Díra

Vězeňských útěkových filmů bylo natočeno nespočet. Některé vynikající, jiné slabší. Le trou je pyšným členem té exkluzivnější kategorie, ve které má mimořádné místečko díky svému nevšednímu, minimalistickému zpracování a především díky šokujícímu závěru. Po něm totiž člověk jenom čumí a přemýšlí, jak je fyzikálně možné, že po té ledové sprše, kterou schytal, zůstal sedět jak opařený. (09.11.2011)

Úteky z väzenia, sa na filmovom plátne osvedčili a sú dosť populárne. Od tých akčných ( väčšinou zapadajúce takmer do fantastického žánru ), až po tie, ktoré sa chcú vyhnúť nereálnosti a vsádzajú na dychberúci, silne pulzujúci príbeh zakotvený v pomernej skutočnosti. DIERA je toho takmer dokonalým príkladom. (28.11.2016)

DIERA (Le trou) je výnimočným typom filmu, ktorý aj napriek veľmi komornej výprave a natáčaniu prevažne v interiéroch dokáže silou obsahu diváka presne zasiahnuť. V tomto prípade sme ani vôbec nemuseli poznať osud štyroch z piatich hlavných postáv. Nechápem, že sa v TV programe tato snímka takmer vôbec neobjavuje. Od začiatku filmu vládne ponurá atmosféra, s vytvorením periskopu a zdvihnutím prvej parkety z podlahy čoraz viac hustne, napätie stúpa a vydrží až do náhleho prekvapenia v poslednom pohľade do onoho periskopu... Koniec je presne uzavretý, ale explicitne neponúka presné odhalenie, režisér všetko necháva na fantázii diváka. . . . ( ďalej komentár obsahuje spoilery ! ) Po skončení ma záver nútil dlho uvažovať ako mohol zrazu v najmenej očakávanej chvíli tajný plán prasknúť? Bola za tým naozaj zrada, ktorú ale divák schválne nemal možnosť počuť a vidieť? Sám si myslím, že dozorci už dlhšie vedeli, určite nebolo možné prehliadnuť "akciu" pri tak hlučnom mlátení železa do podlahy, rovnako kontroly väzňov v cele č.6 mi prišli zo strany dozorcov čím ďalej povrchnejšie a urýchlené. Len ich zámerne ponechali zorganizovať zamýšľaný plán až pred samotný koniec. Paradoxné je, že keby sa toľko nezľakli osudného pohľadu na periskop a nespanikárili, minimálne dvaja, traja mohli stihnúť pripravovaný útek úspešne previesť. Každopádne bolo fascinujúce sledovať, ako takíto väzni na úteku stihli dbať aj na to, aby za sebou ničili pravdepoboné stopy (zakladanie vyrezanej tyči z mreží, zamkýnanie všetkých dvier, oprava vypáčených drevených dvierok) a rozhodne v takej atmosfére nevadili ani dlhé pasáže s takmer monotónnym rozbíjaním podlahy a kanálovej steny. (95%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (21.07.2018)

Filmů o útěku z vězení se natočila pěkná řádka. Starší filmy, mezi které patří i tento, ale mají jeden nešvar. Tím nešvarem je přehnané gentlemanství mezi vězni. Chápu, že chlapi, kteří by spolu chtěli utéct, musí vzájemně spolupracovat, ale tady už je to trochu přehnané. Druhou věcí je, že aby se uspořil čas a divák se nemusel dívat na pětihodinovej film, je všechno zrychlený. Mříž, tlustou jako prase, mají plátkem přepilovanou za hodinku a ještě si stihnou upilovat novej klíč... A to je jen výcuc paradoxů. Se strážemi si nedělají starosti, hluk pro ně není problém... Nechápu. Jo to film K smrti odsouzený utekl, to je aspoň ukázka kumštu při útěku z vězení. Detailní plánování, strach z každého vrznutí. Le Trou je proti tomu výsměch. (29.06.2012)

Věrohodné, naturalistické? Z „technologického“ hlediska možná ano. Nevím, já jsem se z kriminálu nikdy neprokopával. Ale že by protřelí a zkušení kriminálníci, kteří nesedí poprvé a kterým hrozí dvacet let, byli někdy tak soudružsky ušlechtilí? Jestli tomu věříte, tak vzhůru do basy, mezi lidi lepší, než jsou na svobodě, mezi ty statečné, čestné a zocelené, mezi kterými se levoty dopustí leda nezkušený benjamínek! --- Ten příběh je nesmysl, úplná pohádka. (15.04.2011)