Mesto bohov

"Nemáte kde bydlet? Tak běžte do Města bohů." Proměna malého panice Rakety v odpaněného fotografa Wilsona Rodrigueze, na pozadí války gangů na území polozapomenutého slumu, mohla být těžko natočena lépe. Ta tolik zmiňovaná geniální filmařina však prošla kolem mne, aniž na mě zanechala výraznější následky. Chyba je samozřejmě ve mně, neboť jsem to já, komu poměrně vadí dívat se na vraždy dětí v prostředí plném zbraní, drog a úplatných strážců zákona. Má informovanost o tom, co se v brazilských slumech děje je dostatečná na to, abych musel sledovat drsný příběh z nehostinného prostředí, ale vysoké postavení snímku na zdejším žebříčku mi nedalo šanci se mu vyhnout. A jelikož nepatřím mezi skalní fandy deprese, tak nevidím jediný důvod se na něj podívat znovu. (22.07.2011)

Chcete poznat jinou kulturu? Chcete poznat jinou mentalitu? Chcete pravdivý příběh, ze kterého naskakuje husí kůže a běhá mráz po zádech? Pusťte si Město bohů. Film je drsný, ale neutápí se v brutalitě takovým způsobem, aby nás šokoval spoustou krve. On chce šokovat svým obsahem a krvavé scény jsou vždy natočeny tak, že i přes jejich sílu zůstává kamera v jiném úhlu pohledu a divák nesleduje jen obyčejná jatka. Sleduje neskutečně silný příběh obětí podsvětí v brazilském Rio de Janeiru. Příběh mladého chlapce ze slumu, který se touží stát fotografem, ale stojí na šikmé ploše a od jeho útlého dětství má kolem sebe jenom násilí. Dokáže se chopit svých snů, nebo se dá na dráhu krádeží a zabíjení? Snímek je natočen velice originálně, některé záběry jsou skutečně geniální a hudba v rytmu brazilské samby byla moc pěkná a stylově podbarvuje celý film. (05.09.2010)

Tenhle film je o realisticnosti, vse ostatni je vedlejsi. Jednak tu mame herce, ktery ani jako herci nepusobi, od toho nejstarsiho dedka po nejmensi dite vsichni pusobi, jako kdyby tam skutecne zily. Dale pribeh. V podstate tu zadnej neni, hlavni postava fotograf Raketa vypravi svuj pribeh a pri tom popisuje zivot v Meste bohu, kde se vlasne vetsinou jen krade a zabiji. Film je skutecne dost drsnej, ani ne tak nakejma zaberama krve, nejaky super krvavy zabery tu moc nejsou, spis de o to, ze tu ma zbran kazdej, i petilety deti a nikdo ji nevaha pouzit. No a posledni, co prispiva k realisticnosti, je kamera. Obcas naka ta vychytavka, ale vetsinou to pusobi, jako kdyby kameraman hodil kameru na ulici mezi dav lidi, takze je vysledek hodne hustej, bohuzel casto taky neprehlednej a zmatenej, ale to k tomu tak nak patri. Co filmu vytknout, jednak je zbytecne dlouhej, ackoliv nijak nenudi a navic je to obcas dost stereotypni. A ackoliv se jedna o zajimavej film, neprislo mi, ze by byl na 5*. (15.06.2007)

Šňupu, kradu, zabíjím. Jsem muž! Město bohů musel stvořit někdo s citem pro živočišnou krásu pomíjivosti. Neodděluje zlouny, nestanoví kategorie a nekolíčkuje trať pro chrty (i když mrtvý králík na tyči nad bludištěm, pravda, tancuje). Nadiktovanej život. Narodil ses v řece, tak prostě plav. To se pak žije dost na hovno svůj sen, když se člověk pro něj topí. Létama broušenej šutr neoddiskutovatelných hodnot se v uličkách Ria asi zdá směšně naivní. ___ ,,Jak můžou tenhle svět přijmout,'' ptá se paní v nechutným topíku a teatrálně ukazuje prstíkem k pokřivený realitě. ,,Vždyť nám znásilňují stavební kameny lidské přirozenosti, tam se neděje nic, jak má,'' křičí, a podpatkem nevědomky prošívá hlavu své čivavy. ___ Jde to zkrátka mimo zaběhnutou realitu, kterou se zabývá můj zprávami, blahobytem a vzděláním vymytej mozek. Nejspíš jako když se před křovákem člověk poleje půllitrem vody jen tak pro radost (S tím rozdílem, že on by asi plakal a já jen zíral). Planeta je plná švábů a chameleonů s nepříjemně náhodně vybíraným scénářem divadelního představení a město je bordel kde se kurví všechny odstíny šedi. Co že to jsou ty ideály lidství? Jak já o sobě mohl tvrdit, že nejsem etnocentrik.. (04.07.2011)

Tak to bylo druhé Rio de Janeiro, ne jako z fotek, které by lákalo jet tam na krásnou dovču. Tohle bylo město se slumy, kde život nemá cenu ani cenťáku a kde dožít se dvaceti let je umění, které spočívá v kmitání mezi kulkama a kde ten silnější má možná šanci. Místo, kde policejní hlídky jsou pouze snovou vizí a když už, tak to něco stojí. Město bohů, které je nekompromisní, nemilosrdné, surové, kde je slyšet řev, pláč, smích, přestřelky, kde se znásilňuje, drogy jsou denním chlebem, kde pomsta má zelenou, kde se srdce mění v kámen a přesto se tam žije. Tak to je Město bohů. Herecky dokonalé, bravurní a naprosto přesvědčivé. (01.05.2015)