Le Trou
Il buco
The Hole
Le Trou
Réžia:
Jacques BeckerKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Philippe ArthuysHrajú:
Michel Constantin, Jean Keraudy, Philippe Leroy, Marc Michel, Raymond Meunier, Paul Pavel, Catherine Spaak, Philippe Dumat, Dominique Zardi (viac)Obsahy(2)
Vězně v cele číslo šest spojuje myšlenka na útěk z vězení. Když sem přibude nový vězeň Gaspard, zkušený Roland jej zasvětí do vymyšleného plánu útěku tunelem. Na budování tunelu všichni v noci pracují a každým dnem se tak přibližují k vytoužené svobodě. Nejen tunel je zárukou jejich úspěšného útěku...
José Giovanni, velká osobnost francouzského filmu, přinesl před kameru vlastní zkušenost. Narodil se v Paříži v korsické rodině a již od brzkého mládí se musel sám o sebe postarat. Za války působil jako vysokohorský vůdce a pěšák v odbojovém hnutí, ale po osvobození se zapletl s podsvětím. Při loupežném přepadení jsou jeho strýc a bratr zabiti a mladý Giovanni dostává trest smrti. Jeho otec však o svého syna bojuje a José vychází z vězení v třiatřiceti letech. Svůj nešťastný příběh přenesl José Giovanni do své první knihy nazvané Díra, což je slangový výraz pro vězení.
Francouzský režisér Jacques Becker byl knihou nadšen a koupil práva. Giovanni se podílel na psaní dialogů a s Beckerem dál spolupracoval. Za svůj život napsal jednadvacet knih, pod čtyřiadvaceti filmy je podepsán jako scenárista a režisér - Dva muži ve městě, Sicilský klan, Poslední adresa a další. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (92)
Náhoda to tak chcela, že vzápätí po Motýľkovi som videl tento film. Na prvý pohľad sú oba "útekárske" a predsa tak odlišné. Tento až s dokumentaristickou presnosťou zaznamenáva pokus o útek z väzenia. Pri jeho sledovaní nie je divák obťažovaný deklamovanými životnými múdrosťami, ani ho neruší zbytočná hudba. Iba so zatajeným dychom sleduje precíznosť a vynaliezavosť pri plánovaní a úžasnú zručnosť a vytrvalosť pri hĺbení tunela vedúceho na slobodu. Možno niekomu tie dlhé zábery na chlapov zdolávajúcich betónové, či železné prekážky na ceste za slobodou pripadali nudné. Ja som sa naopak niekedy cítil ako spolukopáč. A na pohľad do improvizovaného periskopu určite nezabudnem. ()
Tady téměř není ani co komentovat. "Díra" je excelentní vězeňské drama, ve kterém všechno sedne jako prdel na hrnec. Příběh natočený podle skutečné události představuje (trochu idealisticky vykreslenou) partičku vězňů, kteří se rozhodnou vzít roha - to je vše. Minimalistické prostředky, žádná velká filosofie, přímočarý děj, u kterého se nestihnete nudit. Pro mne osobně to byla krásná óda na lidskou zručnost, odhodlání a vytrvalost. ()
DIERA (Le trou) je výnimočným typom filmu, ktorý aj napriek veľmi komornej výprave a natáčaniu prevažne v interiéroch dokáže silou obsahu diváka presne zasiahnuť. V tomto prípade sme ani vôbec nemuseli poznať osud štyroch z piatich hlavných postáv. Nechápem, že sa v TV programe tato snímka takmer vôbec neobjavuje. Od začiatku filmu vládne ponurá atmosféra, s vytvorením periskopu a zdvihnutím prvej parkety z podlahy čoraz viac hustne, napätie stúpa a vydrží až do náhleho prekvapenia v poslednom pohľade do onoho periskopu... Koniec je presne uzavretý, ale explicitne neponúka presné odhalenie, režisér všetko necháva na fantázii diváka. . . . ( ďalej komentár obsahuje spoilery ! ) Po skončení ma záver nútil dlho uvažovať ako mohol zrazu v najmenej očakávanej chvíli tajný plán prasknúť? Bola za tým naozaj zrada, ktorú ale divák schválne nemal možnosť počuť a vidieť? Sám si myslím, že dozorci už dlhšie vedeli, určite nebolo možné prehliadnuť "akciu" pri tak hlučnom mlátení železa do podlahy, rovnako kontroly väzňov v cele č.6 mi prišli zo strany dozorcov čím ďalej povrchnejšie a urýchlené. Len ich zámerne ponechali zorganizovať zamýšľaný plán až pred samotný koniec. Paradoxné je, že keby sa toľko nezľakli osudného pohľadu na periskop a nespanikárili, minimálne dvaja, traja mohli stihnúť pripravovaný útek úspešne previesť. Každopádne bolo fascinujúce sledovať, ako takíto väzni na úteku stihli dbať aj na to, aby za sebou ničili pravdepoboné stopy (zakladanie vyrezanej tyči z mreží, zamkýnanie všetkých dvier, oprava vypáčených drevených dvierok) a rozhodne v takej atmosfére nevadili ani dlhé pasáže s takmer monotónnym rozbíjaním podlahy a kanálovej steny. (95%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) ()
"Rvačka mezi muži" je obecně považována za nejnapínavější francouzské kriminální drama. Ale podle mého vcucne "Díra" celou "Rvačku" i se šňůrou od vrtačky... a ještě se u toho pěkně po vězeňsku zašklebí. Mondieu! To byl neskutečnej nářez, naprostá adrenalinová pecka, která mě totálně pohltila, takže jsem víc než dvě hodiny v podstatě jen lapal po dechu. Realistické, uvěřitelné, napínavé. Jeden z nejlepších filmů, co jsem za posledních X let viděl. Navíc skvěle obsazený "kriminálními typy", z nichž nesympatičtější je určitě Jean Keraudy (představitel Rolanda) - z něj sálá nejenom herecké charisma, ale i obrovská dávka manuální zručnosti (znáte přece takový ty filmy, v nichž herci předstírají, že umí vyrobit šperhák z tvrdý koblihy a klacku vod nanuka, ne? Tak fortelný chlapík Karaudy by to zmáknul i ve skutečnosti). Závěr: Přestože nám leží ve špajzce už kolem padesáti let, doporučuju tenhle nenudící trhák k okamžité konzumaci. ()
Jestliže Ernest Hemingway psal formou ledovce, kdy odkrýval pouze základní děj a zbytek nechávál na čtenáři, režisér Jacques Backer natočil tímto stylem Díru. Žádné vyslovené motivace, žádné hluboké myšlenky, prostě a jednoduše jen děj v podobě plánování útoku. Taková "jednoduchost" působí velice dobře na atmosféru, které navíc pomáhají i poměrně nestandartně dlouhé záběry (na střih někdy čekáme opravdu dlouho) a neexistence hudby. Místy film dokáže pořádně našponovat nervy. Vhodně jsou zvoleny také jednotlivé charaktery a nechybí ani pořádná tečka na konci. Spokojenost. P.S. Bacha na spoiler v obsahu. ()
Galéria (16)
Fotka © NBC Universal
Zaujímavosti (8)
- Francouzský režisér Jean-Pierre Melville označil snímek za jeden z nejlepších francouzských filmů všech dob. (Kulmon)
- Replika věznice byla vytvořena do nejmenších detailů zejména díky trojici skutečných vězňů, kteří se v roce 1947 pokusili o útěk, a kteří u filmu působili jako konzultanti. (Kulmon)
- Režisér Jacques Becker zemřel pouhé dva týdny po dokončení filmu. (oje)
Reklama