Black Caesar

V roce 1973 vzniklo neskutečných anglofonních 26 krimi/thrilerů, což je přesně polovina všech známějších filmů za ten rok! Hned v tom prvním se sešli hororový břídil Larry Cohen a Fred Williamson, který se proslavil hraním v italských céčkách. A kupodivu to byla dvě třetiny filmu solidní černošská gangsterka. Pěkně natočené, místy pěkně krvavé vraždy, soundtrack plný neznámých songů Jamese Browna a solidní příběh o vzestupu jednoho niggy, ze kterého se stává v průběhu filmu absolutní zmrd. Nad příšernými hereckými výkony některých vedlejších postav by se dalo přimhouřit oči, ale Cohen ve finále bohužel zprasil co šlo. Pomsta je dementní, poslední scéna příšerná a SPOILER hlavní hrdina se celkem v pohodě prochází zhruba třetinu filmu s průstřelem břicha. No na víc než 2* to prostě není, navíc to kvílení o rasismu mě zkrátka nebaví. (05.02.2023)

Parafráze na "Malého Caesara" sice se změnou obsazení (Cohen scénář napsal pro metr šedesát vysokého populárního baviče Sammyho Davise Jr., ale nakonec byl film realizován v hlavní roli s metr devadesát vysokým Williamsonem) ztratila prvoplánovou spojitost s klasickým mafiánským příběhem, ale o to víc do popředí vystoupil motiv outsiderství. Zatímco Malý Caesar trpěl napoleonským komplexem, který ještě umocňoval fakt, že byl původem ze zapadákova, zdejší hrdina své ambice čerpá z křivd a ponížení plynoucích z toho, že je černoch. Tradičně pojaté mafiánské drama o vzestupu a pádu ční nad konkurencí právě díky silnému rasovému motivu a reflexi dobové společenské situace. Vrcholná scéna filmu, kdy hrdina přemůže zkorumpovaného bílého policistu a vrátí mu veškeré ponížení, které si za život i jeho zásluhou vybral, patří mezi nejsilnější protirasistické momenty kinematografie. Doslova se zde díky obrací výchozí pozice rasového teroru, když zástupce dominantní moci přichází o svou jistotu nadřazenosti a dostává plně zakusit ponížení čistě na základě barvi pleti, které anulovalo jeho osobnost či schopnosti a redukovalo ho na stereotyp. (02.06.2012)

Dobrý film, který má tragickou krvavou stránku, což je vidět hlavně ve finále, ale má docela dobrý příběh, který je vlastně o tom, jak se černoch dá na špatnou stranu a je ochotný jít o proti vlastním. Následky to musí nějaké mít, to je jasné. Dobré postavy, dobře drsné, já jsem s tímhle blaxploitation spokojený. (06.12.2016)

Promítnuto v rámci popůlnočních blaxploitation projekcí. Diváci, namlsáni předchozími večery s poněkud sleazy kousky se těšili, jak se zasmějí blbosti filmu a pobaví se na účet tvůrců. Počáteční úsměv je ale brzo přešel. Na tomhle filmu směšného není nic a není čemu se smát. Tematicky a zaměřením se film podobá Scottovu ´Americkému gangsterovi´, i když mu samozřejmě chybí jeho filmařská zručnost, ale i tak tahle sága o vzestupu a pádu jednoho černošského mafianského bosse nepostrádá několik vynikajících scén a v poslední třetině fantasticky graduje. Překvapení je o to větší, že na režisérské sesli seděl týpek, co se proslavil filmy typu ´smrtící zmrzlina napadla Spojené státy´. (27.07.2012)

Scarface meets blaxploatation aneb příběh vzestupu a pádu ambiciózního nuzáka. Jediný rozdíl v zápletce (o těch formálních rozdílech raději mlčet) je ten, že jeho pád je kauzuálně vyvozen nikoli z nadměrné konzumace tvrdých drog, ale z úpadku nadšení pro pozitivní práci v rámci černošské komunity. Roztomile hloupé, ale na druhou stranu jediný film, který jsem kdy viděl (a nejspíš i v budoucnu uvidím), v němž zlí zabijáčtí policajti honí hrdinu sedícího v autě pěšky. (29.07.2012)