Réžia:
Esther GronenbornScenár:
Esther GronenbornKamera:
Jan FehseHudba:
Rudolf MoserHrajú:
Jana Pallaske, Frank Droese, Toni Blume, Axel Prahl, Tobias Schenke, Susanne Sachsse, Andreas Hoppe, Daniel Fripan, Axel Werner, Elmar Gutmann, Andrusch Jung (viac)Obsahy(1)
Německý film popisuje život tří mladých hrdinů v syrovém prostředí předměstí Východního Berlína. Šestnáctiletá Sabine se sem přistěhuje ke svému otci, protože má neustálé problémy s matčiným přítelem. Cítí se tu však osamělá a izolovaná od všech vrstevníků. Brzy se seznamuje se stejně starým Eddiem a jeho starším přítelem Michou. Nezaměstnaný Micha má časté problémy s policií a párty v jeho domě se promění v děsivou noční můru pro všechny tři mladé lidi. Nejde tu však o obyčejnou kriminální zápletku, ale o autentické zobrazení rostoucí brutality mezi mládeží v ulicích velkoměsta. Nápad natočit snímek se zrodil, když režisérka natáčela videodokument o násilí na německých školách a setkala se i s členy pouličních gangů. Všichni mladí herci ve filmu jsou amatéři. Režisérka prožila s 13 aktéry několik pracovních víkendů a intenzivní týden, kdy děti formou tvůrčích cvičení připravovala na natáčení. Proto i scénář zaznamenal mnoho změn na základě osobních zkušeností a prožitků mladých lidí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (16)
Žánrovo pomerne vydarený a autenticky pôsobiaci obrázok o násilí a netolerancii v živote mládeže jedného panelákového megasídliska. Z dejového hľadiska mi ponúkol len konvenčný príbeh, ktorý bol natočený už inde a lepšie (napr. Moodyssonov film Lilja). Polodokumentárnu formu dokladajú použité výrazové prostriedky: skutoční obyvatelia zobrazovaných priestorov v teenagerských úlohách, akoby amatérske zábery domáceho videa. Celok zobrazuje vplyv prostredia na formovanie charakteru, a konfrontáciu veľkých očakávaní so šedivou betónovou skutočnosťou. ()
Velmi opravdově působící film, ve kterém nejde zas tolik o příběh. Spíše o jeho okolnosti. Děj je v dnešní odcizené době natolik syrově "všední", že spolu s obrazovým provedením a celým tím všem dobře známým prostředím panelových předměstí dotváří onu neobyčejnou realističnost. Protože film vznikl vlastně náhodou, když Esther Gronenborneová natáčela dokument o násilí a brutalitě v životě mladých, nelze brát jakékoliv nedokonalosti vážně. A to jak v kameře, tak ve scénáři, tak v hereckých výkonech, přestože aktéry filmu jsou neherci. Je to výstižné zachycení toho samého tématu, ale v podobě realistického filmového vyprávění, kterému navíc nechybí ani krásné osvobozující lyrické prvky, jakým je pro mě zde odkaz na Aljašku. *** Po druhém (letmém) zhlédnutí, kdy jsou moje dojmy pomalu ještě lepší, jen doplním, že ono velmi odvážné (a že já mám odvahu u filmařů rád) střídání standardního obrazu se záběry amatérské kamery nakonec shledávám pozitivem a klaním se tomu mystifikačnímu triku s ulicí Andyho Warhola, které jsem si cca před rokem při prvním uvedení nevšiml :-) ()
Docela vydařený film o mladých lidech a jejich problémech. Zvlášť dobře tu jsou vystiženy problémy se vzájemnou (ne)komunikací. Obraz je celý laděn došeda a působil by dobře, kdyby se jeho kvalita v některých scénách skokově neměnila (viz. Legas). I proto jsou moje čtyři hvězdičky míněny spíš jako tři a půl. ()
Dobře vykreslené prostředí mladých (zdařilý casting - věkově i herecky) v atraktivním vizuálním kabátu. Jen jsem nepochopil střídání filmového materiálu s homevideem v některých scénách. Když se natočí na digitál celá scéna, tak to má smysl, ale střídat v jedné sekvenci obojí? Možná je to jistým způsobem originální, ale nevidím to jako šťastnou volbu. Příběh filmu je docela tuctový, ale neurazí. ()
Dovolím si nesouhlasit s uživatelem CRoSz. I přes určité výtky na mě film působil hodně autenticky a uvěřitelně. Mladí lidé na periferii, grázlíci, sídliště, špinavé rozbité domy...Především mladí herci a jejich dialogy ( Eddie ) mi až na pár drobností opravdu sedly. Film ve mně vyvolává vzpomínky na Šteindlerovu Perníkovou věž, která byla absolutně mimo. Je vidět, že tahle režisérka o mladých něco ví...i přes místy určitou přehnanost...navíc Jana Pallaske mi připomínala Scarlett Johanssenovou a to se taky cení : )) ()
Galéria (12)
Fotka © Arthaus Filmverleih
Reklama