Jackie Brownová

Nemôžem zato. Quentin je šialený - ja to síce rešpektujem, no určite mu to nezožerem ako súčasť fimového umenia - u mňa to proste nefunguje. Brať v zábere pól minúty veľké nič v izbe kým sa z nej postava vráti mi nepríde nijak invenčné a výnimočné, skôr bolestivo nudné a otravné - vzhľadom k tomu, že sa tento postup opakuje v snímku nespočetný krát. Jediné, čo ma donútilo dielo dopozerať, boli už rutinne zvládnuté (no trpiace) herecké výkony vychádzajúce z ich zaujímavých, no nedotiahnutých charakterov postáv. (28.06.2010)

„A je to tady! AK-47, to vůbec nejlepší. Když potřebuješ pozabíjet naprosto všechny zkurvysyny v místnosti, pak se nesmíš spokojit s ničím jiným!“ Souhlasím s Ordellem, ačkoliv tenhle film se bez starého dobrého „Ákáčka“ nakonec obešel…Před filmem u mě převládala spíš nízká očekávání, a to z jednoho prostého důvodu, měl jsem tu „čest“ vidět Coffy (1973). Jenže nějak se prezentovala Pam Grier tam, jinak tady. A Tarantino (naštěstí) není Hill. A můžu konstatovat, že tohle pomrkávání po létech sedmdesátých se mi k mému překvapení líbilo. Ačkoliv krom hrátek s taškami toho dějově příliš nenabízí, nenudil jsem se ani chvilku. Vysoká hra se stylovým zlosynem a otravnou policí má své momenty, i díky spoustě rizik a možnosti, že se vše může kdykoliv sesypat jako domeček z karet. Herecky to za všechny táhne Jackson (takhle mají vypadat pořádní záporáci!), ale typově přesná byla i „expertka“ přes herečky (Demi Moore!) v podání Fondy. A na rozdíl třeba od Gaunerů mě potěšil podařený konec. Celkově dávám solidní 4*. (02.02.2020)

Neokázalé melancholické drama s lehce blaxploitation nádechem, soustředěné na postavy, jejich vztahy a nenaplněné sny. Oproti jiným Tarantinovým filmům se Jackie Brown nesnaží být za každou cenu cool (jakkoli Pam Grier je neskutečně cool, ať dělá cokoliv), ale přesto jde díky výborně rytmizovaným dialogům a střídání tří doplňujících se perspektiv (čehož je nejnázorněji využito během scény předání peněz, ukázané hned třikrát) o poměrně svižný a vtahující film bez zbytečných prodlev. Dodneška zřejmě vypravěčsky nejukázněnější Tarantinův film. 90% Zajímavé komentáře: oli.G, Knuckless, Triple H, crackonosh (18.02.2006)

Z hlediska filmových hodnot, které jsou pro mě důležité, znamená Jackie Brownová skutečný vrchol Tarantinovy tvroby a po ní už následoval nezadržitelný úpadek, po pravdě řečeno, kvalita jeho filmů se řítila dolů jako stíhačka zasažená v letu raketou. Není to film lacině efektní a nejspíš zklame vyznavače divoké akce a násilí doplněné bizarním humorem a šokujícími hláškami. Je to film umírněný, přes žánrový rámec klasické kriminálky je zaměřený především na lidské vztahy, fakticky jde o silný milostný příběh dvou stárnoucích lidí, kteří mají před sebou možná poslední šanci začít znovu a líp. Tarantino buduje pomalu a trpělivě filmovou atmosféru až k napínavému finále. Věnuje pozornost dialogům, kde se sice objevují nezbytné "cool" hlášky, ale v rozumné míře a tam, kde to scénář vyžaduje. Těmhle postavám se dá věřit. Nejzralejší Tarantinův film s řadou zajímavých hereckých kreací a možná i nejodvážnější, protože představuje zradu tradiční fanouškovské obce. Není náhodou, že s tímhle kouskem přišel po svém slavném oskarovém majstrštyku Pulp Fiction, kdy cítil, že i takový přemet jeho publikum ustojí. Celkový dojem: 90 %. (23.06.2006)

Po pětadvaceti letech a dalších šesti/sedmi titulech pořád "Jackie Brown" zůstává nejukázněnějším Tarantinovým filmem, a o to víc také díky tomu mile překvapí. Až to svádí k myšlence, jakou alternativní cestou se mohla jeho filmografie ubírat, kdyby to svého času byl větší hit. Třeba by Tarantino více vycházel z jiných autorů a méně by exhiboval. To ale samozřejmě není možné, nejen proto, že minulost nelze změnit, ale především protože doba, ale i samotná podstata Tarantinovy osobnosti více nahrávaly právě tomu vývoji, který známe. Rozmach DVD distribuce, boom internetu a jeho aktivizace filmových fandů ohromně nahrávaly okázalé eklektičnosti Tarantinovy nadcházející tvorby. Krom toho on sám se coby egocentrické hovado a nadutý filmový nerd nemohl oprostit od potřeb pře-nerdovat všechny ostatní a vehementně tesat vlastní pomník nedotknutelného a všemi milovaného pop-auteura. S ohledem na to se ostatně nabízí si všímat, jak i ve svém nejstřídmějším díle se prostě musí tlačit do popředí a otiskovat své ego do vyprávění příběhu, který se k tomu vlastně vůbec nenabízí. Počínaje hlasem na záznamníku a velikášským závěrečným titulkem s vlastním jménem, přes generování trivií, které vlastně jen zpřítomňují autorovu domnělou sofistikovanost, až po problematické Tarantinovo juvenilně nerdovské machrování, že díky tomu, kolik nakoukal blaxploitation bijáků, dokáže napsat víc gangsta talk než používají reální gangstas. Ale při tom všem také nelze Tarantinovi upřít jeho jednoznačný filmařský talent, mistrovské uvažování o výrazových prostředcích média i jejich užívání a bravuru v konstruován fiktivních vyprávění, které se sice pouze opírají o další fikce a žánry, nikoli o realitu, ale zatraceně skvěle v tomto směru fungují. O to víc pak na "Jackie Brown" překvapí, že v zlomku svého jádra pojednává o stáří. Byť opět nikoli v jeho společensko-osobních rovinách, ale především z hlediska stárnutí filmových ikon a žánrových figur. Ale také si přiznejme, že právě coby projekt třicátníka, do kterého si obsazuje své milované padesátníky, může vlastně upomenout až na Tomáše Magnuska, se kterým Tarantino asi bude mít vícero společných rysů než bychom si chtěli připustit, byť rozhodně nikoli v oblasti filmařských schopností. (15.11.2022)