scénárista, jak někteří lidé tvrdí (o Trojanovi nemluvě), ale tato jejich prvotina je vážně dost ubohá: Několik ucházejících vtipů na kvantum trapných; špatně napsané postavy, které se neumětelsky omezují na karikatury; příšerní, toporní "herci" (snad vyjma těch, kteří ztvárňují titulního hrdinu a Boba) a opravdu amatérská režie. K pozitivům patří nicméně velice povedené kolážované titulky (od Davida Vávry) a sednoucí rockový kytarový soundtrack (od skupiny Zikkurat). - Pokud bych však Pějme píseň dohola bral jako nikoli práci profesionálů, nýbrž studentů FAMU (kterými tvůrci v době počátečních prací skutečně byli), musel bych konstatovat, že se jedná o nadprůměrný studentský film. (02.08.2007)

Ano, taky jsem zažila nejrůznější takové akce a tábory (jako účastník, nikoliv vedoucí), takže svým způsobem jsem to s hlavními hrdniny takřka vše prožívala, a jelikož film vznikl v době mého dětství, tak jsem mohla dle všech těch atributů (chatky, klubovna, nábytek, vybavení, doplňky, ošacení, účesy.... :-)) zavzpomínat i na své zážitky, vše díky tomu všemu působilo autentičtěji. Avšak i přes to jsem na filmu nenalezla nic, z čeho bych byla vyloženě na větvi, kromě těch vyvolaných vzpomínek (ty taky nebyly vždy úplně veselé, jako u nejednoho z tamní omladiny). Nejlepší scéna (která mne rozesmála, ale i rozesmutnila) byla ta, kde cca 12 - 13 letý hoch na táborové diskotéce "tančí" s dřevěným nosným pilířem. :-DDD ["Filmová výzva" - Addamos21] (30.01.2021)

Na tábory jsem nejezdil, proto asi nedokážu úplně ocenit vykreslení jejich atmosféry. Některé situace se však dají prožít i jinde než na táboře, takže jejich zvěčnění na stříbrném plátně vítám. Příběh se mi navíc líbil a po většinu času jsem se docela dobře bavil. Nelíbili se mi ale herci. Takovou směsku nesympatických a ošklivých lidí jsem snad ještě neviděl. Jedinou zářnou vyjímkou je samozřejmě Bob! :-) (14.09.2006)

Tenkrát si třeba ještě mohli diváci myslet, že to, jak postavy mluví jako nerealistické halucinace, je známka autorské invence, kdeždo dnes už víme, že v Jarchovského světě spolu takhle lidi prostě mluví víceméně vždy (a čím je to méně, tím je to více). Ale jinak jako jo... vzhledem k tomu, co jiného se dělo na začátku devadesátých let, tak teda jako jo. Jen trochu méně té křečovitosti a trochu více souvislosti mezi postsynchrony a děním na obraze... a bylo by to vyloženě ok. (26.11.2013)