Pláž

„Samozrejme, nikdy nezabudneš, neprispôsobíš sa. Ale ideš ďalej." Toto bolo svojho času ostro očakávané. Boyle sa vynikajúco zapísal kultovým Trainspottingom (ktorý sa mi nikdy nepáčil, ale o to teraz nejde). Jeho hollywoodsky debut Extra život bol... nič extra, ani to mu však nevzalo fanúšikov. S nadšením prijali informáciu, že mu štúdio Fox dalo fajnových 50 miliónov a letenky do čarokrásneho Thajska. Konkrétne na exotický ostrov, ktorý vyzerá tak rozprávkovo, až si budete myslieť, že sú to triky. Ale nie sú. Natáčanie sa nieslo v znamení protestov pôvodných obyvateľov proti filmárom, ktorí údajne ničili jedinečný ekosystém. To ale bolo Dannyho fanúšikom ukradnuté. Viac ich trápilo, že vinou zákulisných tlakov ich obľúbený anglický režisér musel vyhodiť dvorného a dobrého (ale komerčným potenciálom príliš nedisponujúceho) Ewana McGregora a nahradiť ho Leonardom DiCapriom (ktorý bol hviezdou štúdia už od dôb gigantického megatrháku Titanic). Leo mal v tom čase za sebou spomínanú fenomenálnu spoluprácu s Cameronom, ale paradoxne na jeho tvár bola polovica sveta alergická. Našťastie, v Pláži podal adekvátny a postačujúci výkon (hoci Ewan by bol určite lepší, zároveň by ale s jeho tvárou bola Pláž asi o dosť iná, než aká je s Leovou... temnejšia?). Plusom je i silná generačná výpoveď o stratených tridsiatnikoch. Literárnu predlohu napísal Alex Garland, ktorý sa následne stal Boyleovým častým spolupracovníkom. Kniha sa mi ale paradoxne páčila oveľa menej, než film, čo sa čatso nestáva, ale tu sa to stalo Scenára sa chopil John Hodges (Plytký hrob, Trainspotting), vytvoriac množstvo silných scén (hadia krv, opica v marihuanovom poli, skok do lagúny, žralok), nezabudnuteľných pasáží (atmosférický úvod s úžasne pošahaným Carlyleovým cameom) a to všetko podčiarknuté perfektným zvyškom kastingu - Canet, Tilda Swinton a najmä Virginie Ledoyen sú vo svojich rolách skvelí. K tomu asi najnenormálnejší pesničkový soundtrack desaťročia. Má to svoje chyby, ale aj neuveriteľnú atmosféru a smutný záver. (13.11.2004)

The Beach je tak trochu paradoxním filmem. Zatímco duchem se film mimo jiné snaží kritizovat přebubřelý turistcký konzum a ukazuje jeho líbivější alternativu, samotná produkce tohoto filmu byla lehce obludná. Tvůrci točili na pláži v chráněné oblasti, ale aby toto místo odpovídalo představám režiséra, bylo tedy přizpůsobeno. Byly zde vysazeny nepůvodní vhodné rostliny a stromy, ty původní zase byly odstraněny, proběhly teréní úpravy apod. Na neučesanou pláž tak musely nastoupit bagry, či podobná technika a byla přetvořena, tak aby, splňovala představy o ráji na zemi. Což vzhledem k jízlivým záběrům na americké obézní turisty nechající si masírovat záda a libující si ve všech vábeních průmyslu cestovního ruchu působí zvláštně. Jedna mašinérie kritizuje druhou jejími prostředky. Divákovi se ihned vybaví citát o kázání vody. Onomu dojmu nepomáhá ani fakt, že filmový scénář, byl oproti skvělé původní knize pohollywoodštěn, tak aby nepůsobil na fanynky Leonarda Di Capria moc krutě. Bohužel toto przění předlohy, jedné z nejoriginálnějších vůbec, je asi nejhorším kiksem tohoto filmu, protože prostě ten tak končí úplně jinak než by měl. Místo konečné trgédie se dočkáme líbivého happy endu. A tyto dvě mouchy znamenají totální ztrátu autenticity poselství a kazí jinak dobře zvládnutý film. (08.07.2010)

Pláž není tím nejlepším příkladem existenciálního dramatu. I přes jeho mnohovrstevnatost lze děj shrnout do jediné věty: Týpek hledající dobrodružství se zcela náhodou dostane na pozemský Ráj (tj. plno slunce, holek a konopí), kde zjistí že žádné místo nemůže za přítomnosti člověka existovat zcela bez konfliktů, následkem čehož mu začne harašit v mozkovně. Toť vše. Fanynky božského Letce ať si bod přidají a fanoušci Dannyho Boylea nechť si jej odeberou. 60% Zajímavé komentáře: A.Kesher, Tomesh (13.11.2005)

Když trojice mladých turistů poprvé vstoupila do Ráje, do úžasný Thajský pláže, zavanul ke mě (skrz okno) první jarní vánek. Jediné na co jsem se v té chvíli zmohl, bylo slovo: ku*va. V té chvili to bylo zcela oprávněný. Nijak přikrášlený. Bylo to prostě obrovský vydechnutí, které jsem potřeboval. V ten okamžik jsem tam byl s nima. S lidma, kteří chtěli změnit svůj život. Hledali-našli. Chtěli- dostali. Leonardu DiCapriovi jsem věřil všechno. Od prvních eufórických stavů z Thajské kultury, až po finální zmagoření a procitnutí. Tomuto skvělému herci stál za zády profík. Jasně, Danny Boyle! I The Beach mě utvrdila v tom, že tenhle režisér vytáhne největší trumfy vždycky v závěru filmu. Triviální scéna s fotografií a Dicapriovým lehkým úsměvem, navíc podpořená výbornou hudbou, rozpumpovala můj mozek na maximum. Vzpomněl jsem si na Sunshine, na Jamala a na drogový týpky z anglickýho podsvětí. Vyštrachal ze mě všechno. Všechno, co mělo s ním spojitost. To bylo úžasný. Někdo připodobňuje tenhle film ke scéně, kdy se návštěvníci pláže rozhodují, zda skočí z útesu do vody či ne. Že je film strašně nerozhodnej v tom, co chce říct a jeho poslání je na půli cesty k divákovi. Mě se to nezdá. Boyle to vzal po svém, pokud to někdo nepochopil, jeho problém. Díkybohu, že jsem ve skupině těch "co to pobrali". Velmi intenzivní zážitek, který si nejvíc vychutnáte v tomhle ročním období... (08.04.2009)

drogy,sex,šílenci,skvělá hudba...prostě klasická režie dannyho boyla.mě osobně trvalo 9 let,než sem se odhodlal si to pustit.největší prekážkou pro mě byl leonardo dicaprio,však překvapivě hraje skvěle,stejně tak výborně mě dostal v menší roli rober carlyle.boylovi se bohužel nepovedlo dostat se divákovi pod kůži,nádherné lokace a perfektní hudba bohužel nestačí,místo toho,aby napětí roztlo,zakrní a zůstane na jednom bodě,pak už boyle sází na čelisti a lidskou povahu,která je v tomhle filmu zobrazená jako sobecký,do sebe zahleděný hajzl,se schopností zradit a obětovat vše,jen pro své blaho.ano to už víme všichni dávno danny. (05.02.2010)