Le Trou
Il buco
The Hole
Le Trou
Réžia:
Jacques BeckerKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Philippe ArthuysHrajú:
Michel Constantin, Jean Keraudy, Philippe Leroy, Marc Michel, Raymond Meunier, Paul Pavel, Catherine Spaak, Philippe Dumat, Dominique Zardi (viac)Obsahy(2)
Vězně v cele číslo šest spojuje myšlenka na útěk z vězení. Když sem přibude nový vězeň Gaspard, zkušený Roland jej zasvětí do vymyšleného plánu útěku tunelem. Na budování tunelu všichni v noci pracují a každým dnem se tak přibližují k vytoužené svobodě. Nejen tunel je zárukou jejich úspěšného útěku...
José Giovanni, velká osobnost francouzského filmu, přinesl před kameru vlastní zkušenost. Narodil se v Paříži v korsické rodině a již od brzkého mládí se musel sám o sebe postarat. Za války působil jako vysokohorský vůdce a pěšák v odbojovém hnutí, ale po osvobození se zapletl s podsvětím. Při loupežném přepadení jsou jeho strýc a bratr zabiti a mladý Giovanni dostává trest smrti. Jeho otec však o svého syna bojuje a José vychází z vězení v třiatřiceti letech. Svůj nešťastný příběh přenesl José Giovanni do své první knihy nazvané Díra, což je slangový výraz pro vězení.
Francouzský režisér Jacques Becker byl knihou nadšen a koupil práva. Giovanni se podílel na psaní dialogů a s Beckerem dál spolupracoval. Za svůj život napsal jednadvacet knih, pod čtyřiadvaceti filmy je podepsán jako scenárista a režisér - Dva muži ve městě, Sicilský klan, Poslední adresa a další. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (92)
Vězeňských útěkových filmů bylo natočeno nespočet. Některé vynikající, jiné slabší. Le trou je pyšným členem té exkluzivnější kategorie, ve které má mimořádné místečko díky svému nevšednímu, minimalistickému zpracování a především díky šokujícímu závěru. Po něm totiž člověk jenom čumí a přemýšlí, jak je fyzikálně možné, že po té ledové sprše, kterou schytal, zůstal sedět jak opařený. ()
Útěk z vězení po francouzsku.Tedy elegantní,gentlemanský a na úrovni.Se čtyřmi charismatickými vězni a jedním tragédem,který k nim náhodou připadne.Becker sleduje přípravu útěku a práci na něm skoro "v reálném čase",což dává divákovi pocit skutečné účasti na dění,nepřerušované prorážení betonu v cele je drásavé a napínavé,stejně jako tragický závěr.Výborné. 85 % ()
Být sympatický zvenku neznamená vždy být sympatický zevnitř. Oči nás někdy klamou. Možná dost často. Sebeklam a zavírání očí nad problémem totiž pomáhá lidem přežit nebo přejit to, co je pro ně těžké přijmout, protože by museli pohnout sami se sebou. A kam je ta inercie pak zavede? Do ještě větší díry? Jenže ... člověk by nejraději přece věřil - sobě, lidem, světu a nějaké stálosti aspoň v něčem. Na pevné půdě se totiž stojí snadněji než na zemi chvějící se pod nohama. A v tom chvění právě žijeme. ()
Povedený film z vězeňského prostředí, ve kterém nehledejte akci ani vybroušené charaktery postav. Ono bohatě stačí, že má každá svou motivaci, že má film hlavu a patu, že jsou tam povedené dialogy a že herci hrají skvěle. Hodně oceňuju fakt, že se záběr nezkrátí jen na to hlavní a že takové podání hrnku na suť nemusí nutně znamenat jeho okamžité popadnutí a naplnění. Místo toho si kopáč chvíli vypomáhá rukama a hrnek odsune, než ho konečně použije. Prostě jako ve skutečnosti. Taky mě hodně fascinovala dvouminutový záběr na ruce bušící kusem postele do betonové podlahy. Ono se ve filmu hodně kope jen pro to kopání. Dnes už se takové filmy prostě netočí. Bohužel. ()
Jestliže Ernest Hemingway psal formou ledovce, kdy odkrýval pouze základní děj a zbytek nechávál na čtenáři, režisér Jacques Backer natočil tímto stylem Díru. Žádné vyslovené motivace, žádné hluboké myšlenky, prostě a jednoduše jen děj v podobě plánování útoku. Taková "jednoduchost" působí velice dobře na atmosféru, které navíc pomáhají i poměrně nestandartně dlouhé záběry (na střih někdy čekáme opravdu dlouho) a neexistence hudby. Místy film dokáže pořádně našponovat nervy. Vhodně jsou zvoleny také jednotlivé charaktery a nechybí ani pořádná tečka na konci. Spokojenost. P.S. Bacha na spoiler v obsahu. ()
Galéria (16)
Zaujímavosti (8)
- Replika věznice byla vytvořena do nejmenších detailů zejména díky trojici skutečných vězňů, kteří se v roce 1947 pokusili o útěk, a kteří u filmu působili jako konzultanti. (Kulmon)
- Režisér Jacques Becker zemřel pouhé dva týdny po dokončení filmu. (oje)
- Natáčení probíhalo po dobu 10 týdnů. (oje)
Reklama