Pějme píseň dohola

Po návratu z pionýrského tábora obvykle zůstaly v hlavě jen dvě věci. Traumatické vzpomínky a vši.. Trojan zajistil sklepní kulturu, Hřebejk s Jarchovským dodali pásmo občas velmi charakteristických „skečů“ (dlouhá scéna výletu zakončená pointou u drátů dala vzpomenout na pelíškovské „Rozkaz zněl jasně“). Docela to sráží špatné postsynchrony a výskyt hluchých míst, ale těch bylo při organizovaných aktivitách SSM vždycky požehnaně. Mítinkům táborových vedoucích nad láhvemi vína a hrou Hu už akorát chyběl dohled vrchní sestry Ratchedové.. (05.04.2024)

Sled nezáživných historek, které možná nostalgicky osloví jedince, kteří zažili něco podobného. Ale ani to nezastře fakt, že jako film tomu chybí dramaturgická linka, nějaký jednotný ksicht, a po pravdě si po letech pamatuji asi jen jednu dvě scény, které samy o sobě nijak extra silné nejsou. Asi jsem suchar, ale ani vtipné mi to nepřišlo. Podobně ambiciózní, a přitom bezobsažný a nevtipný mi přišel film Eliška má ráda divočinu. (28.10.2012)

Sled vtipných scének bez výrazného děje. 1) Sled vtipných scének (vracení soušky zpátky do lesa nebo spouštění vlajky je fakt dobré) bez výrazného děje stojí bez ohledu na rok výroby (do kin šel film 1. 7. 1991) oběma nohama v pozdním socialismu a je to znát. 2) Plné pochopení filmu vyžaduje důvěrnou znalost dobových pionýrských táborů (zejména těch podnikových) a dále opakované zhlédnutí. Trpělivý divák bude odměněn vpravdě hlubokým vhledem do duší mladých pionýrů i jejich ideových vůdců. Je to tak, nehádejte se se mnou. Šmidra vydra. 3) Říkej rychle za sebou: mlmlmlmlmlml...rychleji...ještě rychleji. A teď rychle odpověz: Co pije kráva? (15.05.2016)

Sklepáci na pionýráku :-). Co z toho vznikne je jasné asi každému kdo tuhle skvadru zná a má rád její humor. Když k tomu připočteme první svobodný rok vzniku snímku, kdy se svobodně dalo tepat do soudruhů, máme tu celkem vtipnou komedii. Kdo jezdil na tábory určitě tam najde momenty, které mu budou povědomé :-). Té srandy jsem čekal krapet víc. Z koho jsem fakt nemohl byl Bob, dále mne dost bavil mlaďoučký Jirka Strach :-). U mně je to za tři totemy. * * * (04.07.2012)

Tenkrát si třeba ještě mohli diváci myslet, že to, jak postavy mluví jako nerealistické halucinace, je známka autorské invence, kdeždo dnes už víme, že v Jarchovského světě spolu takhle lidi prostě mluví víceméně vždy (a čím je to méně, tím je to více). Ale jinak jako jo... vzhledem k tomu, co jiného se dělo na začátku devadesátých let, tak teda jako jo. Jen trochu méně té křečovitosti a trochu více souvislosti mezi postsynchrony a děním na obraze... a bylo by to vyloženě ok. (26.11.2013)