Známi neznámi

Původní verze italská mi doslova přirostla k srdci, německá mi naopak nesedla vůbec a naše verze československá, ta mě velmi příjemně potěšila. S radostí napíšu, že toto má potenciál oslovit široké publikum stejně jako Vlastníci (byť ti byli originální, ryze čeští). Výbuchy smíchu v kině na těch správných místech mě v tom jen utvrzují, navíc mám dojem, že tahle adaptace pobaví i diváka, který fičel na originále. Nejen, že má film poučný přesah, ale všichni zúčastnění se svých rolí ujali skvěle. Z celé konverzační partičky vyzdvihnu Tomáše Maštalíra, naprosto perfektní. Opět se mi potvrdilo, že častou slabinou našich filmú jsou špatné scénáře a unylé dialogy, protože pokud je něco napsáno dobře, a tohle Taliáni namastili excelentně, není problém,pro naše herce, zahrát výborný film. Tento má potenciál stát se vkusnou silvestrovskou klasikou. Chválím i tah, že herci mluví někdo česky někdo slovensky, takhle to mělo být celé roky, je to příjemné, přirozené a fajn, filmu přeji úspěch, plné sály, rozladila mě akorát upoutávka před, na pokračování obrsračky Šťastný Nový rok, jejíž část první Známým neznámým nesahá ani po podrážky a nemůžu uvěřit, že do toho někdo zase vrazil prachy. Bude to prý na Jadranu. Mno.. ehm.. (08.09.2021)

Rozdíly mezi českým remakem a italským originálem jsou pouze kosmetického rázu a ve vyznění i většině dialogů se jedná o zcela totožné dílo. Známí neznámí jsou spíše vycizelovaným produktem než jedinečným filmovým dílem – ale produktem zhotoveným s řemeslnou zručností. Více zde. (01.04.2022)

Úvod taký ťažkopádny, ale od chvíle, čo položili na stôl mobily, tak sa to rozbehlo. Mám rád takéto konverzačky, zvyčajne k tomu nie je treba veľa a výsledok väčšinou stojí za to. Aj v tomto prípade, až na pár momentov, ma to celkom pobavilo. Ten záver sa mi zdal už moc prekombinovaný, dosť pochybujem, že by to stálo za námahu a hlavne za ten risk ohroziť vzťahy. V každom prípade, pokiaľ má niekto rád podobné konverzačky, kde sa zíde skupinka ľudí a začnú sa riešiť veci, alebo staré krivdy, tak odporúčam napríklad Romana Polanského a jeho Carnage. To je iný level. Lepší priemer. 65/100 (23.12.2022)

Italský originál mě kdysi dostal, tady ten film mě odpověděl na otázku, že když český herci dostanou kvalitní námět, může z toho být docela kvalitní zážitost, škoda, že kvalitní náměty a scénáře si musíme brát se zahraničních originálů. Jinak k tomu tématu, mě by vlastně moc nezjímalo soukromí mých nejbližích, ale to bylo tóčo, kdyby frajeři co si říkaj, poslanci, vláda, senátoři zveřejnovali svoje pracovní - zůdraznuji pracovní telefony, schůzky, ty se totiž bráněj nejvíc a přitom každej z nich mele o blahu lidí, demokracii atd, ale už Havel nastavil standarty, když se někde v přítmný o samotě sešel s komoušem Čalfou a prý to nepatří na veřejnost, takže takové myšlenky jsme měl já během tohoto filmu. Kolik špíny od roku 1989 (před to je jinej level) od všech těch sviní co nám tu kdy vládli vyplavalo, to by jsem asi všichni utopili v záplavě sraček. Proti tomu téma kdo s kým píchá a tají to je úplný hovno. (25.12.2022)

Nestává se mi často, že by se mi líbil víc remake než originál (čest výjimkám) a nestalo se to ani tentokrát. Já jsem si Genoveseho Perfetti sconosciuti oblíbil na první dobrou a k české verzi jsem už předem přistupoval s určitým skepticismem. A ono to nakonec nedopadlo až tak zle. Asi to bylo hlavně tím, že se tvůrci snažili co možná nejvíc kopírovat původní scénář; mám totiž obavy, že by mě jakákoliv invence jen nutila ke snižování hodnocení. S obsazením už jsem nějaké ty problémy měl; proti slovenským hercům nic nemám, já mám totiž Slováky rád, jen už začínám mít alergickou reakci na spojení nového roku s Táňou Pauhofovou, a i když chápu důvody, které k tomu tvůrce vedly, tři česko- slovenské páry už byly přece jen příliš, ne? To byla záležitost, která mě po celou dobu rušila a která přebila i mou prvotní touhu, otevřít si účet u Air Bank. No, a stejně jako jsem psal u italského originálu, i tady platilo, že podobné hry považuji za vrchol stupidity ne s ohledem na trotly, kteří by do něčeho takového šli, ale s ohledem na nic netušící volající. Třeba při rozhovoru s dcerou byl na pěst nejen taťka ale i všichni, kteří zůstali a poslouchali až do konce.  Martin Hofmann byl opět nejpřirozenější. Ten člověk je asi opravdu dobrý. / Poučení: Lidé touží po upřímnosti jen do té doby, dokud se jim jí nedostane. (26.02.2023)