Pláž

Můj oblíbený filmový zážitek, představa takového ráje mě vždy dokáže nadchnout, navzdory faktu, že asi na Zemi žádnému ráji není dopřáno a osazenstvo takového ráje se musí potýkat s nejrůznějšími úskalími. Virginie Ledoyen jako vždy jedinečná, DiCaprio podle mě umí a Guillaume Canet také málokdy zklame. (16.04.2007)

Takové to zamyšlení o lidech. O tom kdo jsme a co jsme ochotní udělat po náš styl života. O morálce, pomíjivých pocitech štěstí a lhaní si sami sobě,že jsme to vlastně dělali pro vyšší dobro. Garlandův námět chodí neprošlapanými ostrovními cestičkami v botách tupého američana s mladou tváří Leonarda DiCapria, který ničí vztahy a komunitu, která hledala lepší život, protože se ve skutečném světě nudila. Scény s Robertem Carlylem jsou krásnou manifestací moderního pojetí šílenství. Ani jedna postava tam není sympatická. (09.10.2022)

Hledáni země nezemě v podání Dannyho Boyla v čele s mlaďoučkým DiCapriem, jak skvostný to utopistický román, kteréhož identita je prozrazena hned v počátku a celková myšlenka je tak smyslná až mi je šoufl. Proč koment po tak dlouhé době? Já si tohle "dílo" zopákl, ať "pochopím" danou prezentaci o cosi líp, poněvadž dané režisérské vnímání stojí za zmínku, i když Beach mě opravdu neodostala. 5/10 parta mladých adolescentů ve svém svetě (odvykací sezeni) v pozadí skutečný svět a jeho nástrahy, jak poetické... (07.10.2011)

Když trojice mladých turistů poprvé vstoupila do Ráje, do úžasný Thajský pláže, zavanul ke mě (skrz okno) první jarní vánek. Jediné na co jsem se v té chvíli zmohl, bylo slovo: ku*va. V té chvili to bylo zcela oprávněný. Nijak přikrášlený. Bylo to prostě obrovský vydechnutí, které jsem potřeboval. V ten okamžik jsem tam byl s nima. S lidma, kteří chtěli změnit svůj život. Hledali-našli. Chtěli- dostali. Leonardu DiCapriovi jsem věřil všechno. Od prvních eufórických stavů z Thajské kultury, až po finální zmagoření a procitnutí. Tomuto skvělému herci stál za zády profík. Jasně, Danny Boyle! I The Beach mě utvrdila v tom, že tenhle režisér vytáhne největší trumfy vždycky v závěru filmu. Triviální scéna s fotografií a Dicapriovým lehkým úsměvem, navíc podpořená výbornou hudbou, rozpumpovala můj mozek na maximum. Vzpomněl jsem si na Sunshine, na Jamala a na drogový týpky z anglickýho podsvětí. Vyštrachal ze mě všechno. Všechno, co mělo s ním spojitost. To bylo úžasný. Někdo připodobňuje tenhle film ke scéně, kdy se návštěvníci pláže rozhodují, zda skočí z útesu do vody či ne. Že je film strašně nerozhodnej v tom, co chce říct a jeho poslání je na půli cesty k divákovi. Mě se to nezdá. Boyle to vzal po svém, pokud to někdo nepochopil, jeho problém. Díkybohu, že jsem ve skupině těch "co to pobrali". Velmi intenzivní zážitek, který si nejvíc vychutnáte v tomhle ročním období... (08.04.2009)

Zelená nikoliv však ekologická moralita, která může způsobit závažné žaludeční potíže. Pláž si Danny Boyle nejspíš za rámeček nedá. Sice hýří vizuálními nápady na všechny strany, jenže ve jménu podvratného příběhu s trestuhodně nevyužitým písničkovým soundtrackem. Na frak dostává i závěrečný akt, kdy se očekává dramatický útěk z ostrova za zvuku svištění kulek, ale namísto toho se dere rozbředlý happy-end. A nebo mně Pláž natolik nebavila, proto že mi není tenhle způsob života úplně nejbližším a vidina pole s „travičkou zelenou“ mně do extáze, natož do ráje vůbec nepřivádí. Netřeba hledat ráj. Stačí si ho kolem sebe vytvořit. (30.01.2010)