Pes

Jednou za čas dostane nějaký herec nápad, že je na čase zkusit si i režii. Jinak na tom není Channing Tatum. I když je nutné dodat, že Pes je jeho režijním debutem pouze napůl. Krom Tatuma jde totiž i o režijní prvotinu pro scenáristu a producenta Reida Carolina. Pro Tatuma jde poté o projekt osobní, hlavní pes totiž nenese jméno Lulu pro nic za nic. Šlo totiž o jméno Tatumova psa, kterého Tatum vzal před jeho smrtí na poslední společný výlet, který též inspiroval tento film. Podnetěm poté byla i práce Carolina na dokumentu o vojenských psovodech a vojenských psech. To co se tak z počátku jeví jako čistá sázka na jistotu skrze němé tváře může ve finále působit i jako sázka na jistotu skrze očividný útok na emoce a patos. A ano, Pes přesně takovým typem filmu je. Což ovšem neznamená, že by nešlo o poměrně zábavnou a sympatickou podívanou.   Tatum se rovněž po pár letech zase objevuje v hlavní herecké úloze a opět dokáže, že od toho mladíka ze série Let´s Dance ušel dlouhý kus cesty a jde ho definitivně uznat jako seriózního herce. Pes se poté jeví jako jasné lákadlo pro široké publikum, protože je ve filmu v ústřední úloze sice divoký, přesto pořád roztomilý. Děj se poté vyvíjí tak nějak očekávaným směrem. Dvě ústřední postavy, které tak trochu pošramotila služba v armádě se musí naučit sebe navzájem snášet, projít si nějakými těmi překážkami a nakonec si uvědomit, že i když si lezou na nervy, mají se přeci jen vlastně tak trochu rádi. Psa jde tedy vnímat jako buddy komedii, kdy ovšem Pes za pochodu přeskakuje z komedie o dramatu, kde se dva poznamenaní vojáci musí vyrovnávat s následky své služby a za pochodu dojde i na jistou kritiku vojenského systému. Pochopitelně ovšem ne v takovém rozsahu jako u Narozen 4. července nebo Olověné vesty.   Tatum film dokáže se psím doprovodem utáhnout, ve vedlejší roli zaujme Ethan Suplee k nepoznání a i fandové Billa Burra ve finále nepřijdou úplně zkrátka. Nebýt sexuálních narážek a vulgarismů by Pes v pohodě mohl obstát jako solidní film pro celou rodinu. Scénář se pochopitelně nevyhne faktu, že se to celé vydává očekáváným směrem a v podstatě epizodické vyprávění ve finále dělí různé příhody Briggse a Lulu na pasáže zajímavější a více obohacující i pasáže méně zajímavé i přihlouplé. Dojde k nějakému náznaku ohledně toho, že Briggsovi ztroskotal osobní vztah a nikdy to není vyloženě prozkoumáno, stejně tak dojde i na ty momenty, kdy se řeší, co s muži dělá armáda. Od těch vážných a chvílemi vyloženě temných momentů se utíká vstříc více veselým a tak trochu přihlouplejším momentům (spirituální komunikace, hraní si na slepého), o tu milost vlastně ovšem Pes nepřichází v průběhu ani jednou.   Pes nevstoupí do historie jako kdovíjak zásadní dílo, zahřát na duši ovšem skutečně dokáže a to především pokud má člověk pro němé tváře skutečně slabost. Je zábavné sledovat interakce Tatuma s divokým a nebezpečným psem, i díky ním je výsledná road movie skutečně zábavná. Právě ohledně lehké kritiky vůči armádě a lehkému načrtnutí PTSD si možná Pes ukousne až příliš velké sousto, které není schopen za těch 100 minut adekvátně spolknout, Pes ovšem díky tomu dokáže mít i pár silných momentů, které dokážou s člověkem tak trochu zakolísat. V případě, že na film skutečně vyrazí celá rodina tak děti sice dostanou roztomilého psa, na rozdíl od dospělého doprovodu ovšem nebudou moci docenit onu ústřední linku. Pes ovšem minimálně schopně kombinuje ony zábavné momenty s těmi momenty, které alespoň částečně dokážou nahnat nějakou tu slzu.   Je to sice příběhově generické, řemeslně ovšem solidní. Kameraman Newton Thomas Sigel nezklamal a na jeho kameru se většinu času poměrně hezky dívá. Soundtrack Thomase Newmana též dokáže splnit svou funkci, více času ovšem v hudební dramaturgii zaplňují písně typu ´´ In the Jungle, the mighty jungle ´´. V průběhu jde poté možná navíc vypozorovat, že Pes ani tolik není o titulním psovi Lulu, nýbrž právě o Briggsovi. Ve finále se tak celý scénář jeví tak, že Lulu tolik nepotřebovala Briggse, ale spíše Briggs potřeboval do života Lulu. V součtu je ovšem očividné, že spíše dvojice potřebovala skutečně sebe navzájem a i když se to celé vydá očekáváným směrem, srdíčko ten film má. A je skutečně v jistých ohledech velmi sympatický.   Režijní debut Channinga Tatuma a Reida Carolina je ve finále fajn road movie/buddy komedií, která si možná v rámci toho, co chce světu sdělit ukousne až příliš velké sousto, nikdy ovšem nepřestane být milou podívanou. Sázka na němou tvář tak v podobě Psa nepůsobí jako jistotový kalkul. Naopak působí dojmem, že za filmem stojí někdo s citem a láskou k ústřednímu tématu.... (22.02.2022) (menej) (viac)