Jablká

Věčný svit neposkvrněné mysli (SPOILER!!! stejně jako zde, tak i tam, se hlavní hrdina pokouší začít nový život tím, že se "zbaví" bolestivých vzpomínek SPOILER) na (novovlnný) řecký způsob. ___ Film ukazující, že některá pouta (svazující nás s vlastní minulostí, ukována z naších tu menších, tu větších osobních tragédii) nelze přetnout a že nic není absurdnějšího než se pokoušet žít dle cizích, normalizovaných manuálů na život, protože kde je v tomto zglajchšaltovaném světě místo pro - na rovině charakteru - osobitost (kupř. neuhasitelnou chuť na jablka) či - na rovině jednání - vlastní iniciativu? Solidní, empatický a promyšlený debut. Řecká divná vlna se pro mě pomalu stává podobnou sázkou na jistotu jako rumunská kinematografie. 75 % [dafilms] (02.08.2023)

Učíme se žít nebo žijeme od začátku jen podle cizích pravidel? Jaké by to bylo všechno zapomenout a začít znovu? Nad tím vším, ztrátou blízkého a samotou můžete přemýšlet u filmu Apples debutujícího režiséra Christose Nikou, který obkoukal to nejlepší během natáčení filmu The Lobster, aniž by sklouzl k vykrádání. Chladnosti a absurdních situací, tak typických pro Greek New Wave, dostane divák víc než dost. Stejně jako jednu povedenou taneční kreaci, podivnou costume party, kde otázka "Kdo je Batman?" nabývá zcela jiný rozměr a chuť na jablka. (23.05.2021)

Divné je mi slovo divný.          Být distributorem (nebo pojmenovatelem filmových vln), žádný snímek bych adjektivem divný nestigmatizoval, už kvůli jeho pejorativnímu přízvuku a vzhledem k tomu, že – naštěstí! - nikde není kodifikováno, co je a co není v umění divné, a do třetice proto, že přece i nejrázovitější filmový vzmach může být švenknutím pod povrch, k jádru, do jiné perspektivy; a o to, myslím, v umění jde.          Ovšem přišpendlit divný k filmu Jabka, to mě (po)píchlo, protože ať čenichám jak čenichám v jeho vypravěčském stylu, užitých motivech a Arisových motivacích nic, co by dělalo dlouhý nos na filmové standardy, necítím. Film se děje civilně, lineárně, promyšleně, jako když jedním tahem nože oloupete celé jablko. Vůbec se nechce vymykat, spíš se přimknout k divákovi příběhem o osamělé, naveskrz nesnadné vnitřní cestě od nejhlubšího zoufalství k jeho pozvolnému tání, o cestě od Arisova úmyslu podetnout paměť - jako jabloň ověšenou plody-vzpomínkami, k prozření, jakou fatální ránu by tím svojí bytnosti zasadil.           Arisovo revidování vztahu k vlastní paměti připomene, že jen my jsme jedinými autonomními a odpovědnými správci své dospělé paměti, my máme s rozvahou a citem soudit, co je v jejím obsahu hodnotné, živé a relevantní (a čím), - a současně musíme tato práva bystře střežit před těmi, kdo by si je mínili, jakkoli nenápadně, osobovat. (31.10.2021)

Jabka patřila mezi ty lepší filmy, které jsem na 55. MFFKV letos viděla.  Originální námět a scénář mi připadaly lepší než samotná režie. Film měl místy až uspávací tempo, což mu uškodilo. Ale celkově zajímavé a určitě stojí za vidění. Jenom mě mrzí, že po zjištění pointy už film znovu vidět nemusím. Pro vyznění příběhu je zcela zásadní. (24.08.2021)

Vôbec by ma neprekvapilo, keby režisér bol inšpirovaný tvorbou Aki Kaurismäkiho. V niečom tento film bol s jeho filmami podobný. Rozhodne úspornosťou dialogov ako i zariadením bytov, podivínskym chovaním postáv, kamerou, istými scénkami (twist na disco) atd'. Navyše film The Man Without a Past akoby bol i samotnou predlohou. Avšak Jablká som narozdiel od 'Chlapíka bez minulosti' zase tak moc ''nežral'' . (09.10.2021)