Temné spomienky

Tohle už tu bylo několikrát a jediný rozdíl oproti podobně laděným příběhům je v tom, že zatímco dřív se jednalo takřka výhradně o Židy, je tentokrát obětí rumunská cikánka. Ale to je tak všechno. Takže zápletka je zoufale neoriginální. A podobně zoufale je to předvídatelné. Adler se sice snaží hrát na nejistotu, ale každé další matení diváka funguje přesně opačně. Přesto se u toho dá v pohodě vydržet, protože si film drží relativně slušné tempo a Noomi Rapace s Kinnamanem podávají tradičně výborné výkony. Nicméně na víc než na průměr film nemá. 50% (03.04.2021)

Originál jsem neviděl a ani mě neláká. Ženská najde po letech ve svém městě chlápka co jí za 2 světové války zabil sestru a ji znásilnil tak ho unese a chce po něm přiznání. Hlavní hrdinka nevytáhne za celý film cigáro z držky a minuty kdy ho nemá se dají počítat za zázrak (většinou jsou to scény kdy spí nebo řídí) a film taky za moc nestojí. Pokud čekáte nějakou pomstu nedočkáte se pouze jeden ustřihnutý prst za to co jim dělal mě přijde málo. 40 procent (09.02.2021)

průměrné drama o tom jak se hlavní hrdinka v podání Noomi Rapace snaží srovnat s hrůzou,kterou prožila za války a zároveň se snaží dopátrat toho,zda jí Joel Kinnaman za války znásilnil,co se stalo s její sestrou.Celou dobu je to přiměřeně nečitelné,ale bohužel se i přes rozumnou stopáž místy zbytečně táhne...60% (28.10.2020)

Protagonistka má výčitky svedomia, lebo, keď ju cez vojnu znásilňovali, nezachránila svoju sestru, ktorá dopadla ešte horšie. Antagonistove výčitky svedomia sú naopak jediná poľahčujúca okolnosť, lebo to má na svedomí. A má vôbec výčitky? Musí mať! Nech to povie nahlas! Nech sa prizná! Klasický príbeh o tom, aký je svet malý, keď dáva šancu na pomstu aj po novom usporiadaní sveta, podaný z celkom originálneho psychologického uhla pohľadu. Len príliš krátky na rozvinutie tohto potenciálu. Radšej si tvorcovia vyhradili čas na menej prepracovanú thrillerovú pasáž. (16.05.2022)

"Poletují noční můry. Napadají mstivé stvůry." A už jsou tu zase... Zmrd a dívka. Tentokrát jsem ale únosem nebyl unesen, jako v roce 1994, když si "Ripleyová podávala Gándhího"(© Gilmour93). Njn, Paulina Escobar by naší krásné cikánce s ošklivým traumatem poradila, kudy tudy psychologicky na zmrda, aby kápnul božskou dřív, než kapáním krve zasviní celou podlahu. Ovšem Ta, co kopala do mužů spíš než psychologii preferovala tesařské Kladivo na Nazi. Jak říkával už pan Boblig: "Dejte mi sklep a člověka a přiznání už půjde samo..." Romská samosoudkyně Maja vedla proces zaujatě a obžalovaného krátila na právech i na prstech. Zodpovědně přiživovala svá traumata, kvůli nervům kouřila jak fabrika a spoléhala na pomoc trestuhodně neinformovaného manžela, jehož ochotné tahání "úlovku" z kufru Chevroletu jsem moc nepobíral (to Gerardo Escobar měl aspoň ánung, koho a proč si má ubytovat ve sklepě). Dtto finále, kdy místo katarze si i Lewis pořídil kvalitní trauma, čímž to úplně zabil. (06.05.2022)