O 28 dní...

Dvacet osmička je pro mnoho příznivců post-apokalyptických a zombie filmů něco jako kult, který se musí uctívat, a také se jedná o základní pilíř nového žánru produkce 21. století z hnízdečka britských gémiů. Nejedná se ani tak o šílenou zombie akci, ale spíše o vyvolání sklíčenosti a to díky prázdným vylidněným ulicím a deprimující hudbě z produkce Johna Murphyho(soundtrack, který se opravdu povedl). Oba tyto hlavní faktory ovlivňují divákovy pocity po zbytek celého filmu, a i když se nejedná o akci jako tomu bylo v "Úsvitu Mrtvých", tak přesto je vytvořen dokonalý pocit prázdnoty a akční temné atmosféry. Je pravda, že o klasické zombie se nejedná a hovoří se zde o nakažených, avšak je na každém, jak si to odůvodní. Každopádně setkání s nakaženým na zámečku, který obývá vojenská jednotka, a následný útok nakažených je něco neuvěřitelného a deprimujícího. Některým důchodcům by nestačil ani kardiostimulátor, aby to rozdejchali. 90% (11.02.2009)

Takto má vypadat perfektní nervy drásající, beznadějný, psychiku zůčastněných výborně vykreslující, depresivní postapokalyptický film. Samozřejmě, jsou tam i prvky hororové, přece jen "zombie" se většinou v jiných filmech tohoto druhu nevyskytují (i když, co je horší, nerozmýšlející zombík, který vlastně zato, co dělá, nemůže, nebo vychytralý zvrátilý člověk či dokonce inteligentní téměř nezničitelný terminátor?). To je vlastně otázka, kterou film rozvíjí, hlavně v poslení půlhodině.. není všechno tak dobré, jak se zdá a někdy by člověk byl radši obklopen zrůdami než příslušníky vlastní rasy. Ti totiž mohou být zrůdama mnohem nebezpečnějšími. Celkově film ani chvilku nenudí, díky skvělé kameře, která je občas tak amaterská, že se divákovi může zdát, že je přímo v ději, uchvacující, samozřejmě vylidněné panorama Londýna je to, co jsem vždycky chtěl vidět (rozhodně mnohem lepší než prázdný New York), Cilian Murphy není nijak dokonalý, ale postačující.. Jen mně překvapil jeho náhlý přerod v závěru.. Samotný úplný závěr možná příliš optimistický, ale po té hrůze, co se děla celý film, nechává člověka aspoň trochu vydechnout.. Murphyho hudba jako vždycky naprosto dokonalá, hlavně ve finále, když začne hrát In the House, In the Heartbeat,.. Ten song je neuvěřitelně atmosférický. .. Uršitě jeden z těch lepších "hororů".. Aneb jak by civilizace vypadala po jejím kolapsu. (13.05.2010)

28 Days Later jsem před léty odzíval jako nenápaditý mix Dne trifidů a Romerových zombíků. Po nadšeném zhlédnutí Sunshine jsem se k Boyleovu staršímu dílku vrátil, abych zjistil, že rozhodně není špatné, a co mu chybí v originalitě dohání působivou prací s digitální kamerou, herci (Cillian Murphy má oči šílence, to mi nikdo nevymluví) a hudbou. Jinak řečeno na pokračování 28 Weeks Later se začínám docela těšit. (21.05.2007)

Boyle dokázal, že aj z klasickej horrorovej zápletky sa dá vyťažiť slušná pointa. Už od začiatku veľmi brutálne a chladné, film sa nebojí ukázať krv a to mu ozaj seklo. Scenár a nápad celkom dobrý, až na tú reálnosť v pár scénach. Ale ako horror dosť slušné, boylovsky tradične skvelý audio-vizuálny podmaz, pomohla aj zvláštna, ale dobre vsadená hudba. 80%. (14.06.2006)

Film který objevil Cilliana Murphyho. Herce s vyjimečným tónem hlasu, charizmatem na rozdávání a bravurně zahranými dost často "alternativními" charaktery ve filmech různých žánrů - např. 28 Days Later, tedy zkratkovitá, syrová podívaná v neuvěřitelně zrnitém a autentickém provedení, která sedne jen vybrané hrstce fajnšmekrů. (07.02.2014)