Jednoducho formalita

Občas mi to tak trochu připomínalo rozhovory dvou silných osobností Raskolnikova a Petroviče ze Zločinu a trestu, i když tady ta hra kočky s myší nebyla tak výrazná a samozřejmě i to vyznění nakonec bylo úplně o něčem jiném, což ovšem nelze rozebírat bez znalosti konečné pointy, která mně nejen překvapila, ale zároveń posunula kvality filmu o nějaký ten level nahoru. Ale není to ten případ, kdy jsem si řekla, že je to vymakané a já to nečekala (i když jsem to vážně nečekala), spíše to prohloubilo můj zážitek z celého snímku, ke kterému bych k charakteristice krimi/thriler přidala ještě drama, protože tohle je především drama. Gepardieu mně svým herectvím příjemně překvapil už ve Válce policajtů, ale nečekala jsem tak dobrý výkon od Romana Polanského. Tohle je film, který vás přinutí přemýšlet. (21.04.2013)

Průtrž mračen, od místa činu/nečinu prchá vrah/nevrah/sebevrah; všichni znají jméno Onoff, ale ani on sám neví, co všechno zahrnuje, co se pod ním skrývá. Pod pichlavými očky psychoanalytika, komisaře Polanského, v dešti, který proniká vším, střechou podivného komisařství i clonou zmatené mysli, se skládá puzzle muže (zde naprosto skvělý Gérard Depardieu), který prochází destrukční krizí středního věku, krizí uměleckou i mileneckou. Nepíšící propisky, nefunkční psací stroj, nepopsané papíry, nekomunikující telefon, odkazují, jako tabula rasa, na počátek něčeho nového, na nový "román". Podobně jako se amnestický syndrom hroutí pod komisařovými "důkazy". I když tato noc přece jen zůstane navždy zamlžena (i o Nietzchem se říká, že byl "benebelt"), je pouhým předělem mezi duševní nemocí a zdravím... Pozn. 1: Také jsem odmítal teplé mléko, zvláště když na něm byl škraloup. Pozn. 2: "Ricordare, ricordare è come un po' morire" (rozpomínat se je tak trochu jako umírat), zpívá italsky sám GD) (05.09.2017)

Chvíli jsem váhala s hodnocením, ale na plný počet tenhle film bohužel skutečně nemá. Je to prostě tak, Jiří Menzel je jediný, který je stejně dobrý před i za kamerou. Pouhá formalita přímo nutí ke srovnání s filmem Svědek. Stejně minimalistické prostředí, stejný déšť, dva hlavní aktéři v podobě policisty a podezřelého, po ukončení vyšetřování přestává pršet. Další shodou je pouze výkon vyšetřovaného, který v obou případech překoná vyšetřujícího. Jenže Serrault v souboji hereckých osobností porazil Lina Venturu! Depardieu se prakticky vůbec nemusel snažit, stačilo, aby vedle Polanskiho byl. Ševče, drž se svého kopyta, Polanski, prosím zůstaňte ZA kamerou. Být v roli inspektora nějaký skutečný herec, mohla se Pouhá formalita stát nejlepší italskou kriminálkou. (01.07.2012)

Nepamätám si kedy som po skončení filmu asi 5 minút sedel a pozeral tupo do steny aby som sa spamätal z toho čo som videl a zároveň si pozrel film ešte raz (najmä kvôli pointe:)...Už úvodná scéna behu lesom za zvukov šialenej Morriconeho hudby navodzovala zimomriavky ako pri najlepších momentoch Hitchcockových diel...Giuseppe Tornatore sa s divákom zahráva ako sa mu zachce, vystačí si s minimalistickým priestorom, fantastickým scenárom, skvelým strihom a réžiou. Depardieu podal absolútne fenomenálny výkon a Polanski veľmi nezaostáva. Absolútne fantastická atmosféra počas celého filmu, aby sa to celé vykryštalizovalo v...ťažko opísateľnu surealisticko existenciálnu pointu:) To treba skrátka vidieť, slová sú naozaj zbytočné. Tornatore prekonal svoj opus Nuovo Cinema Paradiso a ja si na filmy tohto pána budem musieť "posvietiť"..Geniálne, fantastické, skvostné!!!! (02.05.2008)

K filmu jsem se jako již po několikáté dostal přes soundtrack, který jsem si pořídil na vinylu. Hudba pecka, smyčce jak kráva, Morricone byl bůh. Film mě okamžitě vtáhnul do děje a já si začal užívat opravdu podivnou kafkovskou atmosféru, z které čiší dusná temnota a z každého záběru je cítit cosi absurdního a rozumu odporujícího, chvílemi jako bych opravdu sledoval Kafkův Zámek. Pointa, která na závěr přijde je jedna z nejlepších, které jsem kdy ve filmu viděl a je to přesně ten případ, kdy uvízne v hlavě a zůstane v ní. Potom si uvědomíte, že všechno vlastně dávalo smysl, různé symboly, náznaky, precizní práce s kamerou, která zaostřuje nebo oddaluje tváře a zásadní detaily a když píši tyto řádky úplně mě mrazí po těle. Kdyby mě někdo tuhle pointu vyzradil, zabiju ho! Tohle je totiž přesně ten důvod, proč sledovat filmy a nechávat se překvapovat naprosto nečekaným finálem, u kterého pochybuji, že by ho dokázal někdo odhadnout. Vidět na podruhé, je myslím povinností. Podíval jsem se na režiséra a ejhle, toť frajer, který natočil Nejvyšší nabídku, kde také nešetřil nečekaným zvratem. Budu muset nakoukat jeho filmografii, už jen názvy jeho filmů jako Maléna nebo Bio Ráj mám již dlouho v hledáčku. Každopádně tohle dílo je filmem, jehož dokonalost komplet oceníte až po jeho shlédnutí. Role Gérarda Depardieua jako spisovatele Onoffa a Romana Polanského coby Komisaře, to je zážitek sledovat a jejich herectví je snad i něco více než prvoligová špička. Hudba Ennia mě občas připomněla motiv z kultovní Věci, avšak jen náznakem, ale bylo to tam! Pěkný! Co mě ještě k celkové depresivní náladě hodně přispívalo byla noc, neustálý déšť, bouře a kapaní do hrnců na policejní stanici po celou dobu sledování snímku a v DTS zvuku jsem si připadal, jako bych byl přímo v oné místnosti, někde mezi Komisařem a Onoffem. BOMBA!!! (28.03.2021)