Stan & Ollie

Pánové Coogan a Reilly dostali neřešitelný úkol, ale poprali se s ním se ctí. Skuteční Laurel a Hardy, ať už je k sobě jako dvojici strčil kdokoli, ruku mu vedlo samo nebe, protože taková chemie se nedá napodobit. I když se Coognan i Reilly poctivě snaží a předvádí dokonalé grimasy i pohyby, magického kouzla původní dvojice prostě dosáhnout nemohou. I tak bych jejich výkony hodnotila vysoko. ----- Snímek potěší tím, že si nevybral období, kdy jsou komici na vrcholu, ale zvolil jen jednu epizodu jejich kariéry, která je na konci. Tím pádem je pochopitelně posmutnělý. ____ Dobrý nápad byl proložit jejich poslední turné klasickými gagy, zde využitými v běžných situacích (mělo jich být víc). Zbytečné bylo ale točit příběh kolem jakési jakože roztržky, která však v tomto podání nevypadala nijak osudově, a proto ani důležitě. Vůbec se mi nezdálo, že by pány nějaké staré nedorozumění trápilo nebo kazilo jejich přátelství. ----- Mnohem silnější je příběh v momentech, kdy hrají na ztracených štacích před poloprázdnými sály, kdy musí bojovat o uznání svého umění a podbízet se nějakými lacinými skeči v kinozpravodajství (ale možná, že jako profíkům jim to zas tolik nevadilo). ____ Postrádala jsem větší svižnost a soustředěnost. Stejně jako nějakou nosnou myšlenku, snímek je však především klasickým životopisem. Přesto je zajímavý a pro někoho, jako já, kdo jejich životopisy nezná podrobněji, i poučný. Protože by mě ani nenapadlo, že dvě tak nezpochybnitelné ikony musely na sklonku svých profesních životů urputně dokazovat, že pořád ještě umí, to co uměli vždy – rozesmát. SHRNUTÍ: Dělat živelnou srandu vyžaduje profesionalitu a dřinu. (10.03.2022)

Masky i mimika obou herců jsou dokonalé, skoro jsem věřil, že se koukám na skutečného Laurela a Hardyho. Proto jsou zdaleka nejzábavnější části filmu ty, kde předvádějí nějakou grotesku. Části věnující se jejich osobním životům (které představují mnohem větší část stopáže) už jsou nepříliš zajímavé. Zásadní chybou je už námět - film se věnuje sklonku jejich kariéry, kdy už jen dělali divadlo v Anglii pro hrstku diváků. Mnohem radši bych se koukal na jejich vzestup ke slávě a točení němých grotesek:( (21.03.2019)

Jsem trošku zklamaná. Herecky skvěle zahrané, obsazení úžasně vybrané. Steve a John splu krásně seděli a Johna bych skoro ani nepoznala nebýt jeho zpívání. Ale film jako celek mě nezaujal, spíše mě to nudilo a upřímně film jsem viděla před pár dny a už si ani nemužu vzpomenout, co se tam dělo. Vůbec mi nezůstal v hlavě, jako bych ho ani neviděla a takhle by to být nemělo. Většinou mi podobné filmy dají doměnku vyhledat si o těch lidech vice informací, kouknout na jejich pravá vystoupení/videa/fotky, ale tohle vůbec. Vůbec ani trocha zájmu o reálné osoby prostě jedna velká nuda. (30.03.2020)

Staršia pani: „Chceme len vedieť, kto hrá Laurela a Hardyho, prosím.“ Manažér Glasgow Empire: „Hrajú sami seba.“ Staršia pani: „Kto?“ Manažér Glasgow Empire: „Laurel a Hardy. Sú tu osobne, píše sa na plagáte, sú tu osobne.“ Komikov Laurela & Hardyho moja generácia ešte dobre pozná. Pamätám, keď napr. v čase Vianoc dávali aj filmy s Chaplinom, Busterom Keatonom, neskôr Mr. Beana či Bennyho Hilla. Je možné, že mladej generácii nie sú tak známi. Životopisný film o nich v žiadnom prípade nie je komediálnym žánrom, je to film s trpko – horkou príchuťou dvoch starnúcich klaunov. Ich život neskončil prepychom dobre zarábajúcich tvárí Hollywoodu. Steve Coogan a John C. Reilly boli vynikajúcim výberom. Neviem si predstaviť lepšie obsadenie úloh. Na konci som mala slzy v očiach. Ollie: „Viete, keď sa pozeráte naše filmy, nikto iný v príbehoch nás nepozná a my tiež nikoho nepoznáme. Boli sme to len my dvaja. Mali sme len jeden druhého.“ (28.12.2022)

Tohle mne chytlo za srdce. Nejen, že mám oba komiky moc rád. Oni jsou prostě stejnou ikonou jako byl Chaplin, Lloyd, Keaton a další ,,baviči'' dvacátých a třicátých let. A jelikož i oni ač měli své hvězdné okamžiky byli jen lidmi, i je postihovala trápení, nemoci, neúspěchy, jako každého jiného. Jejich řemeslo však bylo o to obtížnější (a je každého komika), že někdy prostě musí hrát i když na to nemá náladu, i když se mu nechce. Zdravotní problémy, problémy v rodině, to vše musí komik v moment kdy vstupuje na jeviště zahodit a být tu cele jen pro diváky, kteří se přišli bavit. Třeba právě proto aby zapomněli oni sami na svá trápené a své problémy. V tom jsem vždycky klauny a komiky obdivoval, že šli na prkna i když třeba měli chuť raději někam zalézt a nebýt vidět... V hluboké úctě smekám před Cooganem a Reillym. Nejen až neskutečná podobnost vizuální (tu ale lze vždy nějak zajistit), ale zejména ta mimika, gesta, pohyby... Dokonalé. Jako by ti dva té slavné dvojici z oka vypadli. Vůbec jsem netušil o problému mezi nimi. Zrovna když se film začal lehounce zadírat došlo k dramatickému zlomu díky kterému pak již nuda nepřicházela v úvahu. Točit takovéhle filmy je strašně nebezpečné. Předpokládám, že ti co je točí chtějí nějak oživit vzpomínku na někoho, dodatečně jej uctít... V případě takových es grotesek jako byli Stan a Ollie vše mohl dokonale zazdít špatný výběr herců a jejich výkony. Naštěstí se tak nestalo a tvůrčí tým i díky neskutečnému výkonu Coogana a Reillyho pánům komikům vysekli skutečně důstojnou poctu. Já bych jen dodal krásně hřejivou, smrdící člověčinou v tom nejlepším a nejkrásnějším slova smyslu. Tohle je za 5 vajec bez debaty! * * * * * (12.06.2019)