Helena a její chlapci

"Helena a jej chlapci", človek by si myslel, že to bude nejaké porno o náruživej starej Helene, čo si to rozdáva s kdeakými nadržanými mládencami. Filmovou nekvalitou to má síce hodne blízko ku tomuto pokleslému filmovému žánru, ale nie je to porno. Je to dvesto osemdesiat dielná francúzska komická telenovela, ktorá sa po roku 1989 ako jedna z prvých objavila na obrazovkách tuzemských televízií. Našlo si to svojich divákov. No ja si pamätám, že som nad tým len nechápavo krútil hlavou a nestačil sa čudovať, že čo je to za odpad! (22.06.2018)

Můj první "ne-pohádkový" seriál, na který jsem se začala dívat pravidelně (bylo mi asi 6:)). Nejoblíbenější pár jednoznačně praštěná Johana a její "Kri-kri". Tenkrát to pro mě byla fakt bomba. Doteď jsi pamatuju jak vypadaly jejich pokoje, i tělocvična, restaurace a sklep (tak nic jinýho tam taky nebylo). A úplně vidim Heleninu našpulenou pusu, njn, Francouzi:P. Často si s holkama při nostalgických večerech pouštíme úvodní znělku a vzpomínáme na zlatá seriálová devadesátá léta:). (03.07.2012)

Pozice, na které se dle hodnocení nachází tento seriál, je pro mě nepochopitelná a zajímalo by mě, kolik dílů jste kdo viděl. Já jsem tomuto seriálu dal šanci a nelituji toho do dnešní doby. Chodil jsem na základku a vždy po příchodu domů jsem se nemohl dočkat až začne Helena a její kluci:-) Každý díl mě bavil. Nepůsobilo to studiově, což mě trochu překvapilo. Bohužel musím říci, že si tak nějak nedokážu představit, dívat se na to v dnešní době. (20.06.2010)

Asi mi nedáte do zajímavostí, že jsem jednou potkal na zájezdě Nikolu Votočkovou, která tou dobou dabovala jednu z hlavních postav v tomto seriálu, co? Nevadí. K seriálu. Kdybych byl mladší a neměl do čeho píchnout, tak bych se snad na to díval. Dávali to v dětský prime time, tak proč ne, ale byla to pruda, to vám řekne každý. A nepomohla tomu ani moje "známost" s Nikolou Votočkovou. (24.04.2011)

Může se nám to zdát jako hovadina největšího kalibru... Ale je otázka co jste od toho čekali... Já třeba seriál, kterej jel každej den odpoledne, dalo se ho poslouchat jenom tak na jedno ucho, sledovat na jedno oko a vyčistit si při něm hlavu od celodenních školních "záležitostí" - taky hovadin... Nic moc víc svou inteligencí nenabízel, ale tuhle funkci plnil bezpečně. Navíc běžel v jednom z nejlepších období mého života.... Takže i když se na nostalgii v objektivitě hrát nemá... Jsou tam. (10.04.2015)