Prostředník

Sem rád, že korejská (obecně asijská) kinematografie dá prostor vzniknout taky civilním, klidnejm dramatům, jako je todle. Je to netradiční, originální „road trip“ o lidský dobrotě a porozumění. Hrozně hezky se na ty dvě hodiny filmu koukalo. Podle mě poslední dobou nic takovýho v jiný, než asijský kinematografii prostě vzniknout nemůže. Jak režie, ale i naprosto skvělý a neskutečně přesvědčivý herecký výkony sou zárukou kvality, která nemá ve světovym měřítku obdoby a srovnání. (29.01.2024)

Koreeda a jeho koketovanie s ľudskosťou na tej odvrátenej strane. To, čo fungovalo pri Zlodejoch, funguje aj tu. Hoci Kórejské prostredie vytvára trošku iné nuansy. Koreeda rozumie svojim postavám. Je k ich osudom nežný, citlivý a starostlivý, hoci tie osudy nie sú ľahké. Netradičná road movie síce nesie prvky drámy s prímesou krimi, ktoré neustále po očku koketuje s ústredným žánrom, ale vo svojom jadre je to film o rodine, láske, zodpovednosti, strachu, bolesti, nádeji, šťastí a priateľstve. Takže jadro tvorí skrz na skrz pozitívny motív. Momentom, ako detektívka v podaní presvedčivej Du-na Bae, necháva počúvať svojho priateľa hudbu cez mobil, čo hrá z neďalekého rádia, film vstupuje do čarovnejšej roviny. V nej sa odzrkadľuje snaha o pochopenie, obeta a hlavne prijatie zodpovednosti. Dospelé postavy skutočne dospejú a tie mladšie majú možno nádej na šťastnejší život. Film je čarovný, krásne vystavaný a ľudský. Aj vďaka Kang-ho Songovi, ktorého životom utrápených hrdinov zbožňujem. Tá hudba z rádia bola Aimee Mann a jej Wise up. Takže to žmurknutie na Magnóliu potešilo tiež. Možno to nesadne každému, ale mňa to príjemne pohladilo na duši. (07.01.2023)

Citlivě vytvořená složitá síť vztahů několika lidí k dítěti, které současně buduje vztahy mezi dospělými. I když se ho pravá matka vzdala, když zabila jeho otce, teď se ukazuje, že dítě může obšťastnit každého, dokonce i tu detektivku. Film s velkým srdcem prodchnutý lidskostí, která se projevuje jen náznaky a pár slovy, bez jakékoli sentimentality. (05.01.2023)

Top-notch Kore-eda. Nebude to populární názor, ale pro mě ještě o stupínek výš než Zloději. Co je místy vytýkáno jako reiterování myšlenek o náležitosti a významu nepokrevních rodinných útvarů, vidím v Brokerovi jako dotažení, jakési závěrečné prohlášení. Pouto mezi posádkou dodávky mi navíc přišlo autentické, tažené kupředu návykovým dobrosrdečným mamlastvím Kang-ho Songa. Mistrovsky citlivá báseň o dočasnosti opuštění, které nesmí definovat, kým skutečně jsme. Odvyprávěná s ohromným taktem a smyslem pro detail, podbarveným parádní spoluprací s kameramanem Hongem (Parazit, Burning). Ta znamená konec vizuálního volnoběhu a sytou porci rozkoše ve znamení pomalých repetitivních pohybů a důmyslné hry se světlem a tmou. Bezpochyby jedna z nejlepších věcí roku. 90 % (21.07.2022)

Je to samozrejme autorsky ladené a ľahko identifikovateľné Kore'edovou predstaviteľnosťou toho, ako vníma vnútorné svety postáv, buď na okraji spoločnosti alebo odklonených od bežne "uvažujúcich" socializačných štandardov. V Zlodejoch mi to prišlo viac originálne a umeleckejšie, bolo to natočené pred týmto filmom a dokonca aj autentickejšie. Skrátka cíti, že tieto témy v ňom stále niečo evokujú a potrebuje sa o tom podeliť s divákom a cením to, ako sa s ním snaží spojiť. To, ako dospelí v jeho filmoch strácajú súdnosť ale nie emocionalitu, ako sa potiera hranica zodpovednosti a vôle a ako niektorí dospelí rozmýšľajú doslova ako deti. Ale s tým rozdielom, že ich konanie sa nedá ospravedlniť ani vyviniť. (03.03.2023)