Le Juge et l'assassin
Réžia:
Bertrand TavernierKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Philippe SardeHrajú:
Philippe Noiret, Michel Galabru, Isabelle Huppert, Jean-Claude Brialy, Yves Robert, Gérard Jugnot, Christine Pascal, Jean-Roger Caussimon (viac)Obsahy(2)
Ambiciózní venkovský soudce pátrá na sklonku 19. století po sériovém vrahovi mladých žen. V jeho hledáčku se ocitne psychicky nemocný tulák, který má vojenskou minulost... Vysloužilý voják Joseph Bouvier požádá krásnou Louisu o ruku. Ta ho však odmítne. Nešťastný Bouvier vidí jediné řešení z této situace, zastřelí Louisu a poté i sebe. Vražda a sebevražda mu však nevyjde, Louise i on přežije. Z vojenské nemocnice odjíždí Bouvier do sanatoria pro duševně choré, neboť se z něho stal anarchista a stoupenec socialismu, jeho myšlení je nelogické a často se odvolává na Boží vůli nebo chorou mysl. Když je propuštěn i z tohoto zařízení, toulá se po Francii. Jako vysloužilý voják vždy někde dostane polévku a trochu jídla. Při svých cestách Bouvier nezapomíná stále psát dopisy Louise. Zároveň se však pomatený Bouvier dopouští brutálního vraždění na mladých dívkách a chlapcích. Sérii těchto vražd začíná vyšetřovat soudce Rousseau, který věří, že tento případ objasní. Rád by si totiž na případu Bouviera kariérně polepšil. Když je Bouvier při svém posledním přepadení zadržen místními občany, je předán soudci Rousseauovi. Ten si je zcela jist, že Bouvier je onen brutální vrah. Bohužel mu však chybí důkazy, aby ho mohl obvinit ze všech vražd. Rousseau začne pomalu hrát s Bouvierem psychologickou hru, při které se mu Bouvier nejenže přizná, sdělí mu detaily všech případů, ale dokonce se i ochotně nechává fotografovat do novin. Rousseau musí postupovat velmi opatrně, je si vědom, že pokud by byl Bouvier odborníky uznán za blázna, nemůže být za své činy trestně stíhán... (TV Prima)
(viac)Recenzie (50)
Historické drama natočené na základě případu patrně nejznámějšího francouzského sériového vraha Josepha Vachera (ve filmu Bouviera - ve francouzštině ostatně obě slova označují pastýře), který na svých toulkách Francií znásilnil a brutálně zavraždil nejméně 11 lidí různého věku a pohlaví. (Podrobnou monografii Douglase Starra věnovanou zejména kriminalistické a justiční stránce této kauzy vydalo v roce 2012 nakl. Pavel Dobrovský - Beta pod názvem "Vrah malých pastýřů"). Kromě exceletního Galabrua a neméně skvělého Noireta zde dostala výbornou hereckou příležitost i půvabná Isabelle Huppertová, za níž musím tu pátou * přihodit :-). Je roztomilé, jak se někteří zdejší společensky uvědomělí komentátoři pohoršují nad samotným koncem "Soudce a vraha". Jen klid, drazí kolegové, naše mládež jistě po shlédnutí snímku nezačne houfně volit Grebeníčka a demokracie není ohrožena! K oné závěrečné scéně s hezkým hudebním podkresem https://www.youtube.com/watch?v=O70jVZ7AAJY Taverniera zajisté nevedly skryté bolševické spády, ale pouze chvályhodná a jak vidno stále potřebná snaha pranýřovat pokrytectví a dvojí morálku zdaleka nejen tehdejší společnosti. ()
Málo zaujímavý, ale dobre herecky zvládnutý film podľa skutočnej udalosti som sledoval s vypätím všetkých síl. Jednak už bolo neskoro večer a okrem toho ten duel dvoch osobností bol pomerne zdĺhavý. Ani zvláštny koniec ma neprekvapil, pretože som sa s podobnou argumentáciou už stretol u Chaplinovho Monsieura Verdouxa. Aj Chytilová si s otázkou viny zarelativizovala v Sedmikráskach. Takže tri hviezdičky za dvoch hercov. And never more. ()
Relativně obstojné psychologické drama, které v závěru předvede jedno z nejšílenějších myšlenkových přemostění a pošle celé vyznění ke všem čertům. Ano, Galabruova postava zabije, zprzní a vyvrhne asi 12 dětí, ale zlí kapitalisté zabili ve stejnou dobu 2000 dětí v dolech, tak, kdo je tady potom zrůda ... ()
Má to skvělou atmosféru, herci se můžou přetrhnout a přes svou zdlouhavost si film udržuje stálou dávku napětí a zajímavosti. Všechno se obrací v prach a popel v neuvěřitelně hloupém kotrmelci v posledních vteřinách, kdy jsem měl pocit, že se v závěru snad přetrhl film a omylem k němu někdo přilepil posledních pár metrů z něčeho, co zyblo z něčeho jiného. ()
Sudca a vrah, čiže inými slovami tiež povedané, ako dobová dráma pod taktovkou mierne "roztržitého" režiséra Bertranda Taverniera, a to konkrétne v priamej inšpirácii Josephom Vacherom, skutočným sériovým vrahom, pôsobiacim na konci 19. storočia vo Francúzsku, v dobe okolo temnejšej atmosféry slávnej Dreyfusovej aféry, a práve preto ho onálepkujem nijak inak, než zrovna ako „francúzskeho Jacka Rozparovača”, keďže ich hlavný »modus operandi« , sa vyznačoval podobnou konšteláciou, a tak by si v podstate títo dvaja legendárni mordári, tým pádom mohli navzájom medzi sebou potriasť svojimi pravačkami s následným zápisom do dejín kriminalistiky, pričom tentoraz sa ozaj dosť neľahkej úlohy, prepožičať tvár tejto voľakedy reálne jestvujúcej postave, náramným spôsobom zhostil francúzsky herec Michel Galabru, mimochodom mojej osobe zrejme doposiaľ najviac známy asi len z klasickej, komediálnej, žandárskej série s Louisom de Funèsom, tým chcem zdôrazniť najmä to, že jeho herecký výkon v tomto prípade, s vysokou pravdepodobnosťou považujem za vôbec ten úplne nadštandardnejší, než čím sa môže tento počin okrem iných súvislostí pochváliť, tobôž ma jeho famózne stvárnenie veľmi prekvapilo. A síce sa scenáristickí tvorcovia trochu pohrali s protagonistovým priezviskom, keď namiesto pôvodného Vachera, si pre výsledné vyznenie počinu pre zmenu zvolili Bouviera, čo je v slovenskom preklade niečo na princíp samotného „pastiera” s naprosto identickým významom. • Teraz zase ale neviem, či mám považovať jeho protipól za právoplatne adekvátneho rivala, pretože predstaviteľ sudcu Émileho Rousseaua v podaní Philippea Noireta, ktorý mi v konečnom dôsledku prišiel, ako nedotiahnutý a celkovo rušivý charakter v takomto prevedení, a to už iba z toho prostého hľadiska, že do diania často vstupovala i jeho matka v podaní Renée Faureovej + práca strihovej skladby, toto zdanie ešte viacej umocňovalo, áno, a strih je zrejme tým najslabším článkom tohto, inak celkom zaujímavého filmu. Škoda, že Tavernier nedokáže niektoré určité látky spracovať presne tak, ako by si v skutočnosti zaslúžili, viď hneď predchádzajúci prípad v podobe L'Horloger de Saint-Paul, ale aby som len nešpinil, tak La Mort en direct, je vskutku výnimkou, ktorá potvrdzuje pravidlo. • Čo ešte na samý záver doplniť? Kamera, kostýmy a výprava, či dokonca i hudba, boli na remeselnej úrovni + hlavný, herecký výkon, inakšie bola snímka nasiaknutá politikou v nadväznosti na antisemitizmus, čo už skrátka pramenilo z vyššie uvedených údajov, à la Alfred Dreyfus. ()
Galéria (49)
Zaujímavosti (2)
- Ve filmu se vrah jmenuje Joseph Bouvier, skutečný vrah se jmenoval Vacher. Ve francouzštině znamenají slova Bouvier a Vacher to samé – pastevec, pastýř. (Rollo_Tomasi)
- Film byl inspirován osudem francouzského sériového vraha a nekrofila Josepha Vachera, kterému se přezdívalo „francouzský rozparovač“. Joseph Vacher zabil celkem dvanáct lidí – v roce 1884 znásilnil a uškrtil desetiletého chlapce a mezi lety 1894–1897 zabil dalších jedenáct lidí – jednu dospělou ženu, pět dívek a pět dospívajících chlapců. Těchto jedenáct obětí Joseph Vacher vždy napadl zezadu a poté podřízl, vykuchal a znásilnil. Joseph Vacher není mimo území Francie moc známý, protože jeho zločiny zastínil jiný, nechvalně proslulý vrah Jack Rozparovač. (Rollo_Tomasi)
Reklama