Solamente nero

Ťažko dodať niečo iné, než čo napísal Karlos80, s ktorého komentárom tentoraz do bodky súhlasím. Antonio Bido ako pomerne mladý režisér nakrútil dve gialla: http://www.csfd.cz/film/138935-gatto-dagli-occhi-di-giada-il/ a práve Solamente Nero. Tento žáner sa dá nakrútiť ako erotický horor ale aj ako mysteriózna kriminálka (prípadne oboje dokopy.) Zatiaľ čo sa u Watch Me When I Kill (1977) spoľahol skôr na značnú porciu sleazy (teda erotiky) a grafického násilia, u Solamente Nera na erotiku a explicitné násilie rezignoval a vybral sa oveľa ťažšou cestou, teda cestou mystickej atmosféry. A tu trochu pohorel. Atmosféra Benátok je u budovania atmosféry takmer vždy sázka na istotu, ale nejak to teraz nefungovalo. Bido ako mladý režisér vstúpil do žánru gialla pomerne neskoro, v časoch keď bol žáner už za zenitom a sám nemal dostatok schopnosti a invencie aby ho dokázal posunúť nejako ďalej. Samotný film ani dej nie je vôbec zlý ale niečo tomu chýbalo. Navyše fakt nechápem, prečo je film dlhší o 15 minút než býva zväčša zvykom, myslím, že nebol na to žiadny dôvod. (21.09.2011)

Benátky! Vskutku mysteriózní giallo s báječnou atmosférickou hudbou. Mladý profesor Stefano D´Archangelo přijíždí na dovolenou za svým bratrem Paolem do starobylého města na vodě. Paolo je kněz a v poslední době žije ve strachu. Kdosi mu posílá výhružné dopisy poté, co v bouři zahlédl vraždu ženy. Stefano se mezi tím seznámí s mladou ženou Sandrou, která maluje, ale jinak se živí navrhováním interiérů. Dojde opět vraždě, která zasáhne dalšího z okruhu lidí zabývajících se spiritistickými seancemi. Strach a smrt rozprostřou svá křídla nad městem. Tísnivý příběh s několika pěknými scénami, kdy postava je kýmsi pronásledována. Ač jsem na lekačky zvyklý, tak harmonikář mě dostal. Jedna z vizuálně nejkrásnějších scén je hřbitovní, své kouzlo má i putování úzkými uličkami Benátek. Stefano postupně zjišťuje, že se mu vrací dávná noční můra a je na čase si vzpomenout, co znamená. Film ocení více příznivci pomalejších snímků a fanoušci žánru. Vraždy jsou přiměřené, byť ne otevřeně brutální. Ovšem uhoření je děsivé... (04.08.2020)

Prvotriedne giallo, ktoré nie je povrchným vzrušením (erotická scéna je tu len jedna a i tá je celkom vkusná), ale funkčným mysterióznym thrillerom/hororom. Pravdaže dialógy sú blbé, postsynchrony ešte horšie, tie falošné stopy sú na palicu, ale sme v Taliansku sedemdesiatych rokov, takže s tým sa je nutné zmieriť. Na druhej strane atmosféra zimných Benátok je ako vždy podmanivá, kamera a strih sú skvelé, hudba výborná a klasické giallo motívy (flashback, detský motív, obrázok) sú nadávkované tak umne, že nepôsobia ako rutinné kopírovanie šablóny. (20.11.2020)

Zklamání. Už v úvodní scéně lze díky jisté nešikovnosti tvůrců odhadnout, kdo že bude vrahem první oběti a od toho pak zhruba vyvodit, jak vše půjde dál. Pro někoho možná maličkost, pro mne dost velké zklamání na začátek. Další problém je délka filmu, s tou to režisér prostě přehnal a film je tak strašně rozvleklý, plynulost vyprávění je přerušována delšími scénami, kdy se nemluví, ani děj se neposouvá. Jinak nemám mnoho co vytknout, ale vlastně ani za co chválit. (31.08.2011)

Solamente Nero opakuje většinu pozitiv (herci, atmosféra, některé vynikající scény) i negativ (malé posuny děje v čase) prvního Bidova pokusu. Tam, kde bylo možno hledat pararely Watch Me When I Kill s Deep Red lze tentokrát porovnávat Solamente Nero s druhým nejlepším pozdním giallem - La casa dalle finestre che ridono (House of the Laughing Windows). Bido si dokonce přizval stejného herce do hlavní role. Zlepšení je vidět na struktuře snímku, která je tentokrát dedikovanější příběhu. Kvality jsou víceméně pořád o třídu až dvě za originálem. 3,5 * (09.08.2014)