Diablova chrbtica

„Tvá postel. Dvanáctka.“ - „A proč je tu tolik prázdných postelí?“ - „Některé z dětí utíkají, ale to ti neradím. Do vesnice je to den cesty. V noci je hrozná zima a ve dne...Klíče od tvé skříně. Rozuměl jsi dobře, Carlosi? Tady nejsou mříže. Tohle není vězení.“ Po filmu Faunův labyrint, kdy se nám s tvůrcem tak docela nepodařilo najít společnou řeč, jsem na něho na dlouho zanevřel. Ďáblova páteř měla být restartem. Nutno uznat, že vcelku povedeným. Stejně jako ve výše zmíněném snímku, tak se i zde Guillermo del Toro otírá o španělskou občanskou válku, ve které sice většina postav není přímými účastníky, divák ji přesto vnímá na pozadí. Film sází na líčení děje částečně dětskou optikou, hlavní slovo má atmosféra. Navzdory duchařské tématice se nejedná o horor jako takový, ačkoliv jisté prvky tu jsou (po „fyzické“ stránce to občas hapruje, ale krom scény otevření dveří jsem s ní neměl větší problém). Atmosféra je tu spíš zneklidňující než přímo děsivá. Některé věci pak dostanou pravý smysl až později. A nechybí i trocha toho napětí. Dávám slabší 4*. (11.08.2023)

Del Toro má v sobě něco podivného, co se příčí tomu, abych to uchopil slovy. Často mám problém mu něco vytknout a přece mě nikdy jeho film doopravdy nechytne, nepobaví, nepocítím obohacení. V tomto filmu je kupříkladu velice precizní, pokud jde o vykreslení postav, prostředí, v kterém žijí i jejich vztahů. Lidí, zmrzačených na těle i na duši. I chápání zla jako něčeho, co má svůj život v živých a ne v mrtvých mi je sympatické. Též motiv Davidů a Goliáše. Tajemná atmosféra, maska ducha, výtvarno... bez kazů. Kde je tedy chyba? Snad v tom, že fabule je přespříliš prostinká a přece pro film zásadní, snad v tom, že poučení, které se film snaží přinést, je tisíckrát slýchané či v tom, že všechno chvalitelné, co film nabízí, nabízí jen proto, aby nenáročná zápletka byla dobře oblečena. (10.08.2009)

Horory s deťmi sú pre mňa tie najnepríjemnejšie. A tento je navyše aj extra napínavý a extra temný, sprevádzaný perfektnou hudbou a mrazivou atmosférou. Scenár je vypiplaný do najmenšieho detailu, dejová linka si získa diváka hneď od začiatku a do konca už nepustí. Jeden z hororov, ku ktorému sa oplatí vrátiť ešte niekoľko krát. 89/100 (01.08.2014)

Jeden ze starších kousků od hororového mistra Guillerma del Tora. Dostal jsem se k němu až teď. Moc mi to ale jako horor nepřipadalo. Děj se odehrává v sirotčinci na konci 30. let ve válkou zmítaném Španělsku. Občas se tu dějí podivné věci. Chlapci ovšem drží pospolu. Touha po zlatě způsobí rozkoly mezi místními, což vyústí v tragédii. Chlapci jsou na všechno sami a musí si s touto situací poradit. I s drobnou pomocí ducha. "Měl jsem ho zabít." (02.12.2018)

Když pominu příšerný film Blade II, který je jeden z mála, u kterých jsem měl sto chutí utéct z kina, tak mě mexický režisér Guillermo del Toro pokaždé uchvátil především vizuální stránkou svých snímků i umně zpracovaným příběhem. Podobně jako ve Faunově labyrintu zde del Toro mistrně spojuje drama španělské občanské války, tentokrát však s mystériem duchařiny. Do zapadlého sirotčince přijíždí se svým poručníkem malý chlapec Carlos, který zde po svém nedobrovolném přijetí navazuje kontakty nejen s ostatními chovanci, ale také se záhadným stínem, sténajícím duchem se zkrvavenou tváří... Nejde o horor v pravém slova smyslu, jak by se mohlo zdát. Spíše je Princ bez království drama s hororovými prvky, které se v průběhu filmu tu a tam vynoří, aby doplnily tajemnou a napětím prosycenou atmosféru odlehlé usedlosti v době válečných útrap konce třicátých let. Režisér skvěle vytváří napětí mezi dalšími postavami příběhu, zejm. v případě trojúhelníku doktor Casares - ředitelka Carmen - agresivní Jacinto, perfektně zvládá práci s dětskými herci. Udržuje diváka v napětí, jehož intenzita nepolevuje za celou dobu trvání filmu. Škoda jen, že finále celého příběhu postrádá větší dávku překvapení, pointa totiž určitě nevyráží dech.. Už od první třetiny, kdy se divák seznámí se všemi postavami a rozpozná základní souvislosti, dá se docela spolehlivě říct, kterým směrem bude osud obyvatele sirotčince vést. Ovšem i přes tuto slabší stránku jde o výborný snímek. Po Princi bez království a Faunovu labyrintu bych si však příště dal i čistě válečné drama.. Bez příměsi nadpřirozena - zkrátka bych byl zvědavý, jak by del Toro natočil např. Komu zvoní hrana... :) (27.09.2008)