Moje učitelka chobotnice

Nedá mi neobdivovat chování tvora, který nemá rodiče, nikoho, kdo by ho učil a vše zvládne jen díky své zvídavosti a pohotovosti. Moje učitelka chobotnice je dokument, který nechá víc otázek, než odpovědí: Co z onoho přátelství chobotnice měla? Jak s těmi neurony, roztroušeným po celém těle myslela? Snila? Jsou záblesky její emoční inteligence skutečné? Nebo jí byl prostě příjemný dotyk teplého lidského těla? Jak to celé točili? Kolik vystřídali chobotnic? A jak dlouho, do pekla, ten člověk vydrží pod vodou bez vzduchu? ■ Sledujeme citlivého filmaře, zažívajícího krizi identity, vracejícího se ke kořenům a navazujícího vztah s chobotnicí, což je samo o sobě unikátní zážitek. Zajímalo by mě, co mu na to říkala manželka. (08.12.2023)

No, úplně bych to nenazýval dokumentárním filmem. Je to tak trošku pohádka, kde vám schválně neřeknou skoro žádná tvrdá fakta o chobotnicích, protože tím by se pochopitelně pokazila zdánlivě nepředvídatelná dějová linka. Spoiler alert - týpek je chobotnicí naprosto posedlý a samozřejmě, že si musel dopředu přečíst, jak dlouho žijí chobotnice, nebo o jejich schopnosti regenerace, nebo jaké používají taktiky pro obranu proti predátorům... ale stejně byl tím vším nesmírně zaskočený. No radši bych dostal real deal, než tohle podivné rozkročení mezi dokumentem a soap operou. (19.11.2020)

Hmm, tak chobotnici si asi dlouho k jidlu nedam. Spousta zajimavých faktů o chobotnicich samotných, je to hezky dokument, ale nedostavuje se žádné wau, i když je vždy obdivuhodné, jak blízko se dokázal Craig k chobotnici dostat a ještě to natočit, navíc bez dýchacího přístroje. Bohužel z Craiga jsem měla pocit, že celým tím vztahem k chobotnici si něco kompenzuje, léčí, že za jejím obyčejným chováním někdy vidí víc než je, protože to tam chce vidět. (02.02.2023)

Emotivní, stručný a barvitý náhled do života jedné chobotnice a mořského badatele, kteří se vzájemně sblíží a vytvoří si vztah, jaký se ještě nikdy nikomu před ním nepodařilo. Obrovskou škodu vidím v tom, že nám tvůrci nedopřáli na úvod nějakou rychlou obecnou pětiminutovku o chobotnicích, abychom zhruba věděli, co od nich čekat a nějaké základní charakteristiky, ale jinak jde bez debat o bezkonkurenční snímek v rámci podvodního (sub)žánru a já teda tleskám. Dokonalá a precizní práce takhle vybalancovat divácky poutavou podívanou a dokumentární zachycení vztahu člověka a chobotnice, ještě k tomu to položit do koukatelného 80minutového formátu se záběry, u kterých nemám tušení, jak je mohli zachytit, jelikož jsou zkrátka dechberoucí a naprosto šílené. Dozvíme se o fungování ekosystému "na dně", o zvycích hlavního tvora, jeho způsobu lovu, maskování před predátory i postupném navazování kontaktu s člověkem a ze všeho nejvíce mě odrovnala kamufláž, kdy na své přísavky nabalila mrtvé korýše a korály a udělala ze sebe maskovaný kámen. Podobný žánr cíleně nevyhledávám, ale tohle mě dostalo a jsem rád, že jsem měl možnost vidět podmořský klenot jako je tento. Breathtaking. (17.01.2023)

Wooow. Find someone who look at you the way that octopus looks at Craig. Fenomenalni dokument o pratelstvi cloveka s chobotnici. Jinak se to fakt nazvat neda. Craig Foster behem potapeni u brehu Jizni Afriky narazi na chobotnici a zpocatku jen sleduje jeji interakce s okolim. Ale necekane se chobotnicka zacne zajimat i o tu velkou obludu s ploutvema, co ji pozoruje kazdej den. Moment, kdy se sama rozhodne, ze se ho dotkne, je uzasnej... Craig pak chodi kazdy den a sleduje ji dal. Jak lovi, jak se brani pred predatorama, dokonce i jak si hraje s okolnima rybama, uzasny sledovat jak inteligentni tvor chobotnice je, jake obranne mechanismy pouziva, jak chytre lovi svou potravu. A vy to objevujete spolecne s nim, je to uzasny. Krasne o tom navic dokaze mluvit a popisovat, co se deje a priblizit vam to jeste vic. (28.10.2020)