Jablká

Šmarjá, to je zase situace... Jak se rozepsat, abych nezačal spoilerovat a nezkazil tak případným divákům zážitek, pokud by si nějakým nedopatřením přečetli tento můj mozkový výblitek? Nezbývá, než zachovat krajní opatrnost. Jedna pěticípá padla za oběť buď mnohým nelogičnostem nebo mnohým nedovysvětlením. S naprostým klidem bych si z těchto důvodů obhájil před sebou samým i nižší hodnocení, ale do toho se mi nechtělo, protože šlo o hodně zajímavý a zvláštní snímek, v němž se dařilo nenápadnému ale přesto rozpoznatelnému humoru na úkor digitálních technologií, takže jsem si zase jednou užil dobu analogovou. Nejsem sice opěvovatelem minulosti, ale analog měl své kouzlo, protože se lidi alespoň občas podívali kolem sebe, aniž by měli neustále před obličejem displej svého mobilu. Když tak vidím ty poloviční zombíky v ulicích, vždycky si vzpomenu, že nejlepší metodou, jak přimět osla k pohybu, je zavěšení nějaké laskominy před nozdry (jde však jistě o podobnost čistě náhodnou). Já jsem si tu pomalou podivnost vcelku užíval, kazily mi to jen výše zmíněné nedostatky, a přestože bych hlavního hrdinu v jeho jednání nenapodobil, jeho důvody jsem plně chápal. / "Jsi si jistá, že umíš řídit?" "Myslím, že ano." / Poučení: Ztratíš-li paměť, zajdi si do kina na horor. (21.07.2023)

Věčný svit neposkvrněné mysli (SPOILER!!! stejně jako zde, tak i tam, se hlavní hrdina pokouší začít nový život tím, že se "zbaví" bolestivých vzpomínek SPOILER) na (novovlnný) řecký způsob. ___ Film ukazující, že některá pouta (svazující nás s vlastní minulostí, ukována z naších tu menších, tu větších osobních tragédii) nelze přetnout a že nic není absurdnějšího než se pokoušet žít dle cizích, normalizovaných manuálů na život, protože kde je v tomto zglajchšaltovaném světě místo pro - na rovině charakteru - osobitost (kupř. neuhasitelnou chuť na jablka) či - na rovině jednání - vlastní iniciativu? Solidní, empatický a promyšlený debut. Řecká divná vlna se pro mě pomalu stává podobnou sázkou na jistotu jako rumunská kinematografie. 75 % [dafilms] (02.08.2023)

Jedno z nejsilnějších dramat letošních Varů, jež exceluje naprostou originalitou a dystopickou atmosférou obohacenou o kvalitní herecké obsazení. Naprosto miluju ten fakt, že i kdybych nevěděla, ze které země tento snímek pochází, jednoznačně bych tipovala Řecko, protože ten feel ve mně stoprocentně evokoval styl Yorgose Lanthimose a jeho citlivý absurdní humor. Výborné téměř po všech stránkách. Opravdu krásná sonda do hloubi duše jednotlivce a hledání identity u příležitosti truchlení nad ztrátou blízkého. Tohle bylo vskutku nádherné a důstojné rozloučení s letošním varským festivalem a dalo to i velký prostor pro přemýšlení. KVIFF 2021 (02.12.2021)

Grékom tieto bizarnosti proste idú. Aj v tomto prípade to bol skutočne kvalitný námet, ktorý mal na to, aby sa rozvinul do parádnej drámy so satiricko-tragickým podtónom (ako to Gréci dokážu). Ale mám pocit, ako keby sa to celé utopilo v takej ťažkopádnosti a nevýraznosti. Chýbala tomu taká nejaká živelnosť a vitalita, ktorá by to nejakým spôsobom spestrila a okorenila. Ale treba uznať, že filozofický rozmer to malo celkom slušný, takže aspoň za túto esenciu som naozaj vďačný. No celkovo to malo na viac, takto aspoň solídne 3* (30.12.2021)

Melancholicko-flegmatická povaha hlavného hrdinu nemusí sadnúť každému. Dá sa teda skonštatovať, že čím bližšie vášmu naturelu Aris bude, tým viac sa vám film bude páčiť. Atmosféra je síce pochmúrna, ale určitý čierny humor, možno v štýle Kaurismäkiho, film odľahčuje. Postavy sa chovajú mierne štylizovane, divák sa môže pobaviť nad Arisovými úlohami, ktoré sú trápne podobne, ako sú trápne naše každodenné činnosti. Ani sami si v tom zhone neuvedomujeme, že sú nám istým spôsobom prikázané ako jemu. Možno bude najlepšie si tiež urobiť chvíľku pre seba a ošúpať si radšej jablko než poslať ďalší mail. (05.07.2022)