L'Horloger de Saint-Paul
The Clockmaker of St. Paul
The Watchmaker of St. Paul
Réžia:
Bertrand TavernierKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Philippe SardeHrajú:
Philippe Noiret, Jean Rochefort, Christine Pascal, Clotilde Joano, Jacques Denis, Julien Bertheau, Monique Chaumette, Jacques Hilling, Paul Mercey (viac)Obsahy(2)
Netušil, že o svém synovi nic neví, až zločin mu odkryl zákoutí jeho duše. Philippe Noiret a Jean Rochefort ve filmovém dramatu podle Georgese Simenona. Hodinář od sv. Pavla je adaptací románu Georgese Simenona, který u nás vyšel pod názvem Evertonský hodinář. Děj knihy přenesli autoři scénáře (Bertrand Tavernier, Jean Aurenche a Pierre Bost) ze Spojených států do Lyonu, kde Tavernier využil kulis starých ulic svého rodného města.
Michel Descombes je hodinář v jedné ze čtvrtí Lyonu zvané St. Paul – Svatý Pavel. Jednoho rána ho navštíví dva policisté, a vyptávají se na syna, aniž by mu řekli, co se stalo. Odvezou ho na kopec za Lyonem, kde je nalezena jeho prázdná dodávka. Komisař Guilboud mu oznámí, že jeho syn je vrah...
Tavernierův film je dramatem otce konfrontovaného s policejní mašinérií, který za tragických událostí objevuje neznámou tvář svého syna. To vše na pozadí sedmdesátých let ve Francii, v nichž doznívá anarchismus osmašedesátého roku s odkazy na maoismus.
(Česká televize)
Recenzie (31)
Uplkaný a nudný.... ()
Typická francouzská sedmdesátková člověčina, psychologizující a politizující v nevnucujících se náznacích a bez jednoznačných ideologií a moralit. V klidu buduje atmosféru, neuráží intelekt, nezapomíná na humor. Jste-li naladěni na komorní vlnu a máte chuť na něco lehce stravitelného, leč vkusného a ne zcela bez hloubky, neprohloupíte. 70 % ()
Skvělý psychologický film, který si budete dlouho pamatovat - hodně za to může to, že pochází z Francie, hodně za to může i to, že předlohu napsal autor Maigreta Georges SImenon, ale nejvíc za to můžou herci - naprosto fantastický Phillipe Noiret (zatraceně působivý výkon, navíc skvělý dabing Donutila) a neméně skvělý Jean Rochefort (mírně zkažen Jiřím Dvořákem). Pokud bych měl být trochu více objektivní, asi by to bylo spíš na hodně silné čtyři hvězdy, protože druhá polovina bylo oproti skvělé první malinko slabší, ale protože je to jeden z velkého množství filmů, které zatraceně hodnotím srdcem, tak je to slabších pět. Scénář navíc perfektně funguje, herci jsou sehraní, občas je to zaraceně depresivní a finále, které následuje po té slabší druhé půlce, tuplem. Perfketní herectví, perfektní režie, perfektní scénář. Prostě další důkaz toho, že nejlepší filmy se ve Francii točily v 60. - 80. letech. Neříkám, že některé části nešly natočit lépe, možná to mohlo být i kratší, ale pravda je, že Noiret tomu hodně pomáhá a slušně to zvedá, bez něj by to nejspíš nebylo úplně ono. Každopádně za mě opět velká francouzská spokojenost, další filmová slast, která se jen tak neomrzí. 90%. ()
Docela zajímavé drama. Nechtěl bych se někdy dostat do kůže Noireta,jak si na něj každý ukazuje prstem kvůli tomu,co provedl jeho syn. ()
Napínavý psychologický snímek. Ani třicet let neubraly tomuto filmu nic na zajímavosti a aktuálnosti. Excelující P.Noiret. Nerozumím tomu, proč někdy takovéto filmy nezařadí na obrazovku některá z našich televizních stanic. Místo toho neustále omílají ty debilní americké akční trháky plné vulgarismů, násilí a zla nebo kvazioduševnělé hollywoodské romance. Jako zase dneska (26.9.2004). Jen co jsem tohle dopsal, kouknu na bednu - už tam zase nějaká "modelka" umlátila svou "sokyni" dveřmi od skříňky. Už je to trapný. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1973. ()
Působivé a silné drama postrádající nadčasovost, ačkoliv téma samo o sobě nadčasové je. Ke škodě snímku se Tavenier rozhodl příliš výrazně kritizovat tehdejší francouzskou společnost a politickou situaci v zemi. Problém pak je víc se ztotožnit s odhodláním a hrdostí hlavních postav, kterou jsou ochotni vyměnit za zmírnění následků. Nejlepším na celém snímku zůstává výtečně zahraný otec hodinář. ()
Jestliže na Soudci a vrahovi jsem oceňoval nevtíravý politický a sociální podtext, u Hodináře mi okatá snaha o vyjádření politického postoje spíš otravovala. I když ve finále z ní v podstatě vyšlo, že nezáleží na levici, ani pravici, všechno to jsou jen prospěchářská hovada, důležitý je jen člověk a jeho vztahy ke svým blízkým... což je postoj mému srdci blízký.... působilo to na mě až moc prvoplánovitě. Kromě mistrovského herectví Noireta a Rocheforta mě film zasáhl spíš podružnými detaily... nádherně vykresleným ruchem stařičkého centra Lyonu, silným hudebním motivem Philippe Sardeho, úvodní sekvencí jedoucího vlaku a hořícího auta... ()
Na francouzský film dosti chladné a odtažité. Postavy mě do filmu nevtáhly. V rámci žánru za 3. ()
"Hodinář" je malá klasika... Nezapadá dost přesně do kriminálního žánru. Spíše konvenční sociální melodrama. A pointa filmu je až příliš zřejmá: Láska není jako hodinky. ()
Shodou okolností jsem novelu Simenona Evertonský hodinář z roku 1954 četl před necelými dvěma měsíci a hodnotil ji na 90%. Z tohoto srovnání literatury a filmové adaptace téměř vždy film zaostává, což je i tento případ. Ono taky není vůbec jednoduché přenést myšlenkové pochody v hlavě hrdinů z knihy na plátno. Film byl přenesen do bouřlivých let přelomu 60.-70. let do Francie (novela se kupodivu odehrává v Americe), což mu ale nijak neuškodilo. Slušná podívaná, kterou bych snad hodnotil lépe, kdybych nejdřív nečetl knihu. Takto slabých 75%. 16.10.2013. ()