Večný príbeh

pohádkový příběh, který je tak trochu i z reality,jasně princové nejsou, ale kdo z nás byl jednou tzv popelka? může to být klidně i skutečný život, kdy je člověku ubližováno, aby nenašlo štěstí, a bylo na okraji všech a nikdo ho nemohl mít rád, v pár momentech ve mě bublala velká zloba, kdy jsem si říkala, není toho ubližování už dost? tohle mě chytilo za srdce, ve všech směrech, doporučuji, je to skutečně i o našem životě, i když se to tak nezdá, kdo má ale trochu citu, pozná to v každém momentu. (05.07.2010)

A opět ta Popelka. Tento popelkovský příběh považuji za jeden z nejzdařilejších. Holka není jen blbá Popelka, která čeká, až ji někdo vysvobodí, ale je to inteligentní a sebevědomá hrdinka. Navíc ztvárněná skvělou DB. Princ je prostě princ. Trošku přitroublý, ale nějaké náznaky vlastního myšlení se tam objevují. Líbí se mi zdařilé exteriéry, které přidávají příběhu na realističnosti. Můžu se dívat znova a znova. (05.07.2014)

Nie som zástancom toho, aby boli herci prototypmi dokonalej krásy, ale čo sa týka Popolušky, tá chudera úbohá by si zaslúžila výraznejšiu herečku ako je Barrymorová už len za ten jej prekliaty život... čo sa týka iných vecí, nedokázala som sa na ne sústrediť... Je to len jedna z tých romantických odrhovačiek, ktoré my ženy ( nech sú akékoľvek zlé ) budeme vždy s obľubou pozerať a dúfať, že niečo podobné čaká aj na nás. Každá jedna čaká na svojho princa na bielom koni... respektíve na milionára na Maserati...Za svetlý bod tohto filmu hodnotím pieseň Kyrie Eleison, ktorú spieval zbor počas svadby princa... :) (21.09.2013)

Tenhle výklad Popelky mi nesedí. Klaiscká česká Popelka, to je pro mě hodnota. Ale stále častěji ji u mě poráží O POPELÁKOVI. Např. "My se mu tu dřeme (fintíme), a on nedělá zase nic (jen čistí kamna). A přece i tahle verze Popelky, když má člověk právě takové rozpoložení, že mu sedne, tak může uvést diváka do emočního zážitku, takže to pak hodnotí vysoko! (25.06.2010)

Jedna z mých nejoblíbenějších (a možná ta úplně nejoblíbenější) variací na známý pohádkový příběh o Popelce. Nenapadá mě, co bych vytkla, a to v žádném ohledu. Od historizujícího pojetí s krásnými kostými a velkolepou výpravou, přes oproštění se od fantaskních motivů a jejich vyvážení vědou (Leonardo da Vinci je patrně "nejkouzelnější" kmotřička víla, jakou jsem kdy viděla - jeho zapojení se v pohádkovém žánru ráda tvůrcům odpustím), po obsazení (tady se povedla zejména Anjelica Houston, která dokonale balancuje mezi klasicky zlou macechou, paní domu, kterou nikdo nikdo neučil tomu, že se služebnictvem se dá jednat i jinak než z pozice tyrana a mladou vdovou, která ještě nestihla odložit svatební šaty a už osaměla v pro ni neznámém prostředí s cizími lidmi a nevlastní dcerou, ke které se dokázala vztáhnout jedině jako ke konkurenci v srdci jejího právě zemřelého manžela), ale výborní jsou popravdě všichni, včetně Drew Barrymore v titulní roli - postavě jinak křehké a pracovité Popelky propůjčuje střízlivost, inteligenci a ideály, které jiná pojetí často naznačují, ale tady mi přijdou podávány nenuceně. Humoru je přesně tak akorát, aby nerušil, ale zvládl obrušovat dramatičtější hrany příběhu. V podstatě by se film dal přirovnat k našim Třem oříškům - v obou filmech jsou protagonistiky proaktivní a nezávislé a své urozené protějšky učí, jak být nejen lepšími vladaři, ale i osobnostmi. A vyčítat Popelce romantiku, sentiment a klišé... je přinejmenším úsměvné. (26.12.2020)