Samsara

Začátek filmu mě nijak nenadchl a říkala jsem si, že z toho nic nebude, ale čím dál víc se mi děj začínal líbit. Nakonec jsem dala plný počet hvězdiček, protože si je tento film ode mne zaslouží. Životní cesta buddhistického mnicha, který se zamiloval a rozhodl se žít se svou vyvolenou ... Neotřelý a zajímavý příběh, určitě doporučuji. (26.07.2012)

Ve srovnání se snímkem Himaláj karavana je Samsara výrazně slabším a mnohem nudnějším počinem. Diváka potěší záběry na atmosférickou přírodu, zaujme soundtrack a po utahané a zdlouhavé první části i začne bavit svým příběhem, který však není zvlášť oslnivý. Otázky o morálních hodnotách, životních prioritách, cestách a cílech, chybách a poučení, práci a meditaci jsou zajímavé, avšak nějaký hlubší dojem nezanechají. Možná, že kdyby Samsara byla kratší, působil by snímek daleko lépe. (06.10.2012)

Sledování jsem ukončil chvíli po tom, než jsem si uvědomil, že jsem koupil jiný film(asi hodinku jsem trpěl), než jsem zamýšlel. Větší pičovinu jsem snad roky neviděl. Netvrďte mi, že tahle sračkoidní hovadina vznikala 7 let. Já bych ji sfoukl za odpoledne, kdybych měl k dispozici podobné prostředí. Kdybych neměl, tak bych byl s filmem hotov přibližně za týden. Když si vzpomenu, že jsem film kupoval na ulož.to alespoň 20 minut, tak je mi toho času od srdce líto. (19.11.2012)

Viděl jsem film pouze od momentu, kdy se Taši rozhodne opustit klášter, a byl jsem tak zřejmě ušetřen oné rozvleklosti, na niž si tu všichni kolem stěžují. Přesto nelze popřít, že má snímek zejména po stránce scénáristické k dokonalosti hodně daleko. Jeho chyby jsou nicméně dobře vyváženy věrohodnými hereckými výkony a (pro mě) atraktivním tématem. Hrdinovo váhání mezi rodinou a duchovním životem, mezi přilnutím ke světu a odpoutáním od něj, mezi následováním tužeb a odepřením, je korunováno v posledních minutách rozhovorem s manželkou, která svému prchajícímu muži připomíná osudy žen, které tiše trpí zatímco jsou jim jejich mužové nevěrní s Absolutnem. Otevřený konec je zde jen k dobru - nutí diváka, aby si na položenou otázku našel odpověď sám. (04.01.2007)

Tento film můžeme hodnotit z více hledisek. Můžeme se nechávat unést dlouhými scénami, kochat se krajinou a rozmanitou kulturou lidí Tibetu. Na akční vypjetí scén, nebo složitý děj, můžeme rovnou zapomenout. Film je svým dějem předvídatelný od počátku až do konce. OBSAHOVĚ V SOBĚ FILM VŠAK NESE URČITÉ POSELSTVÍ. Na začátku filmu jsem si opravdu myslela, že se budu jen kochat, vypnu mozek a budu příjemně relaxovat, vydrželo mi to až do závěru filmu. Na film jsem se dívala s blízkým člověkem a právě obsah filmu v nás rozpoutal značně vyhrocenou genderovou rozepři. Nějak nás právě tento film rozdělil na dva tábory, stejně jako ve filmu bývalého mnicha a jeho manželku. Z mužského pohledu převládal názor, že je lepší opustit všechno, co si bývalý mnich vybudoval prakticky z ničeho, hmotné zaopatření, ba dokonce i rodinné zázemí svou ženu a syna, přetrhat všechna tato pouta a vrátit se opět k meditaci, která má hlubší význam, než povrchní lidský život. Když se nad tím tak zamýšlím, vlastně to samé udělal i sám Buddha, opustil ženu, aby se věnoval hlubšímu smyslu. Z ženského pohledu jsem soucítila s jeho zhrzenou manželkou. Na začátku čelila výsměchu celé vesnice, když jí s mnichem nachytali, tolerovala mu nevěru, nežádala vysvětlení, starala se o něj a jejich syna a nakonec měla opět čelit výsměchu celé vesnice, protože ji opustil, bez jediného slova. Z ženského pohledu v tom, ale není vidět ten hlubší smysl spasit celý svět. Odráží se v tom zodpovědnost, kterou žena má nejen za sebe, ale především za svoji rodinu. Oproti mužské ješitnosti a nezodpovědnosti, bylo tam krásně zachyceno, že sice mnich jde za hlubším smyslem (podle něho hlubším), ale sám je povrchní a nezodpovědný floutek, který nechá svou manželku napospas okolnostem, děj se, co děj. Takže nadále otázkou zůstává, co je povrchní. Jestli je povrchní obyčejný lidský život (mnichova teze), nebo jestli naopak vidíme, jako povrchnost, snažit se spasit celý svět na úkor svých bližních. ( Pemina a moje teze). (04.03.2012)