Kytice

Filmové zpracování Kytice je do jisté míry autonomní záležitost. Asi nelze srovnávat film s básnickou předlohou. Má jiné výrazové prostředky, jinou poetiku, jiné silné a slabé stránky. Film je vizuální básní. Důležité jsou barvy, tvary, rytmus, pohyb. Cenná je ale i komika. Nadsázka patrná především ve Svatební košili. Rozhodně nadprůměrné dílo... (08.04.2007)

Nejlepší Brabcův počin. Vtipně a s fantazií zpracované klasické téma Erbenových balad, podpořené skvělými výkony herců i neherců - vy víte, koho myslím - dává dohromady úchvatnou skládanku, která při tom správném přístupu navodí atmosféru stejně spolehlivě, jako četba chmurných básní K.J.E. Z výkonů bych vyzdvihl Bártu, Rodena a Polívku. Ostatní byli jaksi tuctoví, včetně Zrzi Áni Geisleroi (05.10.2006)

Maximálně výtvarně pojaté dílo. V původní Erbenově verzi jsou jistě nejsilnější prastaré, až archetypické morálně-biologické pravdy, z nichž ani přes nejzarputilejší snahu navypreparujeme ani náznak moralismu. Toto morálně-etické veledílo je dokonale doplňováno vybroušenými výrazovými prostředky, včetně zvukomalby a hláskové instrumentace. Ve filmové verzi naproti tomu zůstala pouze stránka výrazová a údajně hlubší zakompované prvky nedokážeme při nejlepší vůli uchopit. Nakonec - nikdo by je tam asi nečekal a ani necpal. (29.09.2004)

Efektní podívaná - někdy až trochu přeplácané. Nemusím zrovna takové scény, kdy někdo padá do vody díky sto střihům půl minuty. Krásná je hudba Jana Jiráska. Docela zajímavá byla Svatební košile s hororovým nádechem, Polednice se zajímavým Polívkou a docela jde i Vodník. Ty ostatní básně mě až tak nebraly. (17.07.2003)

Kytici Karla Jaromíra Erbena jsem si mezi vší tou povinnou četbou, kterou nás učitelé zásobovali, poměrně dost oblíbil, a to nejen díky skvělé zvučnosti Erbenových textů (snadno se to učilo nazpaměť…), ale hlavně kvůli celkovému hororovému nádechu a rázným pointám jednotlivých balad. Tento literární skvost rozhodně není nejsnadnějším materiálem pro filmovou adaptaci, sice nabízí spoustu příležitostí pro tvorbu nádherných obrazů, zároveň je však vzhledem k narativní strohosti balad obrovskou výzvou pro filmového vypravěče. F.A. Brabec bohužel není kdovíjakým vypravěčem a v Kytici se omezil na pouhou vizuální interpretaci s mechanickým drmolením veršů. Je znát, že tvůrce je především kameraman, proto se snaží neustále opájet obrazem, využívá optických triků a kýčem prolezlých aranžmá, přičemž se mu v tom všem ztrácí jakákoliv dramaturgie. Brabec rezignoval na poctivé vyprávění a pokud se snaží být sofistikovanější, je to ve výsledku spíše k pousmání, viz propojení jednotlivých balad skrze postupně zhasínající svíčky – v tomto ohledu jsem se cítil velmi ošizen. Některé části filmu jsou na český film nezvykle pohledné, u Svatební košile jsem si vzpomněl na dílo Juraje Herze, u Dceřiny kletby jsem obdivoval práci s pohybem kamery (kamera otřásající v rytmu bubnů, které zase napodobují tlukot srdce…to je pro mě vrcholný moment celé Kytice) a i ten podvodní svět ve Vodníkovi mě celkem uspokojil. Z filmové Kytice se tak stala pouhá manýra – stín velkého díla. Značně nevyrovnané herectví, které je navíc stěžováno veršováním, a některé technicky nezvládnuté momenty (+celá zvuková stopa – dialogy trhaly uši), jako je například vražda ve Zlatém kolovratu, kdy se místo do oběti bodá do vzduchu, výsledné zklamání jen prohlubují. Lépe by celá adaptace dopadla, kdyby se z balad vzal jen námět, rozepsaly se normální dialogy, neboť zvolený otrocký přístup se příliš neosvědčil. Navzdory všem záporům se však jedná o zajímavý experiment dokazující, že by i hororový žánr mohl koexistovat s českými reáliemi. (18.10.2010)