Wilbur sa chce zabiť

Po smrti rodičů se bratři Harbour a Wilbur protloukají životem, jak to jen jde. Harbour, díky starosti o rodinné knihkupectví i svého bratra Wilbura, trpícího touhou ukončit svůj život, tak nemá čas ani sám na sebe. To se ale změní, když v nemocnici potká mladou svobodnou matku Alici. Když se i po příchodu Alice i Wilbur sklidní a vše začíná vypadat dobře, zasáhne tuto nesourodou rodinku další tragédii - u Harboura je odhalena rakovina slinivky, a zůstává mu jen pár měsíců života ... Stoprocetně se zde mohu podepsat pod Adrianův komentář - spíše než film jako celek na mne působily jeho fragmenty, z nichž některé byly více než dokonalé (rodinná večeře za přítomnosti sestřičky z nemocnice, která vše o Harbourově nemoci nechtíc proflákne). Ač byl záměr autorů ze mne vytáhnout trochu sentimentu, toto se jim moc nepovedlo - a zhruba od půlky filmu mi bylo jasné jak to dopadne (a taky že jo, jak nečekané).... (17.06.2010)

Film o hledání lásky a vymezování jejich hranic. Méně pracovitý a spolehlivý Wilbur trpící navíc depresemi a neurózami všeho druhu je mnohem úspěšnější v získávání lidských sympatií a přízně žen než jeho starší bratr. Podobný motiv milostného soupeření dvou bratrů se v českém filmu objevil například ve snímku Dům pro dva, kde (poněkud přesvědčivěji) ztvárnili hlavní role Jiří Schmitzer a Ondřej Vetchý. Oproti předchozí Italštině pro začátečníky hodnotím tento snímek Scherfigové poněkud kritičtěji. Hlavním důvodem je nepříliš věrohodné vykreslení postav a jejich vztahů. Co tak fascinuje všechny ženy na Wilburovi, kterého neustále tahají pořezaného z vany nebo odřezávají z lustru je tak trochu záhadou. Každý asi zná sympatické sígry, kteří jsou pro běžný rodinný život zcela nepoužitelní a přesto ženy neobyčejně přitahují. Jenže jejich provokativnost a životní vitalitu Wilbur postrádá. Přesto je znát režisérský rukopis a film je dobrou volbou pro ty, co mají rádi psychologickou jemnokresbu. Celkový dojem: 65%. (19.07.2006)

Smutné, drsné, tvrdé × líné. Já nevím, jak vám, ale mě to jako komedie nepřišlo. Mám teď pocit prázdnoty. Film to byl tuze zajímavý, ale pro někoho mohl být dlouhý a nudný. Je faktem, že se toho moc neděje, když neberete v úvahu pokusy o sebevraždy, rakovinu, zoufalou snahu najít si partnera. Děj probíhá klidným tempem, bez nějakých přehnaných emocí, herecké výkony byly skvělé, vše bylo předneseno nenásilně. Snímek je ponurý, šedý a bez světel v budoucnosti. To jejich knihkupectví bych chtěla buď vlastnit, nebo ho každý den navštěvovat. (24.05.2009)

Lone už v Italštině pro začátečníky ukázala, že umí zahrát na strunu našich emocí. Tady se jí to povedlo zrovna tak v bizarním příběhu o dvou bratrech s odlišnými pohledy na svět, Wilburovi, notorickém sebevrahovi a Harbourovi, který mu vždycky přiběhl včas na pomoc. A po dlouhé době jsem skutečně se všemi soucítila a celou dobu jsem i když každému trochu jinak, držela svoje obrazné palečky. A přesto že to byl spíš smutně dojemný příběh, tak byl prokládán i těmi úsměvnějšími momenty v tom správném poměru. Osobně jsem byla nadšená z Shirley Henderson, protože tady hrála diametrálně jinou postavu, než v naposledy s ní viděné skvělé komedii Zkrocení zlé ženy. A oba bráškové v podání Jamieho Sivese a Adriana Rawlinse byla taky moc povedená a sympatická volba. "Je dobré, že se lidi najdou, když nikoho nemají." (02.10.2015)

No, mně osobně hodně blízký film svým námětem. Ano, Wlibur se ve skutečnosti nechtěl zabít, prostě jen neměl pro co žít, štval ho denní stereotyp a nuda. On the other hand, vzhledem k faktu, že se na něj ženy jen lepily, tak ho přece jenom trochu nechápu (polemizovat o tom, že se ženám spíš líbí sígři, nemá cenu, protože znám i ze svýho okolí pár chlapů, který připadaj ženským jako objekt, který je nutno opatrovat, hýčkat, nebo co). Kupodivu mi sedli snad všichni herci,kromě tý 1 sebevražedkyně, která mi byla krajně nesympatická (naštěstí tam byla jen prá minut). Poč teda nedám plnej počet? Přece jenom, čekal jsem mnohem víc černého humoru, kterého se mi moc nedostalo. (01.07.2008)