Den šelmy

Velice povedená zábavná komedie s horororvými prvky o tom, jak kněz hledá satana. Za pomoci prodejce metalové muziky a televizního showmana se vydávají najít místo zrození ďábla. Kněz, který udajně podepsal duši peklu se snaží co nejvíce hřešit...Tahle vážně pěkně dementní trojka vás zaručeně pobaví po celou dobu. V záplavu sračkoidních pokusů o mix komedie a hororu je tohle jedna z těch náplastí na bolístku. (27.07.2009)

Páčilo sa mi koncové „nikdy by to nepochopili“; tak to ozaj niekedy v živote chodí, že žiadny dobrý skutok nezostane nepotrestaný resp. niekedy sa ľudia nedozvedia, čo dobré ste pre nich urobili, ale dôležité (teoreticky...) je skôr to, že to viete vy a máte zo seba fajn pocit (ehm ehm). Inak tento španielsko-taliansky horor nebol úplne zlý. Najmä ku koncu sa humor vytratil, čo kvitujem. Ale v prvej minimálne polovici mi to pripadalo ozaj skôr až ako hororová komédia. A ja nerád hororové komédie. Uznávam, že ústredná atypická mužská trojka je skvelá a nemá medzi sebou úplne márnu chémiu, ale herci mi nepripadali typovo dobre vybratí; mohlo to byť v tomto ohľade lepšie, oveľa lepšie. Niektoré momenty skvelé (kozel, finále na streche mi neviem prečo pripomínalo Krotiteľov duchov, bitka s domovníčkou), ale vo všeobecnosti ma to nejak nechytilo a ak to porovnávame so satanskými klasikami typu Vládca temnôt od Carpentera, tak toto je ozaj tvrdé európske žánrové béčko. Obrovský deväťdesiatkový óder, ale tentokrát to nemyslím v dobrom. (02.02.2024)

Satanistická komedie, která se tvrdě naváží do všelijakých kazatelů (aneb nebýt náboženství, nebude ďábla). Sice pracuje s nemnoha postavami, nápady a prostředími, ale zásluhou hudby a našeho tušení, co velkého by mohlo přijít, dokáže působit epicky (digitálních rohatců nás režisér stejně mohl ušetřit). Zábavnost filmu je sice sestupná a více než celkovou dramatickou sevřenost si režisér dokáže ohlídat hitchcockovsky elegantní práci s motivy a různými kamerovými úhly v rámci jednotlivých sekvencí, ale pachuť z poslední čtvrtiny přebíjí úžasné momenty typu „potetovaný satanista s brokovnicí přichází do štědrovečerní pohody vnést trochu bordelu“. Stačí si vzpomenout a zvrhlý úsměv je zpět. Od Iglesii chci určitě vidět víc filmů. 80% (14.04.2010)

"Pomodli se, Lucifere... pračka smíchu tě sepere!" Kněz se zajímavým matematicko spasitelským komplexem měl moje sympatie. Ve své snaze zaprodat duši ďáblovi byl naprosto boží. Pardon. Ale měl recht, když hřešit, tak na plný úvazek! Ojet auta klíčema, okrást žebráka, práškama omámit pannu (zajímavý nápad) a vycucnout jí pár deci krve pro satanský rituál. A nezapomenout její mámu, bránící dceru a mávající brokovnicí, skopnout ze schodů! Vyrýt do parket pentagram a pak ucítit ve tváři smrdutý dech černého kozla (nedá mi to, abych nepřipomněl mého oblíbeného), stojícího na zadních. Shrnuto, od bráničního lomcováku, přes rouhavý černý humor až po drsnou facku belzebubovi i útlocitným divákům, to vše je Film šelmy. Natočeno ďábelským kozlem, nesoucím jméno Iglesia. V jeho nočním velkoměstě, o Vánocích, tam to žije! V oknech domů plápolají světýlka svíček a v zaplivaných uličkách plápolají bezdomovci. Upalovaní zaživa Francovými pohrobky, při akci "limpia Madrid". Ale naděje a černohumorná víra zvítězí. Zabij rohatého fašistu, zachráníš svět! (02.04.2022)

Nejspíš nerozumím metalu nebo byl José María skrytý podvrhář, ale sliboval svému zákazníkovi v rámci proma kapely vostrá slova a jak z pásky, tak na koncertě znělo jen tvrdé dunění kytar s hlasitými bubny bez jakéhokoliv textu. :o) Nevadí, buranský metalita vyznávající satana mě stejně z hlavní trojice bavil nejméně, ale neortodoxní kněz vnášející do dění spoustu nestoudně černohumorného vtipu a televizní moderátor věšteckého pořadu, který mi zase připadal jako nejzajímavěji pojatá postava, mě na své cestě za Ďáblem a proti Ďáblu od drsné rozepře po společnou spásu chytli. Álex de la Iglesia protkává své nevšední filmy hodně divokým humorem, nabitou sérií akcí a bohatou žánrovou směsicí, svou notně pestrou sbírkou drsných i groteskních nápadů mi obvykle nesedne úplně stroprocentně, ale po nedávno viděném Společenství (které se stylově Dnu šelmy hodně podobá, ale jako celek u mě přeci jen vítězí) mě už podruhé svým starším kouskem dokázal přikovat a zabavit, aniž bych si více všímal hodně rychle utíkající čas a najednou přišel konec, ironicky poetickej konec. Víc jsem se ocital v neškodném napětí, než smíchu, ale předpověď blízké budoucnosti od dvou pánů s přidáním „koledy“ mě dostala tak, že jsem si ji navrátil a vychutnal znovu. [75%] (31.01.2024)