Damien: Omen 2

Nějak si nedovedu do role odrostlejšího Damiena Thorna představit jiného podmanivého grázlíka než Jonathana Scotta-Taylora. Známka kvality když už ne filmu, tak aspoň té jedné role. Jenže pak tu je ještě vzorný posluhovač ďáblův Lance Henriksen, efektní smrťáky a jako obvykle výtečný Jerry Goldsmith. Na první díl to sice nemá, ale líbilo se mi to - obzvlášť poslední scéna je sladká:) 70% (08.08.2007)

Skutočne teda nerozumiem, v čom tu všetci vidia akúkoľvek dôstojnosť pokračovania fatalisticky temného bezútešného OMENA. A to rozhodne nemuselo byť iba ďalšie z nekonečného radu odfláknutých pokračovaní (pritom evidentne s A-čkovou produkciou a zámermi). Príbeh malého Antikrista mal čo ponúknuť - aj sa mal o čo oprieť, ale toľko nahodených, zaujímavých a zahodených, nerozpracovaných motívov ako v DAMIENOVI sa len tak nevidí. Ani starodávne pozadie sprostredkované archeológiou, ani veľkolepé futuristické záležitosti okolo Thornových závodov, ani prebúdzanie sa Syna Satanovho, keďže Damien sám si nie je zo začiatku vedomý svojej podstaty! Totálne nevyužitá celá možnosť príťažlivej psychológizácie, jeho uvedomenie príde tak, že mu to niekto musí vyzvoniť! (najzaujímavejšia scéna pre mňa rozhodne tá, v ktorej sype letopočty.) Trestuhodne nevyužitý on samotný, uhrančivý fagan - vo filme je veľa všetkého ostatného, len nie samotného Damiena, ktorý by ma práve tu zaujímal, tu mal byť nielen podľa názvu on hlavným, nie ako v predchádzajúcom filme, kde boli predsa len podstatnejší rodičia než decko, čo nič nechápe (alebo hej?, to bola tá vzrušujúca otázka)... namiesto toho sledujeme zmeť náhodne strácaných motívov, vrcholne trápne alebo vôbec nespracované úmrtia (to už len mi je horor, keď niekto začne pučiť oči a potom ho drapne infarkt!) a nudnú kópiu rodičovskej drámy z prvého filmu. (18.11.2014)

Původní The Omen režiséra Donnera si mě nedávno získal na svou stranu a i já ho řadím mezi nejlepší horory všech dob. Sice jsem mu nedal úplně nejvyšší ohodnocení, ale i tak jde o téměř bezchybnou podívanou. I proto jsem byl velice zvědavý na toto pokračování a mé očekávání bylo opravdu velké. Don Taylor nenatočil vůbec špatný film, ale přece jenom si nešlo povšimnout, že za jedničkou lehce pokulhává. Opět však musím nejprve vyzdvihnout hudební doprovod, který měl na svědomí jak jinak Jerry Goldsmith. Ten zase odvedl poctivý kus práce a mě prostě nezbývá nic jiného než mu zatleskat. Bez něj by prostě neměla tato série takovou šťávu. I když je samozřejmě potřeba říci, že stejnou zásluhu na tom měli i oba scénáře a samotná atmosféra, která je ozdobou obou filmů. Dvojka měla sice na můj vkus poněkud pomalejší rozjezd, ale ani zde nebylo o dramatické chvíle nouze. Což je určitě v pořádku, protože tu naštěstí bylo pořád dost mordů (úmrtí), které byli opět pěkně „pestrobarevné“ a určitě ne nudné. Pekelné síly se činily, oběti umíraly mnohdy nepěknými způsoby – takže z pohledu hororového fandy si prostě nemůžu stěžovat. Oproti prvnímu dílu jsem tu však zaznamenal několik nudnějších pasáží, což byla docela škoda. Nicméně i já musím vyzdvihnout několik velice dobrých hereckých výkonů, které byli rovněž ozdobou tohoto filmu.Pokud bych však měl sečíst všechny klady a zápory, tak převažují pozitivní prvky, což je samozřejmě jen a jen dobře. Takže i tentokrát musím s radostí označit tento film jako nadprůměrnou záležitost, ale těch výhrad oproti původnímu The Omen tu mám přece jenom o něco více. 70% (11.06.2017)

První půlka mi přišla jako neskutečný průšvih. Úvod béčkový až běda. Hudba měla příšerný zvuk, nebyla dobře načasována a byla nevkusně usekávána. Dále se sem tam objevily podivné herecké výkony, které nás provázely po celou dobu snímku. Jak ale děj postupoval dál a dál, uvědomil jsem si, že začínám dostávát podobné pocity, jako jsem měl při sledování jedničky. Strach to sice nebyl, ale to příjemné mrazení a působivost se dostavily. Zvuk hudby (soundtrack se stal mou nejposlouchatelnější záležitostí, takže znám každý tón) se zlepšil. Škoda, že nejlepší momenty byly většinou zastíněny hlukem (výbuchy, řev nebo lokomotiva), ale s tím se nedá nic dělat. Samostatnou kapitolou je závěr, který se skutečně vyvedl. 4 hvězdy však berte trochu s reservou. Filmu totiž dosti fandím a ono nadržování se pak dostaví docela samo... (24.11.2006)

Filmařsky celkem slušné pokračování mnohem nadupanějšího Omenu, divácky však zbytečný zážitek, který kazí hned několik problémů. Předvídatelný děj, přílišné rozfázování příběhu a velice hloupá první polovina filmu. Ať si tu každý říká co chce, v rámci mezí se však jedná o originální film s novou zápletkou. Konflikt ďáblova syna a okolí je tentokát transformován do problematiky vyrovnání se s vlastní identitou, i když v první fázi přeci jen hodně vychází ze zápletky prvního dílu. Snímek začíná jak už jsem řekl docela hloupě, sesnámíme se s hlavními hráči a dojde k několika vraždám. Ději však chybí napětí a i když sledujeme značně morbidní vraždy (zasypaní pískem, přejetí kamionem), úplně jim chybí 'drajv' prostě se to děje a nám je to vcelku jedno. V druhé části, kdy si konečně Damien uvědomí svou vlastní identitu však snímek, ač stále postrádá propriety, kterými se proslavil díl první, graduje a opravdu se na něj dá dost dobře koukat. Závěr není tak úžasný jako pokus o vraždu v kostele, ale nepostrádá dobrou temnou atmosféru a skvěle otevírá velmi dobré pole pro pokračování. A abych nezapomněl, napíšu ještě něco co všichni víte: Hudební doprovod je opět boží a chorálů si užijete mnohem více než v případě prvního dílu. (14.07.2007)