Réžia:
Adolfo AristarainHudba:
Eva GancedoHrajú:
José Sacristán, Federico Luppi, Leonor Benedetto, Cecilia Roth, Mario Alarcón, Adolfo Aristarain, Rodolfo Ranni, Fabián Vena, Hugo AranaObsahy(1)
Ernesto se v dospělosti vrací do izolované vesnice Valle Bermejo, kde trávil dětství. Tam vzpomíná na svou minulost a na hodnoty, za které jeho rodina bojovala. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (7)
ocenenia : Oscar 1993 - Nominácia na najlepší zahraničný film ()
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $100,986 ║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Onen nostalgický rámec nabízející půdu pro využití retrospektivy a vytrousení dlouhých mouder o hledání svého místa na úvod i závěr mi připadal nejen neobjevný, ale i trochu navíc, když se s linkou současnosti po letech dál více nepracuje... Dvouhodinový rodinný příběh mezi tím si mě však hodně získal v mnoha směrech a pohltil již uvěřitelně vypadajícím náhledem do reálií argentinské vesnice starých časů, včetně zajímavého vedlejšího tématu geologického zkoumání půdy a zdrojů pitné vody. Zamlouvalo se mi i herecké obsazení, z nějž Cecilia Roth mě už před časem hodně zaujala díky filmu Vše o mé matce a José Sacristána jsem viděl poprvé, ale v roli rodinného přítele Hanse se pro mě brzy stal skvělým charismatickým tahounem. Bavilo mě epické vyprávění s dobře vykreslenými postavami a naplněné spoustou poutavých a náladově pestrých situací během nedlouhého časového oblouku, kdy jsem si po hodině začal připadat skoro jako u starých známých z případného seriálu. Nebo sympatická byla i spřízněnost původně náhodně sešlých postav dvou generací ve vztahu ke koňskému závodění. Hans uhání nejen na místní soutěži v sedle a dospívající Ernesto zase pravidelně frčí zběsilým tempem se spřežením, aby předběhl vlak a v životě nebezpečné chvíli provokoval strojvedoucího, přičemž mnohé rozjeté akční scény s koňmi patří k těm nezapomenutelným. A celý film vane pěknou, zároveň přirozenou a nekýčovitou poezií svého prostředí a života v něm. [85%] ()
Argentinský film o tom, co necháváme za sebou a co se nám stejně jednou vrátí. Pokud tomu dáme šanci se vrátit. Hodně je zde důležité to, v jakém prostředí se snímek odehrává, což obecně mám u filmů, které jsou z jiné než americké provenience, rád a oceňuji to. Tohle není hollywoodské podbízení, to je prostě život. ()
Argentinské Po strništi bos. Tohle je ale mnohem víc nostalgické a ačkoli to moc děj nemá, zaujme to, funguje to a je to fajn. Akorát je to občas moc ukecané, ale to je tak vše co mi vadí. Filmařsky to je taky dost slušné, kamera, herci, střih... Dokonce ve mě film dokázal projevit sympatie k postavám, co ovlivnili mladého Ernesta. Celý film je jedno velké vzpomínání na místo, kde jednu dobu svého života Ernesto žil. A ta nostalgie funguje perfektně a na konec dost vyvrcholí. I ten konec nemohl dopadnout jinak, než nostalgicky. Je to fajn, k páté hvězdě to nebylo daleko. Možná až se mi to rozleží v hlavě, tak tam i bude. Silné 4* ()
Un Lugar en el mundo - ti Arentinci na vidieku boli dost ukjecani no i oni uznavali, ze rozhoduju ciny a nie reci. Nakecali toho ale hodne a neboli to plane plky : 68 % ()