Stopár

Příjemný norský snímek, taková dobrodružná akčňána o pomstě, z blíže neurčené doby. Život místních je vykreslen až skoro s folklórní výpravností - ne teda až s takovou jako třeba v Mollbergově opusu Země je hříšná píseň, ale i tak víc než precizně. Samotný děj je celkem dost jednoduchý, což vůbec není na škodu spíš naopak. Čudové jsou dobře zahraní chladnokrevní zabijáci, ústřední postavy zase v pohodě sympaťáci (Sahve je pohodářka :-) ). Kapitola sama o sobě jsou záběry severských krajin a přírody - úchvatná věc. Včetně celkem fajn atmosféry, ve které se místy blesknou až trochu ambientní momenty. Fajn snímek, potěší. A viděl jsem sobího býka, je to sympaťák na entou, heč :-) (20.02.2011)

Líčka jako jablíčka, že by i Marfuška záviděla a jakby ne, když lyžovačka a saunování bylo na denním pořádku a panenská příroda vůkol produkovala kvanta zdravého kyslíku. Hlad zahnala medvědina či jiná domácí bio zabíjačka, oproštěna éček i atb. Život bez stresu ve veselé lidské pospolitosti, jak už ji my civilizované, schvácené trosky sotva známe. Být Laponcem v dobách dřívějších znamenalo vlastně hotovou idylku. Pominu-li těch padesát pod nulou nebo nájezdy krvežíznivých Čudů... (26.03.2013)

Překrásná krajina zasypaná sněhem v ledové krajce a mladík, který během mrknutí oka přišel o vše... Dávná legenda odvyprávěná velmi zdařile, boj o přežití beze zbytku uvěřitelný (já bych si dala tak 24, max. 48 hodin) a Čudové na otrávený šíp. P.S. Vyřešil to velmi pěkně, chlapec, ode mne by dostal požehnání.. (06.10.2019)

Krásný film s uhrančivým hlavním hrdinou i s uhrančivým hlavním zabijákem. Prostředí malebné laponské přírody, všude sníh, led, medvědi a černí ptáci. Mladému Laponci Aiginovi vyvraždí skupina Čudů celou rodinu. On sám uteče k jiné skupině Laponců, tím ale ukáže stopu vražedným Čudům. Ti ho zajmou a přinutí, aby je skalnatou krajinou k vesničanům dovedl. (24.03.2020)

Kdybych neviděla Stopaře, nevím ani náhodou nic o nějakém kmenu Čudů a už vůbec ne o žádné legendě, či mýtech, které se k nim vážou. Tady se jednalo podle toho, co jsem si přečetla na Wiki o finské, karelské nebo ruské lupiče. Byl to příběh tak trochu ojedinělý svým mysteriózním nádechem. Bude vám zima z toho obrovského množství sněhu a mrazu, kde byl slyšet zcela zřetelně ten skřípot nohou lidí, kteří po něm chodili. Budete se bát při pohledu na jakéhokoliv Čuda, který se tam objeví a budete s úžasem v očích vzdychat nad nádhernou norskou krajinou, ovšem v teple svého domova. A závěrečné finále vás nerozběsní, protože je to přece legenda a v nich je možné téměř cokoliv. Nechtěla bych v té době a na tomhle místě žít ani náhodou, ale jsem ráda, že jsem se alespoň na chvíli mohla ponořit do minulosti a života takových lidí, jako byli třeba hezoučká Sahve a odvážný Aiigin. Přemýšlím do čeho všeho bych musela být zabalená já při natáčení takového filmu, muselo to být docela náročné. Klobouk dolů před celým filmovým štábem a všemi herci, kteří na takové klima přece jen nejsou zvyklí. (11.01.2017)