Společenství

„Sousedka sousedu vlkem, navzájem kroutí si krkem.“ V tomhle činžáku je radost bydlet. Všichni nájemníci jsou lidé se srdcem (i jinými orgány) na dlani a majitel domu je pořádkumilovný. Nějaký Iglesia, povoláním režisér. Života i lidí znalý cynik, zbožný, romantik a příležitostný abstinent. Muž mnoha profesí. Umí i chodit s mopem po stropě, což se hodí, když k vám seshora prokapává dědek, kterého sousedská hlídka už dlouho neviděla vycházet. Pan Iglesia je i hudebně nadaný, byť nervák, občas používá trumpetu místo baseballové pálky. Panečku, to by byl předseda našeho SVJ! A já bych dělal pokladníka. Kufr mám. OKÉNKO BYTU: [][] Jak se do sousedského lesa volá, tak se ze světlíku ozývá. [][] Co to pořád cupitá po římsách a šramotí v podkroví? Snad ne pardál Álex? [][] Kdepak, jen hladové kočky. A co to žere, taková kočka domácí? Přece domácího... [][] Výtah zase nejede! Ale až se rozjede, chlapa na dvě půlky rozjede. [][] Natáčeno v Plzni, přímo v našem činžáku a většina mých sousedů v La Comunidad i hraje! Nasazuji si helmu Dark Vadera, zapínám meč a vytahuji svůj tiket Sportky. Kolik jsem vyhrál? Neřeknu... (18.10.2023)

Byl jednou jeden dům v Madridu, plný tak odpudivých nájemníků, že by z toho jeden, zrovna ten nejmajetnější, umřel ... a tak do tří čtvrtin stopáže i divák - pro změnu nudou, až finální část rozčeřila hnilobu stojatých vod honby za téměř družstevním dědictvím jednou provždy uzavřené společnosti, která rozhodně nemá zájem přijímat nové členy, zvláště bez dvacetileté čekací lhůty ... Pokud byli do posledního statisty nesympatičtí herci vybráni záměrně, pro reálnější vykreslení charakterů, vyplatilo se, jen jaksi nezbyl nikdo, komu by se dal přát zisk hlavní výhry v závodech o nejúlisnější lest (velmi zábavná část večírku u kubánského nájemníka) a bezskrupulóznější odstranění podílníka. Mně se však, až na několik světlých chvilek, do nálady ani do vkusu Álex de la Iglesia netrefil. (31.03.2013)

Nečekaně velmi dobrý zážitek z filmu režiséra, jehož debut (Akce Mutant) mě před časem absolutně neoslovil. Tímhle Spoločenstvím mě nicméně Álex de la Iglesia již úspěšně pozval na sledování další jeho tvorby. Hodně mě bavilo, když zpočátku uprostřed série podivných a mysteriózních událostí nešlo déle vůbec předvídat, co se v dalších minutách hlavní postavě, svůdné a sebevědomé Julie, přihodí. I když se v půlce tato nepředvídatelná hra změnila na klasický thriller s hrou o jeden kufr, snad až na pasáž ze slavnostní diskotéky v bytě dokázal režisér stále udržet napětí a gradaci, stejně tak jistou bizarní poetiku až do konce. Jde o svěží thriller, který v sobě kombinuje více žánrů od komedie přes záblesky horroru až po akci zejména v (místy již lehce přehnaném, ale přesto působivě pojatém i zábavném) vyvrcholení s dlouhou honičkou po střeše, ale zároveň ta kombinace žánrů plynula tak nenápadně v jednotně zvoleném stylu, že jsem se oproti jiným filmům nad ní, napjat během sledování, ani vůbec nestihl pozastavit. Až na to poněkud dětsky laciné odkazování na Star Wars ke konci se mi tenhle nevšedně namíchaný koktejl na téma lidské chamtivosti hodně zamlouval, včetně výborných hereckých výkonů. [85%] (28.10.2023)

Druhý nejlepší Iglesiův film. Skvěle napsaná a vyvážená černá komedie o chamtivosti a kufru peněz. Prskat smíchy sice nebudete, ale takto nějak si představuju výborný, dotažený film, který zaručeně napne a pobaví zároveň viz. "Tvůj otec měl pravdu, ty blbče, měli jsme Tě utopit ve vaně hned po porodu!" . Prostě tohle já můžu. 90% Doporučuju také tenhle o něco slabší, ale o to bláznivější Iglesiův kus. (28.05.2013)

Já bych ani neměl problém dát čtvrtou hvězdu, ale zatím si nemyslím, že bych to kdy potřeboval vidět znova, takže si ji budu šetřit. I napotřetí jsem ale zjistil, že Iglesia hodně rád míchá dohromady všemožné žánry, jen ne vždy zrovna funkčně, ale z těch tří filmů, které jsem od něj viděl, mu to v Společenství ladilo dohromady nejlíp. Je to celé o tom, co se stane, když před několik lidí hodíte pár pytlů plných peněz, takže se tu skoro z každého stane chamtivec a všichni bojují proti všem, jelikož každý by rád peníze jen pro sebe, ať už měl původně bohulibý záměr či nikoli. Pár scén mě opravdu rozesmálo, některé absurdní nápady jsou skvělé a bavila mě v tom i ta počáteční mysteriózní atmosféra, akorát to chvílemi nefunguje tak povedeně jak by mohlo a jiné absurdní nápady jsou podobně "mdlé", jako třeba v Baladě o smutné trumpetě. Stejně jako u ní mi to přijde jako film na jedno zhlédnutí, ale tenhle je aspoň mírně nadprůměrný. A jedna scéna mi dost evokovala jednu památnou z Nezvratného osudu 2 - kdo viděl, nejspíš ví. Silné 3* (02.10.2023)