Pevnost na Rýně

Nevyvážené propagandistické drama, nestoudně podávající drť lidských osudů s cílem zostudit velitele západních armád a nahlédnout poválečný Západ jako jednu nacistickou stoku. Do základního příběhu (věznění západní generálové protestují hladovkou proti chystané popravě deseti vojáků) jsou vkládány vzpomínkové epizody několika z nich. Nad celek vyniká outsiderovský příběh holandského námořního velitele v podání Karla Högera; bohužel kontext filmu z něj činí pouhou zlomyslnou karikaturu „na objednávku“. (04.10.2009)

100 generálů drží hladovku za záchranu deseti vojáků. První generál umírá. „A opravdu se nedá nic dělat?“ Doktor přemýšlí, napětí roste: „Existuje jedno řešení. Musí se…. najíst.“ Generálové nejsou žádní blbci: „V Indii jsme postavili stovky nemocnic.“ – všichni si přijdou pro očkování zdarma. „Věříte na předem prohrané bitvy?“ – přiznaná pravda. „Naučili jsme se přinášet národu oběti.“ – na generálský flek muselo padnout hodně obětí.  „Vskutku nadlidské oběti.“ – a vokounovi skoro vypadnou voči. „Kůň pana poručíka už čtvrtý den nežere.“ – taky hladovka. To je asi jediná souvislost s předchozím dějem. „Do Anglie se Hitler nikdy nedostane.“ – admirál zná scénář. Tam někomu stále zvoní mobil?? Naštěstí nemusíme sledovat osudy všech papalášů. Dobrá muzika z plechových barelů. Zednářská symbolika: 0:21 – svastika (= Polárka - Velký vůz jaro, léto, podzim, zima); 04:31, 14:13 – železný kříž; 06:19, 1:26:04 – pěkný zednářský pozdrav; 32:38 – V-sign (27.12.2022)

Zajímavě zpracovaný námět o nadřazenosti někerých lidí. Vůbec v tom nevidím zákeřný komunistický plivání a uražení západního důstojnickýho sboru, ale prostou realitu dané doby. V americké, ale zejména britské armádě byla po staletí zakořeněná neomezená moc důstojníckého sboru nad kmány. Do důstojníckeho klubu němel obyčejnýá voják ani poddůstojník za žádných okolností přístup, pokud ovšem nebyl zaměstnán jako posluhovač. Obyčejný voják byl prostě jenom potravou pro kanóny. Stejně tomu ale tak bylo i v německé a jiných armádách. Tento snímek je samozřejmě ovlivněn dobou vzniku, ale to v zásadě nesnižuje jeho kvalitu a vypovídací schopnost. hodnotím 3,5. (20.04.2012)

Bohumila Šmídu mám rád, je to kasař Mlíko. Hraje tu opravdu přesvědčivě ale vynáší takové pitomosti určené scénářem, že jsem se ztrácel. Mělo to tedy znamenat, že buržoazní důstojnický sbor je zlý, tupý, lživý, podlý? Scény z Alžíru zase říkají, že francouzský důstojník jest vojákem každým coulem. Obávám se, že řešení je jednoduché. Nevýrazný režisér Ivo Trojan to dojebal na přání komunistů. Ale Hogera a Šmídu je mi celkem líto, že se této onanie museli zúčastnit. (22.07.2011)

Tahle záležitost je tedy po čertech zajímavá! Jasně, Ivo Toman byl jejich..  Někdo jeho filmy raději obchází, protože jsou krom těch jeho prvotin vždy politicky zabarvené a prorežimní. Pevnost na Rýně je takovou třešničkou na dortu těchto jeho počinů. Takže jasně, je to natočeno evidentně na politickou objednávku a to tak aby to poškodilov očích diváka tehdejší naše spojence a SRN. SRN byla tepána často, leckdy oprávněně, protože ani já moc nechápu angažmá bývalých nacistických velitelů ve  vysokých armádních pozicích po válce. Rusové samozřejmě také sebrali všechny zkušené Němce a odvlekli do Ruska, tam ale nežili jako primadony a tvrdě si odpracovávali své válečné hříchy např. v raketovém výzkumu. (viz. kniha Kurta Magnuse - Otroci raket). Takže ano, film je propagandistické prorežimní dílo a leckdo si odplivne. Jenže pokud tomu dáte šanci, zjistíte, že se soudruhům ta dehonestace až tak nepodařila. Čím více o válce víte, tím lépe pro vás. Film je vlastně složen z několika epizodek zajatých generálů, vězněných v německé pevnosti odkud se nedá utéci. Kdesi dole jsou vězněni řadoví vojáci, nahoře pak v zámeckém luxusu generálové. Tak to ale určovala Ženevská úmluva, že důstojnictvo má být v případě zajetí ubytováno mimo mužstvo a má mít lepší podmínky zacházení. Jen blázen by to v případě zajetí odmítl, byť byly případy, kdy např. důstojnícíi od zajatých sestřelených osádek bombardérů protestovali proti rozdělení a chtěli zůstat v zajetí s nižšími hosnostmi ze své osádky. Většinou šli ale do důstojnické sekce zajateckého tábora. Já tohle nikdy pořádně nechápal a to se o válku zajímám už hooodně dlouho. Vrcholem pak byly situace, kdy v např. Tichomoří zajatí Britové umírali v zajateckých táborech střežených Japonci často hlady a na podvíživu a zatím důstojníci tam měli sebou třeba svého psa... Takže s těmito znalostmi vám filmové chování generálů nepřijde až tak divné. Film navíc zabíhá do osobních až filozofických rovin ohledně hrdinství, osobní cti a díky tomu, že v tom hrála naše herecká elita z toho vzniklo sakra zajímavé válečné drama. Navíc velmi výpravné! Jistě sem tam něco skříplo, já se smál hlavně u uniforem černých hráčů jazzu, asi to měli být letci z Tuskegee, ale jinak musím uznat, že film opravdu stojí za vidění. Proto radím oprostěte se od předsudků, prorežimní patiny a dívejte se na to čistě jako na drama popisující chování jedinců v extrémních situacích během války. No a ten závěr? Prostě tak to tehdy bylo. Akorat jak jsem psal výše, Rusové to využití zajatých zkušených lidí ve válečném řemesle nedělali tak okatě.  Dávám 4 injekce inzulínu. * * * * (05.01.2022)